Magdaleně je třiadvacet, studuje vysokou školu v krajském městě, kde bydlí na koleji, na víkendy jezdí domů. Letos na jaře byla kvůli koronaviru doma skoro pořád, v létě se to pak všechno snažila dohnat a střídala brigády a cestování s kamarády. Poslední srpnový týden ji Blanka našla doma se šrámy na zápěstí. Magda se pokusila podřezat si žíly.
Nehrozilo, že by zemřela, na to byly rány málo hluboké. Přesto jí matka zavolala záchranku, která dívku odvezla do nemocnice, kde ji mimo jiné čekalo psychiatrické vyšetření. Týden strávila na psychiatrii, odkud ji pustili s doporučením, aby si našla psychiatra nebo psychologa, k nimž bude chodit na terapii. V tomhle směru Magda zatím nic nepodnikla, pokud Blanka ví – dcera s ní o tom zrovna moc mluvit nechce.
Demonstrace?
Je pravda, že pro Blanku Magdin pokus o sebevraždu zase takovým šokem nebyl. Dívka už roky tíhne ke všemu, co je nějakým způsobem temné, řeklo by se depresivní. Ostatně, volí i odpovídající styl oblékání a s oblibou vede řeči o tom, že lidský život je jen marné plácání se od ničeho k ničemu. Blanka se vždycky uklidňovala tím, že „pes, který štěká, nekouše“, a věřila, že lidé jako její dcera nemyslí svoje řeči vážně.
Zároveň ale tušila, že Magdu něco dlouhodobě trápí. Dívka občas matce vyčetla, že od rodiny vypudila jejího tátu. Ten se o dívku ani o jejího o pět let staršího bratra zrovna moc nezajímá, občas si je na víkend bral jen první roky po rozvodu, ale jakmile založil novou rodinu, skončilo to. Blanka sama měla jen jeden vážný vztah, ale nového přítele děti, tehdy v pubertě, snášely těžce a vztah to nepřežil. Její dcera se loni rozešla s klukem, s nímž chodila ještě od střední školy, ale podle Blanky to nebylo žádné drama, vztah vyšuměl a mladá holka si jistě najde někoho jiného.
Blanka vlastně neví, proč se Magda pokusila o demonstrativní sebevraždu. Dívka o tom mluvit nechce a ošetřující lékař Blance nic neřekl s poukazem na to, že její dcera je dospělá a svéprávná. Jenže se o ni hrozně bojí.
Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka
Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka
Nejprve bych se zastavila u výčitek Blanky z rozvodu. Myslím si, že je pro děti horší, když se nefunkční vztahy, kde hraje roli alkohol a agrese, udržují. Asi není z mé strany úplně odborné předjímat, co by bylo, kdyby Blanka s manželem zůstala, ale ze zkušeností předpokládám, že by mohly být dceřiny psychické stavy i horší.
Jak sleduji ve své psychoterapeutické praxi, řezání na rukou a nohou či jiných částech těla je v současné době velmi rozšířené. Nechci ho nikterak bagatelizovat – ale děti a dospívající si tento způsob, jak si ulevit od psychického přetlaku, předávají (osobně nebo na sociálních sítích). Samotné sebepoškozování není většinou spojeno s pokusem o sebevraždu. Někdy jde také o záležitost demonstrační, kdy je cílem získat pozornost okolí. Problém je v tom, že dojde k hlubšímu pořezání, než je záměr, a hrozí vykrvácení.
Spíše bych řekla, že se Magda neumí vypořádat s tím, že se o ni otec po rozvodu příliš nezajímal a následně založil novou rodinu. Magda tak může mít problém s hledáním identity. A tím, jak se chová a projevuje, se možná snaží o její nalezení. Možná volá o pomoc, protože si o ni jiným způsobem nedokáže říct.
I když si dokážu jako matka představit Blančin strach, souhlasím s odborníky, že je Magda dospělá a svéprávná. Stran Blanky bych ale situaci nevzdávala a pokoušela bych se s dcerou mluvit – motivovat ji k vyhledání odborné pomoci.
Kontakt: www.janadivoka.cz