Až po mnoha letech mi svěřila, jak moc se o mě bála, ale když jsem přivedla domů svého budoucího muže, seznala, že může být v klidu. Moje máma nemá tendence kritizovat způsob našeho života, chápe, že žijeme jinak než její generace. Je to vzácná žena, která mi nikdy neřekne, že mám doma nepořádek, nekritizuje neustlané postele, nekomentuje rozbordelené skříně svých vnoučat ani hory nevyžehleného prádla.

Bitvy s maminkou

Slovní bitvy s matkou svádí leckterá moje kamarádka, a přitom všechny s nimi mají docela dobré vztahy. Když o tom s mámou občas mluvím, snažíme se tomu přijít na kloub. Žádné logické vysvětlení nás zatím nenapadlo. Ale vždycky se nám uleví, že se nás to netýká.

Možná mám takové nebývalé štěstí na chápající mámu proto, že ani ona s tou svou nikdy nebojovala. A jak nepříjemné to může být, to poznala, až když se vdala. Její tchyně a moje babička byla na pořádek pes a hodnota domácnosti se v jejích očích odvíjela podle toho, jak čistá byla okna a podlaha. Nevyžehlené prádlo jsme před ní schovávaly do úložného prostoru, byly jsme mistryně v rychlém úklidu na efekt. Babičku jsme nezměnily. Škoda, mohla mít s námi mnohem srdečnější vztah, kdyby to tehdy dokázala pochopit.