Co vlastně takové mapy obsahují? Naše názory, zkušenosti, myšlenky, cítění, hodnotové žebříčky, předsudky. Zakously se do nás jako klíšťata, pyšníme se jimi, nebo je nesnášíme, ale jsou naše. Máme za to, že představují pravou a neoddiskutovatelnou realitu.

Omyl, taková realita neexistuje! To my si ji subjektivně vytváříme ve svém mozku. Každý člověk odráží skutečnost trochu jinak, proto používáme k orientaci v životním terénu různé mapy. A proto je někdy tak těžké domluvit se.

Uvolněte se, prosím

Nemá smysl bojovat s cizími mapami. A nemá význam je ani zatracovat či ničit. Stačí si uvědomit, že odlišná mapa může bravurně sekundovat té mojí.

Naše smysly realitu zkreslují, takže na sebe vlastně narážejí pouze dva subjektivní, nepřesné pohledy na skutečnost. Není to legrační? Hádáme se do krve o něco, co neexistuje!

Jenže jak se zachovat v emočně vypjaté chvíli, kdy máme pocit, že jde o život?

Stačí se pustit své mapy, své ochrany a obrany. Vydechněte a pozorujte problém z pohledu druhého. Nemusíte hned uznávat, že váš rival má pravdu, jen se malinko vykloňte mimo hranici své mapy a nahlédněte pod tu protivníkovu.

Nestůjte na mapě

A teď to nejdůležitější: Po počátečním údivu či zhrození: „Co si ten člověk myslí? Jak si to vůbec dovoluje myslet?!“ se zkuste zeptat: „A PROČ VLASTNĚ NE?“ Proč by to nemohlo být takhle? Takový postoj osvobozuje do morku kostí!

Posunout svou mapu znamená pohnout zeměkoulí. Stačí být otevřená. Život znamená tisíce možností, nebojte se je využít. Přešlapovat na místě, stát na své mapě je jako stát si na vedení. Něco jako malá smrt.

Lenčin příběh

Lence je čtyřicet čtyři let, její kamarádce Zuzce čtyřicet dva. Znají se od dětství, dokážou si promluvit na rovinu. Jen jedno téma je rozděluje: móda. Lenka upřednostňuje nenápadné, decentní barvy a střihy, které by podle ní měla automaticky nosit každá žena nad čtyřicet.

Nechápe, jak se může Zuzana tak odvážně oblékat do divokých barevných kreací. Připadá jí to nevhodné a často se za svou kamarádku na veřejnosti stydí.

Lenka navíc mnohdy kritizuje svého manžela. Naposledy se jejich spor týkal výchovy syna Adama. Lenka muži vytýkala jeho liberální přístup, ona sama řeší problémy s teenagerem tresty a zákazy, nikoli pouhou domluvou.

KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ:

  • Co kdyby si Lenka v obou případech prostě řekla: A proč ne? Magická věta, zaklínadlo klidu. Aspoň to zkusit. Svět se nezboří a ona se bude cítit lépe. Proč by žena nemohla i po čtyřicítce nosit barvy, které se jí líbí, a navíc jí sluší? A proč nevést se synem dialog? Zákazy jsou to nejjednodušší, ale jak snadno se dají obejít. Lepší je budovat vztah na důvěře. Nejsnazší a nejtěžší současně je zbavit se okovů svých tvrdošíjných názorů.