Trápí vás bolesti zad, ploché nohy nebo třeba vbočené palce? Viníkem mohou být pevné uzavřené boty a chůze po rovném tvrdém povrchu. Ulevit chodidlům ovšem můžete velmi snadno. Zkuste bosý trénink v rozmanitém terénu, který plosky stimuluje a podněcuje práci svalů, vazů a nervů. Trávník, dřevo, kamínky, kůra, šišky, to všechno vyvíjí naši schopnost koordinace a podporuje prostorovou orientaci. Tak boty dolů a hurá na to!

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Co s načatým víkendem? Naučte své děti lásce ke zvířatům a přírodě

Bosá chůze v přírodě je nejen zdravá, ale také velmi zábavná. Především pak pro děti, které by z důvodu správného vývoje chodidla měly bosky chodit co nejčastěji. Díky podvědomému přizpůsobování pohybu nerovnému povrchu zapojují svaly a zpevňují kotník. Chodí pak jistěji, méně padají a zlepšuje se jim celkové držení těla. Pochopitelně ale ne v každém prostředí je vhodné nechat ratolest bezstarostně běhat bosky. Každý rodič si jistě uvědomuje, že není dobrý nápad nechat dítko chodit s holýma nohama venku kolem ohně, po rozkvetlé louce bzučící včelami nebo po ostrém štěrku. Ovšem chůze po jehličí, oblázcích nebo písku v přiměřeně teplém počasí je pro dětské nohy obohacujícím zážitkem. Navíc se dítě postupně učí, jak se vyhnout rizikovým místům.

Vyrobte si doma stezku pro bosé nohy

Chcete-li podpořit zdravý vývoj dětských nohou nebo byste si i vy rádi procvičili chodidla, vyrobte si doma jednoduchý hmatový chodník. Stačí několik krabic s nepropustným dnem a okrajem seříznutým na výšku 10 centimetrů, do kterých nasypete různé přírodní materiály. Mohou to být oblázky, drobné kamínky, písek, jehličí, malé šišky, kaštany, piliny nebo očištěné klacíky. Krabice pak seřadíte za sebe a postupně jimi procházíte. Nejprve můžete stezku projít v botách s tenkou podrážkou a až poté ji vyzkoušet naboso.

Čtěte také

Nadýmání a plynatost může být velmi nepříjemnou záležitostí

Čtěte také

Ploché bříško do plavek! 6 tipů, jak skoncovat s nadměrným nadýmáním

Pokud vlastníte zahradu a toužíte po něčem trvalejším, zkuste ortopedickou stezku zabudovat do země. Může být různě dlouhá i zakroucená a dají se na ní použít nejrůznější materiály. Obvykle se chodník buduje v šířce 0,75–1 m a délce alespoň 4 m. Délka jednotlivých polí je pak čistě na vás.

 Ani tato varianta není na výrobu nijak složitá:

  1. Ve vyznačeném prostoru odhrabete zeminu do hloubky 10 cm a vypodložíte různými propustnými zahradními textiliemi nebo fólií, aby stezka nezarůstala plevelem.
  2. Vymezíte okraje a oddělíte jednotlivá pole pomocí obrubníků, nejlépe z materiálu, který máte snadno k dispozici. Oblíbená jsou dřevěná ohraničení z kulatiny, případně opracovaných trámků. Tvořit ho však mohou také pružné a variabilní plastové díly nebo trvanlivé a odolné kamenné či betonové obrubníky. Zajímavým a přitom funkčním řešením jsou pak očištěné větve větších stromů.
  3. Jednotlivé díly následně spojíte pomocí čepů – hřebíky jsou v případě bosé stezky nevhodné.

Senzorický chodník bude domácí posilovnou i ozdobou vaší zahrady. Tak jen do toho.

Zdroj: ireceptar.cz lesensky.cz belenka.cz bosaturistika.cz

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Nepodceňujte to. 7 tipů, jak naučit své děti prvky sebezáchrany ve vodě