Muže vnímala většinou jen jako krátkodobé zpestření stereotypu. Když se po jednom takovém úletu dozvěděla, že je v jiném stavu, snažila se s otcem dítěte navázat partnerský vztah. „Nikoho asi nepřekvapí, že náš pokus o soužití se chvíli po narození Markétky začal ubírat špatným směrem. Stále častěji nám oběma docházelo, že spolu nemůžeme být pod jednou střechou, i když jsme se kvůli dítěti snažili. Každý z nás je jiný, máme jiné názory, zvyky, chování i cíle, proto jsme šli po dvou letech od sebe. Upřímně – ulevilo se mi, konečně jsem mohla opět dýchat,“ vypráví Barbora svůj příběh. Po téhle zkušenosti se vrátila zpět do zajetých kolejí, čas věnovala především dceři, práci a občasným koníčkům.

Zamilovala jsem se na první pohled

„Sama bych nečekala, že se ještě někdy můžu zamilovat, ale stalo se. Na jednom večírku mě už při vstupu do místnosti zaujal elegán, který tedy na první dojem o svém kouzlu věděl. Netrvalo dlouho a přišel za mnou, také jsem tehdy byla kus,“ směje se Barbora. „Bavili jsme se celý večer, jako by nikdo kolem neexistoval, a já byla úplně paf, udělala bych všechno, aby byl Libor můj.“

Přání bylo vyslyšeno a ti dva spolu začali randit. Všechno bylo zalité sluncem do doby, než se Barbora zmínila o dceři. Libor trochu zkoprněl, ale pak sehrál divadlo, že se vlastně rád zapojí… Druhý den pak přestal komunikovat, úplně. „Týden poté, co se Libor přestal ozývat, jsem na něj omylem narazila v parku, kde se držel za ruku s jinou. Mám svou hrdost, nechtěla jsem dělat scény, jen jsem si myslela, že dva dospělí lidé se mohou rozejít důstojněji. Zklamal mě, ne proto, že nechtěl ženu s dítětem, to bych i pochopila, ale že se k tomu nepostavil čelem. Radši strčil na malinkou chviličku hlavu do písku a pak šel lovit dál,“ uzavírá Barbora další kapitolu. „Vzhledem k tomu, že jsem byla zamilovaná až po uši, vlastně poprvé v životě, dost mě to vzalo a trvalo mi dlouhou dobu, než jsem v sobě Libora uzavřela.“

Ten pravý stále v nedohlednu

Čas plynul v podobných relacích jako před Liborem. Markéta dospěla, dostudovala, získala slušnou práci, stala se z ní atraktivní sebevědomá žena. Barbora je na ni strašně pyšná, jen jí trochu trápilo, že jí dcera nikdy nepředstavila žádného partnera. Sama sice na muže zanevřela, ale u své dcery si to nepřála, přeci jen chtěla být jednou babičkou a hlavně doufala, že bude dcera šťastná. Vždy když o tomto tématu začala mluvit, dostala jen odpověď, že se nemá bát, že prý Markéta nějaké „kamarády“ má, jen ještě nepotkala toho pravého.

Seznámení bylo šokující

„Neumíte si představit tu radost, když mě Markétka pozvala na večeři s tím, že mi představí přítele. Konečně! Dala jsem si pořádně záležet, aby mi to jako potenciální tchyni seklo. Moje nálada klesla pod bod mrazu hned po otevření dveří do bytu. V nich stála Markéta a kolem ramen ji držel charismatický krasavec v mém věku. Libor, má jediná opravdová láska. Jeho šokovaný výraz se nedal přehlédnout, ale zachoval dekorum, představil se a začal hrát hru, že se neznáme. Bylo to v tu chvíli asi nejlepší řešení, proto jsem na hru okamžitě přistoupila,“ říká Barbora se smutným výrazem.

Zůstanou jí jen oči pro pláč

„Čert to vem, že je Libor můj bývalý, dokonce jediný, do kterého jsem byla vážně tak zamilovaná. Čert vem i to, že jsem s ním prožila doslova to samé, co teď moje dcera. Vlastně jí rozumím, což si musím zakázat, a už nikdy se na něj nesmím dívat očima jako dřív. Ale čeho se neumím zbavit, to je strach. Strach, že se zachová jako dřív, že nebude respektovat city mé holčičky, že ji bez jakékoli zprávy pustí k vodě a ona bude mít jen oči pro pláč, stejně jako já před tolika lety,“ obává se Barbora.

„Ostatně oči pro pláč bude mít i v případě, že se provalí naše minulost, kterou jsme jí zatajili. Doufejme jen, že to bude mít šťastný konec. Ale já na pohádky nevěřím. Stále váhám, jestli nepřiznat pravdu, pokud ho Markéta miluje, ustojí to. Libor ovšem nechce o přiznání našeho vztahu ani slyšet. Já se bojím, že tou lží, respektive nepřiznanou pravdou dceru můžu jednoho dne ztratit.“

Pohled psychologa: PhDr. Lenka Kolajová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Pohled psychologa: PhDr. Lenka Kolajová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Zapeklitý příběh nemá jen jedno řešení, těch může být mnoho, avšak žádné nebude asi zcela ideální a stoprocentní a nezaručí spokojenost všech zúčastněných. Vztah matky a dcery je velmi důvěrný, blízký a důležitý o to více, že matka neměla jiný významný smysl svého života než být dobrou matkou. Najednou je postavena před volbu – chránit svou dceru a na základě vlastní negativní zkušenosti jí včas varovat? Anebo ji ponechat, ať si v životě dělá své chyby a nachází si svá vlastní zklamání, výhry i prohry? Některé zkušenosti jsou nepřenositelné, a pokud je nezažijeme na vlastní kůži, nevěříme. Dcera je dospělá a nese si zodpovědnost za svůj vlastní život.

To, že matka byla zamilovaná, není přeci žádný hřích. Že neudělala právě dobrou zkušenost se současným přítelem dcery, je objektivní realita. Uběhnul určitý čas od známosti matky s Liborem. Pravděpodobně se změnili oba. I Libor mohl zmoudřet a dospět do věku, kdy se může chtít usadit a předvádět se před kamarády tím, jak o mnoho mladší ženu vedle sebe má. Možná ale přetrvává ve stejném módu jako „zamlada“ a chce si jen nezávazně užívat a „lovit“ do své sbírky další a další kořist. To vše jsou jen domněnky a více ví sami jednotliví aktéři. Jak to dopadne, ukáže až čas.

Nejpodstatnější otázkou zůstává, zda má matka dceři sdělit, jak to tehdy bylo, nebo respektovat přání Libora. Osobně bych dceři svou zkušenost řekla, právě proto, že vztah s dcerou je klíčovou hodnotou pro matku. Je riskantní vyjít vstříc někomu, s kým už jednu negativní zkušenost mám. Celé se to může nakonec obrátit proti matce. A může se narušit důvěra a otevřenost mezi nimi.

Ale jak píšeme na začátku, žádné řešení nezaručí vítězství. Ve hře je příliš mnoho neznámých. Přejme tedy jednotlivým aktérům, ať jsou šťastní a spokojení.

Kontakt: www.mojra.cz