Kamera snímá nohy běžce, který si užívá svůj ranní běh kdesi na Novém Zélandu. Náhle se z křoví vynoří pomenší úředník s deskami a propiskou a snaží se muže dohnat. To se mu nakonec podaří a divák vidí, že joggerem je princ Harry, rebel anglické královské rodiny, který žije s rodinou v USA. Úředník překvapenému princi oznámí, že přišel zhodnotit jeho předchozí návštěvu kontinentu před pár lety. Vytkne mu obal od lízátka, který aristokratovi údajně v roce 2018 uletěl na pláži, ale pochválí ho za opakované používání jednoho ručníku v hotelu a vypínání vody při čištění zubů. Nový několikaminutový odlehčený spot natočil vévoda ze Sussexu v rámci své kampaně na podporu udržitelného turismu, jehož je zastáncem. Cílem je upozornit možnosti „zelenějšího“ cestování v oblasti na druhé straně polokoule. Ostatně princ Harry si v roce 2019 založil neziskovou společnost Travalyst, s níž se snaží upozornit na problematiku přehlceného cestovního ruchu, upozorňuje, že turismus vytváří až osm procent celosvětových skleníkových emisí a varuje, že je třeba s tím něco dělat, než bude pozdě.

S většími ohledy

Není sám, kdo takto smýšlí. Zájem o udržitelné cestování roste ve světě i u nás. V průzkumu udržitelnosti, který každoročně provádí hotelová platforma Booking.com, letos 71 procent respondentů uvedlo, že plánují cestovat s větším ohledem na ekologii. To je o deset procent víc než loni, popsal americký list The New York Times. Jenže co to znamená cestovat udržitelněji?

Rady, které úředník zmiňuje ve spotu s princem Harrym, určitě platí, nicméně asi nejzelenější způsob cestování znamená – vyhnout se letadlům. V tomto ohledu bývá vévoda kritizován, protože je sice chvályhodné, že v hotelu použije jen jeden ručník místo třeba dvanácti, ale o něco zelenější by bylo, kdyby při cestě z USA do Evropy s rodinou nepoužil soukromý tryskáč, jak se stalo někdy v době, kdy společnost zaměřenou na udržitelné cestování založil. Omezení letadel mnozí považují za jeden z klíčů k ulehčení přetěžované planety. A pokud už cestovat vzduchem, tak volit spíše kratší vzdálenosti, nebo naopak odjet na delší cestu. Zkrátka když už do Nepálu nebo Mexika, tak ideálně v rámci takzvaného pomalého cestování neboli slow travelingu, kdy člověk zemi navštíví a stráví tam přinejmenším tři měsíce a déle. Pomalé cestování si získává stále více příznivců bez ohledu na věk, gender nebo rodinnou situaci. Někteří cestovatelé své zážitky popsali v cestopisech, přičemž si chválí především možnost danou zemi při pozvolném mnohatýdenním putování opravdu poznat. Na druhou stranu tento způsob cestování – pokud člověk není IT expert, rentiér, student nebo úspěšný digitální nomád v jiném oboru – umožní jednomu jen málokterý zaměstnavatel. Asi i proto nejpočetnější skupinu takových cestovatelů tvoří studenti nebo čerství absolventi. Naprostá většina těch, kteří se našli v pomalém cestování – ostatně ti, již mu propadli, o něm mluví jako o životním stylu, nikoli o dovolené či cestování –, si pochvaluje pozvolné poznávání jiných kultur a setkávání s lidmi, s nimiž by se asi jinak neměla nikdy šanci potkat. A to nejen mezi místními obyvateli, ale i mezi dalšími pomalými cestovateli. Ostatně tito dobrodruzi razí heslo: samotná cesta je cíl. Rovněž se vyhýbají sbírání trofejí v podobě největšího počtu navštívených míst. Stráví klidně raději delší dobu na jednom příjemném místě než bezhlavým přejížděním z jednoho města do druhého. Trhák cestovních kanceláří 90. let – navštivte čtyři metropole za pět dní – už ovšem neláká ani dovolenkáře, kteří nemají možnost odcestovat na řadu měsíců. I ti ale často chtějí prázdniny trávit trochu jinak – šetrněji k přírodě a možná i zajímavěji.

Po Evropě vlakem

Člověk může vyrazit na cestu třeba vlakem. Když si pořídí některou ze zvýhodněných jízdenek, může procestovat přinejmenším skoro celou Evropu. Některé společnosti navíc nabízejí například cestování dětí zdarma. Lze se vyhnout turistickým resortům – to doporučuje bezmála každý, kdo se snaží být ohleduplnější k planetě. Velké hotely také vytvářejí citelnou uhlíkovou stopu. Už jen zmíněná výměna ručníku každý den. I když v současnosti hosté mohou hotelové službě naznačit, že ručník budou ještě používat, třeba tím, že ho nenechají na zemi. Mohou také požádat, aby jim služba neuklízela po dobu pobytu pokoj, čímž se také chovají šetrněji. Turista z velkého hotelu navíc často nemá velkou šanci poznat danou zemi, natož lokální místa a podniky. Udržitelné cestování by mělo být nejen šetrné k přírodě, ale zároveň i přínosné pro oblast, kam člověk vyrazí. Ideální je nakupovat na místním trhu, chodit do lokálních restaurací a obchodů. Taková místní marmeláda, nebo naopak pálivé papričky budou jistě cennějším suvenýrem než dozajista v Asii vyrobené turistické tričko jedné velikosti s nápisem typu – moje kamarádka (sestra, matka, manželka nebo kýho víra…) byla na dovolené na pláži a jediné, co mi přivezla, bylo tohle mizerný tričko.

Rady, jak udržitelně cestovat

Rady, jak udržitelně cestovat

  1. Létejte méně.
  2. Podporujte místní hotely, penziony, ať vaše peníze zůstanou na místě.
  3. Choďte do místních podniků, restaurací, obchodů – kupujte lokální potraviny, pití, služby.
  4. Vybírejte ubytování, kde můžete vypnout klimatizaci, zamiřte spíše k moři než do hotelového bazénu.
  5. Když jedete do resortu, zkuste hledat ty, které se snaží zmenšovat svou ekologickou stopu. Stále více hotelů se stává udržitelnějšími.
  6. Šetřete vodou, zvlášť v oblastech, kde je jí málo.
  7. Odmítejte brčka, lžičky na zmrzlinu, sáčky a další jednorázové plasty.
  8. Nepoužívejte v hotelech malé lahvičky s šampony a sprchovými gely, pokud je celé nevyužijete.
  9. Nepoužívejte nebezpečné opalovací krémy – mnohé z nich, i těch nejprestižnějších značek, škodí přírodě. Zkuste si vybrat šetrný opalovací krém.
  10. Když cestujete autem nebo obytným vozem, zkuste ho naplnit. Nejezděte sami, vždyť ve více lidech je cestování stejně větší zábava. Navíc dost ušetříte.

Zdroj: časopis Vlasta, naruby.life