Před čtyřmi lety se Madonnina dcera Lourdes Leon nechala vyfotit na pláži v Miami v černých bikinách se zvednutou rukou, pod níž vykukuje neoholené podpaží.

Instagram se vzbouřil, komentáře o hrubé feministce, která odhání muže a je nechutná, na sebe nenechaly čekat. Lourdes Leon jde v matčiných šlépějích – už v roce 2014 zveřejnila Madonna svoji vlastní fotku s neoholeným podpažím s komentářem „Long hair… Don’t care!“ („Dlouhé chlupy… No a co?“). I ona sklidila spíš posměch. Časy se ale mění. Také díky statečným ženám, jako jsou tahle matka s dcerou. Protože kdo jiný než slavné a úspěšné herečky, modelky a zpěvačky by nám, obyčejným ženám, měl dodávat odvahu jít se svými chlupy na trh? Kromě odsudků se tyhle dvě dočkaly i spousty podpory; každému totiž rostou chlupy. Někomu víc, někomu méně, někdo je má tuhé a tmavé, někdo jemné a světlé. Ale je na každé z nás, jak s nimi naložíme. Jestli se s nimi srovnáme a hrdě je vystavíme, nebo jestli máme své tělo raději bez nich. Není to jednoduchá volba. Hlavně s nadcházejícím létem. Zatímco v zimě ví o tom, jak moc se podobáme medvědům, jen ti nejbližší, v létě jde o reputaci před nastoupeným koupalištěm.

Chlupy jsou ekl

Divadelní režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová má svoje chlupy jako životní téma: „Rodiče nebyli moc nápomocní, měla jsem vždy knírek, srostlé obočí, chlupaté nohy i ruce. Netušila jsem, jaké jsou možnosti, neměla jsem peníze. A ty, které jsem měla, jsem dávala za žiletky,“ popisuje dospívání v devadesátých letech. Dnes nosí na rukou vyholené pruhy, nepřehlédnutelné ornamenty, které dělají z jejích „obyčejných“ chlupatých rukou něco vědomého a přijatého: „S věkem a s tím, že mám manžela, který to jako jeden z prvních mužů v mém životě neřeší, se mi zlepšilo sebevědomí. A i chlupům jsem se rozhodla postavit. Na rukou mám proužky, je to má identita, můj šperk, mé chlupy, můj protest vůči tématu ‚Chlupy jsou ekl‘. Mám je tam už dvacet let,“ vysvětluje. A vypráví o tom, co pro ni znamenalo intimní soužití ve stylu já, muž a chlupy. „To bylo velké ouvej, když jsem se zamilovala do kluků, kteří vyžadovali hladké oholení. Ono totiž pro mě neexistovalo. Mám tak silné chloupky všude, že oholení vydrželo pár hodin. V ten moment jsem dost často čelila ostouzení, jak jsem nechutná, a ať s tím něco okamžitě dělám. Ten tlak byl hodně i od kamarádek. Chlupy rovná se odporný, nechutný. Byl to tlak a stres. A když jsem chtěla vyhovět, znamenalo to hodně peněz a vlastně nepřetržité péče,“ říká.

Nejsme v tom samy. Chlupy jsou nekonečně téma. Dnešní otevřený svět napomáhá mluvit o různých tabu včetně ženského ochlupení. Devětadvacetiletá umělkyně a novinářka Bethany Burgoyne z Londýna se začala holit už v jedenácti letech. Tři roky si holila ruce, podpaží i nohy každý den. Ve čtrnácti letech se rozhodla, že s tím přestane, a dodnes hrdě propaguje přirozené ochlupení. „Není to ostuda, je to normální,“ říká. A dodává: „Před nějakou dobou jsem si přestala odstraňovat chloupky i z břicha a obličeje. Mám pod nosem knírek. Dost často slýchám, že jsem statečná. Lidé to spíš obdivují, protože většina z nich nemá odvahu přestat se holit. Nenechte se strhnout davem, a pokud vám není holení příjemné, prostě to nedělejte.“

