Premiéru máte za necelý týden. Jak teď vypadají vaše dny?

Moje dny teď vypadají tak, že jsem úplně marná. Mám naprosto přeplněný harddisk, vypouštím věci, zazdívám schůzky… Jsem prakticky pořád na zkouškách, které mě strašně moc baví, miluju náš kolektiv na Martě. Do toho občas točím, takže když mám nějaké volno, věnuji veškerý svůj čas Lole a nic jiného neexistuje. Takže pak zazdívám ty věci…

Jak jste se k roli Marty dostala?

Minulé léto jsem na Kampě hrála v představení Werich a během zkoušek jsem zašla s režisérkou Adélou Stodolovou na masáž. Jen tak jsme si přitom povídaly. Ptala jsem se jí, co chystá, a zamyslela se nahlas, že kdyby se mělo na Kampě zase dělat o někom představení, mělo by to být o Martě Kubišové. Adéla se začala usmívat a naznačila, že se něco takového fakt chystá! Za pár měsíců mě s rolí oslovila producentka Daniela Sodomová a plácly jsme si.

Jste kvůli roli s Martou Kubišovou v kontaktu?

Zatím ne, ale doufám, že nastane příležitost, abych ji poznala. Viděla jsem o ní dokument Magický hlas rebelky od Olgy Sommerové, který mě naprosto uhranul. Snažím se postupně získávat další a další informace. A její písničky? Ty prostě miluju!

Marta Kubišová má specifický hlas. Nemáte strach ji zpívat?

Uklidňuju se tím, že když někdo přijde na představení, bude si předem uvědomovat, že nebudu zpívat přesně jako ona. To není ani možné. Jde o divadelní licenci, budeme se chtít přiblížit realitě, ne ji stoprocentně kopírovat.

Kdybych byla ve vaší kůži a přišla se na mě podívat Marta Kubišová… Asi bych se zbláznila!

Je fakt, že když se na Letní scéně Musea Kampa hrálo představení Meda, paní Mládková na něj ze zdravotních důvodů nepřišla. A Jan Werich pochopitelně na představení o sobě také chyběl. Tím to měli tvůrci o něco jednodušší. Předpokládám, že se paní Marta podívat přijde. A strach nemám… Zatím! Naprosto totiž důvěřuji lidem, kteří se na představení podílejí. Nejsem v tom sama, stojí za mnou opravdu silný a schopný tým. Něco podobného jsem vlastně zažila se Šíleně smutnou princeznou, kterou hraju už několik let ve Studiu DVA, když se na nás přišel podívat jak Václav Neckář, tak Helena Vondráčková. A dobrý! Ale, co se Marty týče, možná se z toho nakonec strašně sesypu.

Zasahovala Marta Kubišová do scénáře?

Co vím, tak prohlásila, že si s představením můžeme dělat, co chceme, a zasahovat odmít la. Což je velmi velkorysé.

Jaká písnička od Marty Kubišové je vaše srdcovka?

Nejvíc miluju song Mamá, strašně se mě dotýká a myslím, že takový vztah nemám k žádné jiné písni. Pak mám ráda Magdalenu a duet s Waldemarem Matuškou – Který z pánů básníků.

Jak řešíte hlídání dcery, když jste permanentně na zkouškách, a kdo bude hlídat v létě při představeních?

Měli jsme ohromné štěstí, že manželova máma měla čtrnáct dní v kuse dovolenou! Zázrak a štěstí. Neměla Lolu celou dobu, jen jsme si mohli oddychnout, že nemusíme řešit hlídání. Potom moc pomáhá moje máma a taky máme skvělou chůvu. Představení začínají až v půl deváté večer, takže do té doby se hodlám věnovat Lole a dost se na to těším.

Lola se narodila ve vašem druhém manželství. Prožívala jste druhou svatbu víc než tu první?

Na druhé svatbě jsem si dala mnohem víc záležet, měla být víc tradiční. Chtěla jsem opravdu dlouhý bílý šaty – na první svatbě jsem měla krátké –, protože tenhle muž si to na rozdíl od toho prvního opravdu zaslouží. Tehdy mi bylo pětadvacet, byla jsem v lecčem větší pankáč, hodně jsme se s tehdejším snoubencem hádali, co jak bude. Teď jsem si ji chtěla užít pořádně.

