Narodila se v roce 1902 v polském Tarnówě, ale značnou část dětství prožila na Jadranu. Její otec byl důstojník a po první světové válce se rodina vrátila do Prahy. Jak popisuje Robert Rohál v knize Lesk a bída slavných českých žen, od malička byla temperamentní. Ona sama později vzpomínala, že ji tehdy bavilo spíše lezení po stromech, bláznivé hry a skákání do sena. Když rodičům prozradila, že se chce stát herečkou, moc se jim to nelíbilo. Otec by byl raději, kdyby pracovala na poště, herectví nepovažoval za solidní profesi.

Královna němých filmů

Když jí bylo sedmnáct, získala svou první roli v němém filmu Dáma s malou nožkou, do kterého ji angažovali Gustav Machatý a Přemysl Pražský. Rodiče o tom samozřejmě nic nevěděli, a když se to otec dozvěděl, slízla prý pořádných pár facek. To ji ovšem nijak neodradilo. První role sice nebyla velká, ale zaujala režiséry i diváky.

Měla roztomilou tvář, která zaujala i režiséra Karla Lamače, a stala se hvězdou jeho filmů. Ve dvacátých letech hrála snad ve všech němých filmech, a to nejen komediálních, ale i vážnějšího charakteru. Diváci ji milovali, vypadala jako panenka – dlouhé řasy, blond kudrlinky. Hezky se také smála a na plátně se dokázala prodat. V té době byla bezesporu nejpopulárnější herečkou té doby!

Hvězda evropských měst

Poté co Karel Lamač vybudoval v Praze vlastní filmový ateliér, šla Anny za ním, spolu s kameramanem Hellerem a scenáristou Wassermanem. První film, který tahle čtyřka vyrobila, byl snímek Bílý háj, který se úspěšně promítal i v Německu a dostal se do celého světa. Tak se proslavila Anny i za hranicemi. Ve dvacátých letech točila ve Vídni, Berlíně, Paříži a Londýně. Právě tam zaujala i slavného Alfreda Hitchcocka, který ji v roce 1929 obsadil do svých dvou filmů.

Stala se z ní opravdová superstar s nezaměnitelnými gesty. A nebyla to jen gesta, měla i velký komediální talent a mluvilo se o ní jako o jediném ženském klaunovi v Evropě! Bohužel, velmi často dostávala role v lehčích veselohrách, kde obvykle představovala plytké krásky. Václav Wasserman o ní řekl, že byla velmi ambiciózní. Neodradilo ji ani to, že se říkalo, že prý není fotogenická. Řekla, že to, co dokáže jiná, zvládne i ona. A brzo se její filmy prodávaly do celého světa! „Když přišel zvukový film, zdálo se, že je vizuálním typům odzvoněno. Ondráková na to ani chvilku nemyslela. Pustila se do nové práce. Zakrátko se naučila všecko, co potřebovala: řeči. Hrála pak německy, anglicky, francouzsky. Zdaleka ne takové nadání jako síla vůle jí pomohla, že se stala světovou. Ondráková nebyla nadaná herečka, ale osobnost!“

Osudoví muži v jejím životě

V jejím životě byli dva osudoví muži. Jedním z nich byl režisér Karel Lamač, který ji „objevil“ a prosadil. Ale vztah skončil i proto, že Anny se chtěla ve třiceti usadit. Toužila po rodině, ale Lamač nikoli. V Berlíně se v roce 1930 seznámila s boxerem Maxem Schmelingem. Učarovala mu a on ji překvapil svou galantností. O tři roky později se vzali a na jejich svatbu jim poslal květiny dokonce samotný Hitler.

Tvořili společně zajímavou dvojici, ona drobná a křehká, on hromotluk s citlivou duší. Nosil jí květiny a vyznával lásku. Možná i proto odmítla nabídku z Hollywoodu, kde o ni projevila zájem filmová společnost Metro-Goldwyn-Mayer. Byli spolu šťastní, jediné, co jim chybělo, bylo dítě. Bohužel, v roce 1936 při autonehodě potratila a už pak nikdy neotěhotněla. Jejich vztah to ale nerozbilo, naopak se ještě více semkli.

Milovali ji diváci i Hitler

Patřili k miláčkům a bohužel se nevyhnuli ani zájmu nacistických pohlavárů. Anny obdivoval nejen Hitler, ale taky Goebbels, a bohužel to ji stálo po válce téměř vše. Byl na ni vydán zatykač kvůli kolaboraci, přišli o majetek. Max byl zatčen, ale protože mu propagaci nacismu nikdo neprokázal, zase ho pustili. Dokonce později vyšlo najevo, že s Anny během války skrývali židovské děti.

Po válce se už Anny nikdy nevrátila na vrchol. Hrála sice dál, na začátku padesátých let natočila ještě několik německých filmů, ale později se stáhla do ústraní. Manžel to ještě v letech 1947–48 zkoušel v ringu, ale i on toho nechal. Za vyboxované peníze si koupili nedaleko Hamburku dům, kde si založili slepičí farmu a také pěstovali tabák. V roce 1957 se stal Max šéfem Coca-Coly pro oblast severního Německa. Hodně cestoval, ale z Anny se stala spokojená farmářka, která se starala o dům a hospodářství. Hodně se procházela a v zimě lyžovala. Aktivní byla až do pozdního věku.

Majetek odkázali českým dětem

V roce 1965 s ní uveřejnil časopis Kino rozhovor, ve kterém mimo jiné vysvětluje, proč už od konce padesátých let nic nenatočila: „K herecké moudrosti patří vědět, kdy přestat. U ženy zvlášť.“ I jako stárnoucí hvězda měla šmrnc a smysl pro humor. Chodili s manželem do společnosti a léta se starala o hrob Karla Lamače v Hamburku, který tam emigroval po roce 1948. Přání, aby zemřela současně se svou životní láskou Maxem, se jí nevyplnilo. Zemřela sice v požehnaném věku, v 84 letech v roce 1987, ale Max se dožil 99 let a přežil ji o celých osmnáct let! Všechen svůj majetek odkázali SOS vesničkám.

Zdroj: Robert Rohál, Lesk a bída slavných českých žen, Petrklíč