Také tady na vás budou čekat neuvěřitelné skalní útvary i úžasné vyhlídky do kraje. A kromě toho i mnohé další zajímavosti. A můžete si je vychutnávat v klidu, bez hlučícího davu.
Je to zvláštní. Teplické skály jsou od těch Adršpašských coby kamenem dohodil, přesto sem míří podstatně méně návštěvníků. A to je určitě škoda, protože půvabů nemají o nic méně než jejich navštěvovanější soused. Snad jen to jezírko s lodičkami tu chybí. Tam, kde je nynější vchod do skal, kdysi visel na silné větvi zvonek na přivolávání průvodců a nosičů. Do skal prý za poplatek na nosítkách nosívali nemocné a pohodlné návštěvníky. Podobné služby tady už dnes nečekejte, objevovat zdejší skalní půvaby musíte pěkně po svých. Velkou výzvou je hned na začátku prohlídkového okruhu odbočka k zřícenině středověkého strážního hradu Střmen. Pokud si ho chcete prohlédnout, musíte absolvovat poměrně strmý výstup po schodech a žebřících. Spousta zajímavostí tu ovšem čeká i na ty, kteří si na poněkud náročnější výšlap netroufají. Zdejšímu skalnímu labyrintu se ne jen tak náhodou říká skalní město. Úzké průchody a křivolaké uličky tu střídají vysoké mrakodrapy i rozhlehlé skalní chrámy.
Při pozorování zdejších skalních útvarů můžete důkladně prověřit vlastní fantazii. A zároveň obdivovat, co všechno dokáže vytvořit paní Příroda. Cestou přes Velké a Malé chrámové náměstí tu například můžete zahlédnout temnou průrvu s oblým balvanem zvaným Krakonošův míč. Krakonoš tu má ovšem i své párátko nebo šortky. Skutečné překvapení vás pak čeká na konci celého okruhu u úzké soutěsky zvané Sibiř, kde se sníh drží leckdy až do léta. Není divu, že kouzlu Teplických skal propadl už v osmnáctém století i německý básník J. W. Goethe, který tu má dodnes na jedné ze skal pamětní desku.
K jezírku za šídly a vážkami
Do těchto míst ale rád chodíval i český spisovatel Alois Jirásek. Jeho román Skály vás zavede až k stejnojmennému zámečku, pro nějž se někdy používá také německý název Bischofstein. Právě tady se odehrává děj románu zachycujícího souboje mezi katolíky a evangelíky během třicetileté války. V zámečku, kde po bitvě na Bílé hoře našli poslední útočiště příslušníci evangelického šlechtického rodu Křineckých ze Skály, je dnes příjemná zahradní restaurace. Posilnit se tu můžete polévkou a teplým jídlem anebo si objednat třeba jen koláč s kávou. Nedaleko odsud je magické Černé jezírko, jehož tmavé zabarvení způsobily látky uvolňující se z rašeliny, mechů a silné vrstvy rostlinných zbytků v bahně. Pod vodou tu našli svůj domov potápníci, korýši a další bezobratlí vodní živočichové. Nad hladinou za slunečného bezvětří poletuje vzácný druh vážky čárkované, k vidění tu jsou i modře zbarvená šidélka i šídla modrá. Až se dostatečně vynadíváte na hemžení nad hladinou, udělejte si výlet do skal, které dostaly název po českém romanopisci Aloisi Jiráskovi. Vystoupat můžete až k rozvalinám hradu Skály, z něhož podle románu vycházelo tajuplné světlo vzbuzující zvědavost i bázeň kolemjdoucích. Dnes je odtud hezký výhled na Broumovsko, horu Ostaš, ale i polské Stolové hory. Ještě dál pak můžete dohlédnout z třináct metrů vysoké rozhledny Čáp, odkud je za pěkného počasí výhled nejen na okolní skalní města, ale také na Krkonoše nebo Orlické hory.
Osamělé skalní putování
Jestliže hledáte místo, kde budete prakticky s jistotou šplhat po skalách téměř sami, pak se vydejte do Broumovských stěn. Zaparkovat auto můžete nad obcí Slavný, odkud lze vyrazit k takzvaným Kamenným hřibům, které mají skutečně úctyhodné rozměry. Pěknou vyhlídku do okolní krajiny najdete poblíž skály zvané Čertova tchyně. Z parkoviště je možné se ale vypravit i ke Kamenné bráně, která patří k hlavním symbolům Broumovských stěn. Výlet to není zrovna snadný, ale zmíněný skalní útvar za námahu skutečně stojí. Stejně tak jako výhled do okolní krajiny. O něco méně náročný je výšlap k barokní kapli Panny Marie Sněžné na Hvězdě, kam se dostanete z parkoviště nad obcí Hlavňov přibližně za deset minut. Pokud si chcete alespoň na chvíli odpočinout od skalních výstupů, vypravte se do Broumova. Návštěva barokního komplexu broumovského kláštera stojí opravdu za to. My měli štěstí na skvělého průvodce, který uměl velmi poutavě vyprávět o pohnutých událostech, které se za klášterními zdmi v historii odehrávaly. Nechal nás nahlédnout do vzácně dochované klášterní knihovny i do bohatě zdobeného kostela sv. Vojtěcha. A také nám prozradil, za jak zvláštních okolností byla v jeho interiéru objevena unikátní kopie Turínského plátna. To si musíte nechat až na dobu, kdy se památky zase budou moci otevřít. Ale do zahrady patřící ke klášteru se podívat můžete. Nebo se necháte nalákat na výbornou kávu, kterou vaří v klášterní kavárně, pokud budou mít otevřené okénko. Jestliže si potřebujete před prohlídkou kláštera někam uložit kola nebo zavazadla, stačí zamířit do blízkého Cyklodomu. Bicykl vám tu i zapůjčí.
Suchdolské zázraky a pověsti
Na kole pak můžete vyrazit třeba do šestnáct kilometrů vzdálené obce Suchý Důl, jejíž historie sahá až do třináctého století. Už na návsi vás nejspíš zaujme unikátní budova s dřevěným štítem, zvaná „šolcovna“ neboli rychta. Po zajímavostech v okolí obce vás provede naučná stezka, kterou zvládnete bez zvláštní námahy. Na vyvýšeném místě prosvítá mezi stromy bílá fasáda kaple Panny Marie Lurdské, kterou tu nechal postavit suchdolský domkář Václav Ticháček. Muž, který vodil procesí na různá poutní místa v okolí. Mimo jiné právě jemu patřil les, ve kterém před dvěma stoletími čtrnáctiletá dívka údajně opakovaně zahlédla postavu tajemné paní. Na tomto místě dodnes stojí Zelená kaple, či spíše její replika. Tu původní totiž před deseti lety zapálil žhář. Díky veřejné sbírce se však během dvou let podařilo postavit novou kapličku, která je pouze o trochu delší a vyšší. Na naučné stezce si kromě zmíněných kapliček můžete prohlédnout i Křížovou cestu, která začíná u biblické Soudní brány. A také kámen zvaný Čertova skála, k němuž se váže několik pověstí. Jedna z nich uvádí, že v dávných dobách toto místo sloužilo k náboženským účelům. Údajně tu měly probíhat tajné pobožnosti tehdy pronásledovaných evangelíků. Mnozí se tu prý před svým odchodem do exilu loučili s vlastí a v blízkosti skály měli zakopat své poklady. Žádnému z pozdějších zlatokopů se je však nepodařilo nalézt. Ale i bez zmíněných cenností patří tahle oblast zaručeně k našim vzácným pokladům.
Zdroj: časopis Vlasta