Zdroj: Monika Navrátilová/VLM
Buďte trochu ranařky! Věřte si a u voleb zakroužkujte ženy
Když se na hodinách tělesné výchovy losovali nejvhodnější spoluhráči, nebývala jsem zrovna první volbou. S míčem jsem byla lehce neohrabaná, chytání nebyla moje nejsilnější dovednost, neoplývala jsem extra mrštností a pro svou výšku (tedy, ehm, nejen tu) jsem ve vybíjené byla poměrně snadný cíl. Zpočátku mě tedy brali do svých družstev spíš do počtu. Časem jsem si přála nebýt tak marný spoluhráč a začala jsem používat sílu. Vzhledem k té své výšce (a ehm, nejen jí) jsem měla ránu docela slušnou. Nestala jsem se obávanou ranařkou, ale aspoň jsem už nezůstávala potupně v řadě mezi posledními.
O dost let později mě při pročítání časopisů napadalo, že bych v nějakém možná jednou taky mohla pracovat. Bylo to docela neskromné přání, protože to v té době vypadalo, že mojí celoživotní profesí bude laborantka. Pak mě život a náhoda skutečně do redakce zavály. Nesplnitelný sen se proměnil v realitu.
Brzy budou volby a já si zase přeju, aby v Parlamentu České republiky zasedlo podobné množství žen jako mužů. Já je rozhodně budu kroužkovat. Už teď myslím mohu věštecky předpovědět, že tohle moje přání zůstane nesplněné, ale jednou se splní. Určitě! Protože si stejně jako hvězda oboru HR Rostya Gordon Smith myslím, že ženy mají schopnost měnit svět k lepšímu.
V životě jsem si mnohokrát potvrdila, že definitivní je akorát to, že jednou umřeme. A že bez přání a snů je to ukrutná nuda. Vlastně takové pomalé umírání... Tak si pořád ze všech sil něco přeju. Občas je totiž strašně příjemné ohlédnout se v čase a zjistit, že nejsem na světě jenom do počtu.