Miliony za žiletky

Podle nejnovějších průzkumů se jen pět procent českých žen vůbec neholí. Tři čtvrtě ženské populace sahá po žiletce nebo epilátoru každý týden. Ročně utratíme za holení jednu a půl miliardy korun – z toho tvoří třetinu holicí pomůcky pro ženy, meziročně ale tyhle výdaje stále rostou, jinými slovy: české ženy se holí stále víc. A platí, že čím mladší, tím hladší. Holí se i dívky pod patnáct let, do třiceti let se holí celkem 93 procent žen, ženy nad padesát už to tolik neřeší. Takže nejde jen o hygienu nebo o kosmetickou záležitost, ale zdá se, že holení je spojené s partnerskou spokojeností a se sexem. Dodnes vzpomínám na rozezlený komentář jedné mé známé, která šla na slibné rande a počítala s tím, že něco bude. Nakonec to nedopadlo a ona naznala: „Investovala jsem do něj hodně. Hlavně dvě hodiny holení úplně všeho dohladka. A úplně zbytečně!“ Jak já jí rozumím! Která černovláska by to neznala: když si oholíte i třísla a víc, čeká vás pak perný týden dorůstání, svědění a zarůstání a nic si nepřejete víc, než se tam dole poškrábat!

Přestože se podle průzkumů ženy stále holí, přibývá vzorů, které ukazují, že to není nutné. A nejde jen o odvážné umělkyně, do boje za přirozené ženské tělo se zapojily i módní značky. Před dvěma měsíci se na sociálních sítích objevily fotografie z nejnovější kampaně firmy Adidas, která angažovala k propagaci sportovního oblečení mistryni v poledance Lailu Davis. Její ochlupené tmavé podpaží jí evidentně nebrání v tom, aby mohla šplhat po tyči a dělat přemety, nebrání jí ale ani být symbolem krásy. „Díky, značko Adidas, že podporuješ ženy v tom, aby si se svým tělem dělaly přesně to, co chtějí,“ zní jeden z komentářů na sociálních sítích. Samotná Laila Davis říká prostě: „Rostou, kde rostou. Holení je zásah do těla založený na mysoginii. Nechat tělo fungovat přirozeně by mělo být normální.“

Ale abychom nezůstaly jen u podpaží: tatáž značka už před čtyřmi lety dala prostor blond modelce Arvidě Byström, jejíž ochlupení na nohách zas až tak blond není. Byström tehdy propagovala boty. Takže na její nohy byla kampaň ostře zaměřená. Reakce? Mnoho žen jí děkovalo za statečnost. Ale našli se i muži, kteří veřejně napsali, že se jim chce zvracet. A poslali jí dokonce i výhružku znásilněním.

Proč nás chlupaté nohy tak pobuřují? Už od šedesátých let jsou vyjádřením emancipace, feminismu a nezávislosti. „Jsem, jaká jsem. A moje já, to nejsou hladké nebo chlupaté nohy. Mám i mozek, názory, svobodu volby, třeba prostě jenom nemám čas se holit, nechci do holení investovat peníze, používat neekologická holítka, řešit zarůstání chlupů a omezovat se kvůli tomu, že jsem zrovna neoholená,“ vzkazovaly ženy tehdy a vzkazují to i dnes: s holením je spojená spousta nepříjemností. Ale zatímco neoholený muž je synonymem dobrodruha, bojovníka a silného rváče, silných, dobrodružných a zarostlých žen se bojíme.

Minireportáž: Chlupatý experiment

Když jste černovláska s obočím jak Frida Kahlo a medvědí srstí na nohách, nežije se vám mezi obrazy oholených modelek snadno. Všechny ty reklamy na holicí strojky, kde není vidět jediný chlup! Holení je ale špinavá práce, vytrhávání, zarůstání i neopatrné říznutí žiletkou pěkně bolí. Když si v létě nohy oholit nestihnu, chodím v dlouhých harémových kalhotách. A teď jsem se je, díky našemu tématu, rozhodla odložit a vyjít v sukni. Neoholená. Že vydržím týden.