Jak to máte s příjmením?

Po prvním manželovi jsem se jmenovala Čecháková, ale o tom skoro nikdo nevěděl. Po rozvodu jsem si vzala zpět svoje jméno Kohoutová a teď po svatbě jsem Kubín Kohoutová. Chtěla jsem mít stejné příjmení jako moje dcera. A doufám, že u něj už zůstanu navždycky!

Říkala jste mi, že začátek mateřské v lockdownu byla výhra…

Mělo to celé fakt hodně nevýhod, ale za sebe musím říct, že bylo skvělý, že jsme byli jako rodina pohromadě. Kryštof byl s námi doma a pomáhal mi. Taky bylo fajn, že jak se nikde nic nedělo a doma byli všichni, neměla jsem ani pocit, že o něco přicházím.

Posílilo vaše mateřství i vztah s mámou?

Když se staneš rodičem, mnohem víc vnímáš chyby na vlastních rodičích. Je to dobrá sebereflexe. Vidím i společné chyby. Stejně jako moje máma jsem přehnaně ochranitelská vůči partnerovi. Vím přece nejlíp, co je pro něj nejlepší! A taky jsem zvyklá stejně jako ona si život řídit sama, jsem rychlá a dynamická. Vnímám taky fakt, že narození vlastního dítěte znamená definitivní osamostatnění se od rodičů. Vzniká trochu bariéra. Už nemám prostor tolik řešit problémy svojí mámy jako dřív.

Jaká je máma babička?

Je neuvěřitelně pečující a je tu pro nás, když ji se sestrou potřebujeme. Naše děti strašně miluje.

Plánujete i nějakou rodinnou filmovou spolupráci? Vaše sestra Rozálie je režisérka, máma scenáristka…

To bychom moc chtěly, ale nějak se k tomu neumíme dobrat. Teď jsem natočila film Řekni to psem, ke kterému máma psala scénář. Obsadil mě producent Viktor Schwarz a režisér Robert Sedláček k mému potěšení souhlasil. Ale ne kvůli tomu, že se máma na filmu podílela, spíš šlo o hezkou náhodu. Máma mi pak trochu upravila moji postavu na míru.

Když jsme u těch měr, výrazně jste po porodu zhubla, byl to cíl?

Ani ne, celý život je mi jako herečce vštěpováno, že bych měla být hubená – už kvůli kameře, která přidává kila. Ale poslední dobou jsem se od toho nějak osvobodila a paradoxně jsem sama od sebe zhubla. Jsem se sebou naprosto v pohodě. Myslím, že je to i celkovou atmosférou ve společnosti, která je v tomhle tolerantnější. Jestli je Instagram k něčemu dobrej, tak že na něm bodují i holky, které nemají klasické modelkovské míry. To mě moc baví. Dokonce jsem nedávno odmítla nafotit obálku pro časopis o hubnutí…

Lole jsou dva roky, co je teď váš společný koníček?

Určitě zpívání a tancování, Lola miluje stejně jako já šaty. Tyhle věci nám společně dost půjdou. Už se nemůžu dočkat, až bude větší a pojedeme spolu na víkend do wellness a budeme si užívat válení se, masáže, krémíčky, dobrý jídlo. Ale uvidíme, co se změní za pár let. Sama vím, jak hustý můžou být rozbroje mezi matkami a dcerami…

Na rozdíl od jiných kolegyň svou dceru před veřejností chráníte.

Nevidím důvod, proč by mělo Lolu znát tolik lidí, kteří neznají osobně ani mě. Není mi jasné, proč by je to mělo zajímat a proč by se jim mělo líbit dívat se, jak moje dítě dělá prkotiny. Druhý důvod je, že na síti je taky dost úchyláků a desetkrát denně ukazovat, co dělá moje dítě, mi přijde nebezpečné.

