Narodila se v roce 1885 v pražském Smíchově do rodiny dělníka, ale umělecky založeného. Byl dlouholetým členem pěveckého sboru Hlahol, takže není divu, že se Antonie potatila. Aby se ale stala herečkou, o tom nemohla být řeč. Musela se nejprve vyučit něčím pořádným, navíc jí maminka předhazovala, že prý na herečku není dost hezká. Vyučila se tedy švadlenou, což se jí později mnohokrát hodilo.

Tajně chodila do herecké školy po večerech a dost dlouho to držela v tajnosti. Až ve čtyřiadvaceti to rodičům prozradila a vydala se za štěstím. Nejprve jezdila s kočovnými společnostmi, a to vydržela deset let! Právě mezi kočovnými herci poznala svého budoucího manžela Jiřího, který byl zaměstnaný v bance. Když jí nabídl manželství, slíbil jí, že už nemusí nikdy hrát, ale ona namítla, že bez hraní žít nemůže. Nakonec to byl Jiří, který se vzdal kvůli Antonii místa v bance, aby mohla nadále hrát. A udělal dobře. Z Toničky se brzo stala hvězda.

Filmová hvězda

V roce 1919 se stala členkou Švandova divadla, kde působila devět let. Pak dostala nabídku do Národního divadla. Tam bohužel zažila spoustu urážek od kolegů, kterým vadila její popularita ve filmu. V té době už byla totiž hvězdou. Ročně natočila tři filmy a celkem jich bylo kolem osmdesáti. Excelovala v rolích rázných a dobrosrdečných matek a tetiček, které jí sedly jak ulité. Většinou šlo o komedie určené pro zábavu a dodnes nás některé z nich rozesmávají, například Otec Kondelík a ženich Vejvara, Kantor ideál, Madla z cihelny, Velbloud uchem jehly, Falešná kočička či Dívka v modrém. Svůj talent ovšem ukázala i v dramatických rolích, například ve snímku Tonka šibenice, Dům na předměstí či U snědeného krámu. Jejím nejčastějším filmovým „parťákem“ byl Theodor Pištěk, takže si mnozí diváci mysleli, že jsou manželé i ve skutečném životě.

Kromě zajímavého hlasu a civilního herectví byl mimořádný i její zjev. Nikdy nebyla štíhlá, naopak spíše prostornější. To ovšem filmařům nevadilo, dokonce měla ve smlouvě klauzuli, že nikdy nesmí zhubnout. Kyprá postava se totiž k jejím rolím hodila.

Dáma, kuchařka i věrná manželka

Nedošinská byla výtečná herečka, ale taky vzorná manželka a matka. Přestože musela zkoušet v divadle, natáčet, dbala o to, aby rodina měla vše, co potřebuje. Její výuční list se jí také hodil, jako bývalá švadlena ve volném čase vyšívala, šila a háčkovala. Nebylo kolegy, který by od ní nedostal něco ručně vyrobeného! Kromě toho dobře vařila a ráda nosila do divadla svoje výtvory. A pokud jde o muže, nikdy nelitovala, že si vybrala během kočování s divadlem právě Jiřího. Měli harmonický vztah, ale bohužel neměl dlouhého trvání. Jiří zemřel ve třiačtyřiceti letech a Antonie zůstala v osmatřiceti sama s dcerou. Nikdy se už nevdala. Naposledy si zahrála s Theodorem Pištěkem v Čapkových povídkách v roce 1947 a v roce 1950 zemřela.