Dnes jsem ho zahlédla! Dnes na mne promluvil! Dnes mne vzal za ruku! Rozechvělý rukopis, sešit dobře ukrytý před rodiči. Možná vás tohle minulo, ale v nějaké fázi života vás popadla touha dokumentovat, jak dny ubíhají a co skvělého se stalo. Jenže ne každý den za nějaké zapisování stojí a také udržovat pravidelnost není snadné. „Vždycky jsem to vydržela pár měsíců. Když jsem si zase po čase vzpomněla, už jsem nepokračovala v tom původním, ale koupila si nový sešit,“ prozradila mi kamarádka. A já se dočetla, že v tom vůbec není sama. Asi máme pocit, že tím přerušením se deník pokazil a musíme začít od první stránky.

Ne nadarmo se mu říká deník. Psychologové tvrdí, že aby měl smysl, je třeba najít si na něj čas opravdu každý den. To je ovšem v hektické době docela fuška. Místo povinnosti by se měl stát takovou třešničkou na dortu všednosti. Měly byste se těšit, až si k němu večer sednete. To se dá vylepšit tím, že si koupíte nádherný sešit, luxusní pero, sadu barevných fixek a pastelek a při sepisování se opravdu vyblbnete. Rukopis nemusí být vzorný, stačí, když to přečtete vy. Dělejte chyby, škrtejte, malujte, vlepujte obrázky. Jak říká profesorka tvůrčího psaní Brenda Uelandová: „Do deníku pište ztřeštěně, impulzivně, nepořádně – ale upřímně.“

Kupte si krásný sešit

Velmi často nás k psaní deníku zavedou zvláštní události. Víte, jak to bylo s Bridget, prostě se soustředila na hledání chlapa, a tak zachycovala vše, co s tím souviselo, především proto, aby se mohla zpětně poučit. Já zase mívám chuť psát si dojmy při cestování. Jednak z pracovních důvodů, když se mám o ně podělit se čtenáři, jednak proto, že na většinu míst planety se člověk podívá jenom jednou a nedá se spoléhat na to, že si všechno budete pamatovat. Byly na té vysněné pláži kameny nebo písek? Co vás napadlo, když jste vyfuněla na velehoru? Jak chutnaly datle čerstvě utržené z palmy? Také mě kdysi k pravidelnému zapisování zážitků přivedlo, když jsem před svou první cestou do Paříže dostala speciální deník od firmy Moleskine, kde byly různé mapky, seznamy zajímavých míst, tabulky a spousta prostoru na zážitky. Tehdy jsem si pocity psala snad po minutách…

Žijeme ve stresu a na pravidelné psaní není snadné ušetřit čas, ale když to vezmete z druhé strany, tak pokud své myšlenky, resty a nápady hodíte na papír, třeba se vám život zklidní a zpomalí. Kolikrát černé na bílém katastrofy nevypadají tak hrozně a taková mozková inventura může vést k novému řešení. Nebudeme si nic namlouvat, po čtyřicítce už máme harddisk v hlavě trošku přetížený a není na škodu mu trochu ulevit. Také můžete stránky využít jako imaginární boxovací pytel, bezbolestně se trefit do nespravedlivého šéfa, postěžovat si na lenivého manžela, pokárat hubaté děti. Princezna Diana si údajně začala psát deník ve chvíli, kdy zjistila, že její manžel věnuje přízeň Camille. Byla na jeho stránkách velmi otevřená, nevyhýbala se ani popisování intimních chvilek s manželem, ale i vztahů dalších lidí žijících uvnitř stěn Buckinghamského paláce. Někdy není jednoduché ožehavé věci říkat nahlas, je snazší svěřit se diskrétnímu papíru. Pečlivé poznámky měly být Dianě také záchranným kruhem, chtěla je prý použít při očekávaném rozvodu, aby získala milované syny do své péče.

Jestli máte chuť se o svůj deník dělit, máte k tomu ideální moderní médium – Facebook. Možná by se předtím vyplatilo projít nějakým kurzem tvůrčího psaní, ať si neuříznete ostudu. Nebo si aspoň znovu pročtěte všechny díly deníků již zmíněné Bridget. Při sepisování článku o denících jsme si vzpomněly i na Deník americké manželky od Sue Kaufmanové, v minulém století velmi populární. Určitě si ho znovu přečteme!