Tohle téma rozděluje mladší ročníky rodičů na dva tábory…

Ať každý dělá, co je mu vlastní, nikomu svůj postoj necpu. Když se nad tím zamyslím, přijde mi divné i to, že já sama znám z Instagramu něčí dítě tak dobře, že si pamatuji jeho hlas, gesta, jak vypadalo před dvěma lety, jak vypadá teď. Nepřijde mi to normální.

Taky jste na Instagramu bývala dřív aktivnější!

To máte pravdu, poslední dobou se musím vyloženě hlídat, abych tam vůbec něco přidala. Jsem spíš nesdílecí typ. Je to pro mě klamavá platforma, protože tam i já – člověk, který Instagram zas tak neprožívá – dávám jen hezký věci, fotím se, jen když mi to sluší a mám dobrou náladu.

Hlídáte si, jaký úspěch mají vaše videoklipy na internetu?

Jestli sleduju, kolik má který zhlédnutí? Nekoukala jsem se na to přes měsíc. Vždycky když něco vyjde, považuju to za odvedenou práci a nechám klip žít vlastním životem. Rozhodně nevisím na YouTube a nepočítám, kolik lidí ho vidělo. Možná je v tom i strach ze zjištění, že nikoho nezajímá.

Měla jste to tak vždycky?

Asi jsem úspěch sledovala u singlu Stojky. Bylo to i tím, že šlo o můj první velký singl. Písnička byla i trochu kontroverzní, tak mě zajímalo, jak ji lidi přijmou. U dalších singlů jsem vše sledovala, ale už méně a méně. A teď naposled na to ani nebyl čas, protože jsem i hodně točila, do toho se starala o dceru… Jedeme dál!

Stojky měly velký virální dosah. Posílají vám lidi svoje vlastní covery?

Ano a některé verze jsou dost vtipné. Třeba jeden pán tu písničku přetočil i s klipem s názvem „Dělám z Toiky“. Seděl na mobilním záchodě – jakože na home office. To mě hodně pobavilo. Je to na YouTube, stojí to za to vidět!

Kam chcete v hudbě dál směřovat?

Tohle teď dost řeším. Během pandemie se mi změnil pohled na věc, změnily se i moje preference, což se myslím stalo spoustě lidem. Cítím, že by možná stálo za to tvorbu otočit jiným směrem, najít styl, který bude blíž tomu, co sama poslouchám. Dobře se mi pracovalo s producentem Jirkou Burianem, rozumíme si lidsky i hudebně. Myslím si tedy, že právě on by byl první, kdo by mě podpořil.

Chystáte se vybočit z mainstreamu?

Přesně tak, mainstream si v sobě „vybiju“ v herecké sféře a to mi stačí. Jako hudebnice si pak můžu dovolit jít jinam, už mi nebude vadit, že na mě nepřijdou davy. Chci tedy začít znova i co se týče textů, být upřímnější a jít víc do hloubky.

Kdo jsou vaši posluchači?

Sama pořádně nevím. Když jsem desku vydala, byla jsem už těhotná a proběhlo jen pár koncertů. Pak se narodila Lola, byl lockdown a my skoro žádné klubové koncerty neměli.

Nebylo vlastně na začátku vaší hudební kariéry na škodu, že už jste byla známá?

Možná byla nevýhoda, že na mě byla od začátku upřena velká pozornost. Neměla jsem možnost si ten start zkusit víc v tichosti a třeba zjistit, co mě vlastně baví, co mi sedí a co ne.

BERENIKA KOHOUTOVÁ (31)

BERENIKA KOHOUTOVÁ (31)

  • Narodila se v Praze spisovatelce Ireně Obermannové a hudebníkovi Danielu Kohoutovi.
  • Po vystudování Gymnázia Jana Nerudy s hudebním zaměřením, kde byla na oboru klasický zpěv, studovala herectví na Pražské konzervatoři.
  • 1. května 2016 se provdala za filmového producenta Pavla Čecháka. Po roce a půl se ale rozvedli.
  • V září 2019 oznámila, že se svým přítelem, copywriterem Kryštofem Kubínem čeká dítě. 14. února 2020 se jim narodila dcera Lola. Loni v srpnu se vzali.

ZDROJ: časopis Vlasta