Místo holení nohou vzpomínám. Na bílou prodlouženou ve druhém ročníku na gymnáziu jsem měla nádherné šaty, jak jen šaty v devadesátých letech mohly být. Jenomže měly krátký rukáv a já chlupaté ruce. Ruce jsem oholila máminou žiletkou. A pak se ještě měsíc po prodloužené škrábala, jak mi ty chlupy dorůstaly. Moje teta si v té době pořídila elektrický epilátor, který mi slavnostně půjčila. Vytrhala jsem si pruh na pravé noze, ale bolelo to tak strašně moc, že jsem zůstala jen u toho pruhu. Trvalo dva měsíce, než se to opticky srovnalo. V osmnácti mi můj kluk zasunul ruku pod nohavici dole od kotníku skoro ke kolenu a dost komicky se tak uvěznil v mých kalhotách. Na moje vykulené: „Co děláš, vole?“ reagoval podrážděně: „Chtěl jsem jen zjistit, jestli máš chlupatý nohy.“ Řekla jsem mu, že je debil. Dnes už bych reagovala jinak: „Mám. Jako každý. Stejně jako ty. Jenomže ty se za to nemusíš stydět.“

Holení a ekologie

Holení a ekologie

Každý rok se na planetě vyhodí pět milionů jednorázových plastových holítek. Protože obsahují i jiné než plastové komponenty, těžko se recyklují. S každým holítkem vyhazujete i obal, do kterého bylo zabalené, což jsou další plasty navíc. Místo nich je možné si pořídit kovové nebo dřevěné holítko a doplňovat pouze žiletky. Ekologičtější jsou i cukrové pasty balené ve skle nebo elektrický epilátor.

Můj týden s chlupy začíná. Nejprve koukám, kdo se kouká. Překvapivě skoro nikdo. Nikoho moje chlupy nezajímají. To je dobrá vstupní informace. Jenomže když usednu s dcerou na pískoviště v sukni po kolena a položím před sebe chlupaté nohy, rázem je to jinak. Zatímco anonymní dav v tramvaji koukal jinam, známé maminky z pískoviště tázavě zvedají obočí. A začneme se o tom bavit. Odvaha mě opouští a svádím svoje chlupy na experiment spojený s mojí prací, nezní to jako: „No a co, chlupy jsou mi jedno,“ ale spíš jako: „Až o tom napíšu, hned se zase oholím.“ Na druhou stranu je to téma, které sbližuje. Známe se víceméně od vidění, ale během pár chvil se dostaneme k intimnostem, které na sebe neprozrazujeme ani nejbližším kamarádkám. Kdo se kdy kde říznul, co se líbí manželům, co bychom kvůli nim neholily, která si holí klín a jaký je nejbezpečnější způsob: prý v horké vaně, byť jen náznak husí kůže udělá z holení mučení. To musím vyzkoušet! Překvapí mě i to, jak moc chlupy řeší blondýny, které vlastně ani žádné viditelné chlupy nemají. „To by ses divila!“ zvedá ruku jedna z přítomných matek, aby mi ukázala podpaží, kde opravdu raší tmavé chlupy, přestože její hlava je úplně blond.

Když procházím kolem pískoviště o pár dnů později, volá na mě jedna z nově nabytých chlupatých kamarádek: „Tak co, furt experimentuješ?“ Už ne, srst jsem večer shodila. Nohy jsou opticky hubenější, jak z nich netrčí černý kožich. Jestli mám své chlupy ráda? Pořád moc ne, ale už vím, že s nimi může být i sranda.

Holení v datech

3. století před n. l.

Holení hlavně ve starém Egyptě řešilo problém vší – nešlo tedy jenom o estetiku, ale zejména o hygienu a zdraví. Egyptští kněží se holili každý den, aby mohli čistí komunikovat s bohy. Holili se předpotopní břitvou a chlupy vytrhávali karamelizovaným cukrem, používali pemzu. Vědci nedávno zjistili, že nástěnná malba, o níž si mysleli, že zobrazuje orální sex, ve skutečnosti odkazuje k rituálnímu holení intimních partií.

