Jen pár šťastných žen nikdy nezažilo pocit, kdy se dosud perfektní tělo začne měnit k nepoznání a číslovka na displeji váhy je čím dál tím vyšší. Každá z nás se s tím pere jinak, některé drží drastické diety, jiné zase každou volnou chvilku cvičí. A pak jsou mezi námi ty, které to po pár kilech nechají koňovi. Přesně tak přistoupila ke svému tělu Anna.

Dřív se za mnou chlapi otáčeli

„Bývala jsem krasavice, sportovkyně každým coulem a přízeň mužů jsem si užívala. Jak ráda na ty roky vzpomínám a doufám, že brzy budu mít pocity alespoň podobné,“ říká Anna odhodlaně. Příběh Anny a její těžké nadváhy se začal odvíjet už před třemi lety, kdy se v práci vypracovala na manažerskou pozici, o kterou dlouhou dobu usilovala. Tušila, že jí povýšení zkrouhne spoustu volného času, ale předem neodhadla, jak moc náročné to bude. Dříve velice aktivní ženskou, která každý den rekreačně sportovala, pohltila náročná práce natolik, že se do fitka skoro nepodívala, pravidelnou a zdravou stravu nedodržovala vůbec, spánku také moc nedala, a to se začalo projevovat nejen ve ztrhaném obličeji, ale hlavně na její postavě.

„Kila šla nahoru postupně, teď zpětně to vidím na fotkách, ale v tu dobu jsem si ničeho nevšimla. Práce byla důležitější. ‚Najím se později,‘ to byla má klasická odpověď na otázky kolegů, jestli s nimi zajdu na oběd. Dát si jídlo později znamenalo zhltnout něco rychlého a nezdravého kolem jedenácté večer, také kdo by se v tuhle hodinu s něčím vařil, a dříve jsem prostě nestíhala. Má strava se omezila na čokoládové tyčinky, rohlíky se salámem, a to vše v obrovském množství po celém tom náročném dni,“ kroutí hlavou sama nad sebou Anna.

Najednou bylo pozdě

Té strašidelné proměny si všimla ve chvíli, kdy už bylo sakra pozdě. A jak to tak bývá, v panice následoval jeden neúspěšný pokus o zaručenou dietu za druhým. Úplné hladovění, mléčná dieta, okurková dieta, dělená strava, ananasová dieta a mnohé další, které končily vždycky stejně. Několik týdnů trápení a výsledek nula nebo jojo efekt. A pak si jednou na netu přečetla o zákroku, který obnášel podvázání žaludku.

Radikální řez. Doslova a do písmene

„Původně jsem si myslela, že dokážu shodit sama, ale s každým dalším hubnoucím pokusem mi to připadalo více a více nemožné. Zanevřela jsem na vše a mé vlastní tělo mi přišlo tak nechutné, že jsem se na sebe nemohla podívat do zrcadla. Každé ráno před odchodem do práce probíhal stejný rituál – ze skříně byly vyházené všechny věci, několikrát vyzkoušené a ve vzteku zase zahozené a já bulící na podlaze, že nemůžu z bytu, protože se do ničeho nevejdu. Byla jsem zralá na psychiatra…“

A tak se začala o podvázání žaludku zajímat. „Věděla jsem, že jde o radikální řešení, ale já už žádné jiné šance, jak se dát zase dohromady, před sebou neviděla. Tak jsem si ověřila dostupné informace a vydala se na konzultaci do nemocnice. Velmi mě překvapilo, že budu nějakou dobu pod drobnohledem, budu muset něco shodit sama, abych dokázala svoji pevnou vůli a chuť se sebou něco udělat. Bylo třeba osvojit si jisté návyky, aby mě vůbec mohli operovat. Bylo to hodně těžké, hlavně psychicky, ale vše jsem zvládla a vlastně rozumím tomu, že si museli samotní lékaři ověřit, jestli jsem pro tuto variantu shazování nadbytečných kilo vhodným typem,“ popisuje svá prvotní překvapení Anna.

Po nějaké době podstoupila operaci, ale tím to vše teprve začalo. Pár dní mohla pouze tekutou stravu, a to ve velmi malém množství, pevnější konzistenci až výrazně později. Byla varována, že i podvázaný žaludek někteří lidé takzvaně „přežrali“ a opět roztáhli.

Jsem tak v půlce, ale věřím si

„Celé to bylo opravdu náročné, hlídat si vyváženost stravy, její množství a hlavně časy, kdy se člověk opravdu musí najíst. Ale nejtěžší to bylo s pitím vody. Když má člověk podvázaný žaludek, musí pít po douškách, a to jsem byla zvyklá si ihned po probuzení natočit půl litru vody s citronem a ten do sebe, jak se říká, celý kopnout. Jsem na sebe pyšná, že vše zvládám, kila jdou krásně dolů a návyky už začínám mít správné, jen je přede mnou ještě dlouhá cesta k vysněné postavě. Doufám, že mé přesvědčení mi vydrží, už jsem toho udělala tolik, že by byla škoda vše vzdát. Začínám se cítit lépe, nejen fyzicky, ale i psychicky. Tak mi všichni držte palce!“ usmívá se Anna, která se své nadváze postavila čelem a je odhodlaná bojovat až do konce.

Pohled psychoterapeutky: odpovídá Mgr. Gabriela Skružná

Pohled psychoterapeutky: odpovídá Mgr. Gabriela Skružná

Anna se po neúspěšných pokusech o zhubnutí rozhodla pro radikální řešení v podobě bariatrické operace. Mnoho lidí se tohoto zákroku bojí a raději se trápí různými dietami a následným jojo efektem. Takový průběh je však mnohem škodlivější pro fyzické, ale i psychické zdraví každého člověka. I chirurgické řešení obezity vyžaduje pevné rozhodnutí o změně a následné dodržování přísných pravidel. Anna zvolila řešení, které jí pomůže dosáhnout cíle. Potřebovala k němu jistě velkou odvahu a pevné odhodlání a rozhodně si zaslouží velké ocenění.

Kontakt: www.psychoporadna.eu