Na všechny, kdo tyhle vymoženosti odmítali se slovy, že jim přece stačí tlačítkový telefon, na počítači už se prostě naučit nestihnou a Facebook je pro děti, dopadlo odloučení od blízkých o něco tvrději. Chápu, doba běží mílovými kroky a mně už se třeba taky nechce zjišťovat, co je ten tik ťok, ale jestli bude mít moje devítiletá dcera alespoň trochu chuť, nechám si to od ní ukázat. Protože touha naučit se novým věcem je něco, co nám nejenom trénuje mozek, ale posouvá nás dál. A v případě covidu také chrání před osaměním.

Určitě jste na ně letos na jaře narazili nebo o nich slyšeli vyprávět od svých dětí. Na učitele a učitelky, kteří najednou museli začít s online výukou a neuměli přitom používat ani e-mail, natož zorganizovat videosetkání se svojí třídou.

Kdo je Týnuš?

Ano, na jednu stranu to je úsměvné, když slyšíte, jak devítiletá dcera paní učitelce radí, kde najde tlačítko, aby si zapnula mikrofon, na druhou stranu se vám chce trochu plakat. Takoví lidé učí děti? Ohrnují nos nad youtubery, a přitom vlastně neviděli ani jedno jejich video? Netuší, jaké možnosti nabízejí aplikace na učení cizích jazyků? Neumí ale také dětem poradit, jak poznají šikanu na sociálních sítích, jak si s ní mají poradit a proč se dá trávit čas něčím jiným než sledováním videí Týnuš Třešničkové. Prostě neznají dnešní děti.

Nedělejte stejnou chybu. Jestliže se vám zdá, že se vám vaše děti a vnoučata odcizují, že zejména v době covidu, kdy za vámi nemůžou přijet, o nich nic nevíte, možná si ten chytrý telefon a na něm WhatsApp a třeba i Facebook pořiďte. Třeba budete překvapeni, jak často vám vaše vnučka pošle fotku a co všechno se o ní najednou dozvíte. Tak totiž dnešní děti komunikují. Posílají si fotky, posílají si videa, když telefonují, nedokážou pochopit, že jim voláte a chcete je jen slyšet, a ne rovnou i vidět.

Děti se během epidemie tak často nudily, že měly některý z komunikačních kanálů zapnutý klidně několik hodin a mezitím si povídaly s kamarády, dělaly u toho úkoly nebo stavěly lego. Prostě potřebovaly kamarády. A věřte, klidně si budou občas takhle povídat i s vámi. Jen přistupte na jejich hru a nebudete tak smutní, že jste sami a že je teď nemůžete obejmout.

Online babička

Jedna z babiček mé dcery třeba během první karantény četla po WhatsAppu denně půl hodiny pohádku. Druhá, a to je jí přes sedmdesát, běžně komunikuje na Facebooku, a aby měla přehled o celé rodině, založila si i Instagram. S mladší dcerou si sdílejí fotky ze života a během karantény se dokázala i překonat a posílat si s ní při videocallu na WhatsAppu upravené obrázky se srdíčky a jednorožci. Protože tohle dneska děti dělají.

A největší skokan roku v onlinu? To je můj tatínek. Na počítači prostě nikdy nepracoval, a tak jsme mu v jeho sedmdesáti pořídili tablet. Nejenže lapal po dechu, když zjistil, že na YouTube se může dívat na koncerty svých oblíbených hvězd ze šedesátých let nebo na staré koncerty Beatles, ale hlavně se zapojil do naší rodinné skupiny. A teď už konečně taky ví, co jsme měli k obědu, kam jsme šli na procházku, kdo celý den nevylezl z pyžama, a to i když si naše oblíbené rodinné kávičky teď dáváme jen výjimečně, a to ještě v roušce a na zahradě… Nikdy není pozdě!

Autorka je vedoucí webu Vlasta.cz, novinářka, scenáristka, matka dvou dcer a babička jedné vnučky. S otcem druhé dcery žije v Praze.