2. století před n. l.

V Řecku používali k epilaci pastu z nezralých oliv. V Římě se dochovalo zobrazení císaře Augusta, jak mu depilují nohy horkými skořápkami. V antice se depilovali jak muži, tak ženy, čím vyšší vrstvy, tím víc oholení.

Český středověk

Během honů na čarodějnice byly dopadené čarodějnice během výslechů stříhány a holeny po celém těle, aby se ukázaly domnělé čarodějnické cejchy na těle.

18. století

V Evropě se holí obuvnickým lepidlem nebo pryskyřicí, obojí bylo velmi bolestivé – ženy se i proto holí málo, jde spíš o záležitost nevěstek nebo varietních umělkyň.

19. století

Spojené státy americké zažívají boom soukromých koupelen. Zatímco ještě v polovině století se většina lidí umývala pomocí džbánu a lavoru, s výstavbou domácích koupelen se začíná rozmáhat i domácí holení. Nejprve se doma holí muži, ženy se přidávají mnohem později.

1903

První holicí strojky se na trh dostaly na konci 19. století, ale těšily se jen mírnému úspěchu, protože údržba čepele byla časově náročná. Vše se změnilo, když King Camp Gillette vytvořil v roce 1903 bezpečnostní holicí strojek s jednorázovými čepelemi. Holení jde ruku v ruce s hygienou, což se prohloubí v souvislosti s první světovou válkou – holí se hlavy vojáků, aby se nešířily vši.

1915

Společnost Gillette představila první holicí strojek pro ženy: Milady Décolletée. Produkt se neuchytil, protože holení bylo pevně spojeno s mužností. Ženy nechtěly riskovat, že budou viděny, jak kupují břitvu – ale začaly postupně tajně používat holicí strojky svých manželů.

1920

Zkracují se sukně a rukávy. Trend holit si chlupy na nohou i na rukou se rozmáhá.

První třetina 20. století

Ženy v Evropě používají k holení rentgen. Než se ukáže, jak moc je zdraví nebezpečný, investují úspory do hladkých těl zejména chudé ženy, které doufají, že jim jejich oholené tělo přinese lepší pracovní příležitosti. Po roce 1940 se některé s kosmetickými společnostmi dokonce soudí za zdravotní komplikace, které jim rentgenové depilační salony způsobily.

Druhá světová válka

Ženy byly zvyklé zakrývat své chlupaté nohy silnými punčochami, materiálu je ale během války málo. To je šance pro firmy, které vyrábějí holicí strojky, a začínají ve velkém cílit i na ženy.

1946

Podle amerického průzkumu trhu se holí 94 procent žen, upravují si zejména podpaží a nohy. Trend rychle míří i do Evropy.

1960–1970

Proti válce ve Vietnamu se dá vystupovat různě: dlouhými vlasy i neoholenými chlupy.

Sílí feministické hnutí, které odkazuje i ke svobodě mít chlupaté tělo a nestydět se za něj. Trend je ale opačný: krásná žena je hladce oholena.

Komunistické Československo

Depilační krémy jsou podpultové zboží. Ženy zakrývají chlupaté nohy punčochami. Až po revoluci přijde boom ženského holení.

1999

Julia Roberts odhaluje na červeném koberci svoje neoholené podpaží. Později konstatuje, že to nebyl záměr, téma holení už je ale na světě.

2014

Madonna vystavuje svoje chlupaté podpaží na Instagramu a tvrdí: „Long hair… Don’t care!“

2020

Herečka Bekah Martinez zveřejnila fotku poté, co si rok neholila nohy ani podpaží. Odmala měla mindráky kvůli chlupům, ale když otěhotněla, rozhodla se, že se přes to přenese: „Nejde o to, že bych nevěřila v holení, ale že věřím v to, že jsem krásná…“