Vzorec chování je vlastně záznam uložený v naší paměti, na základě kterého reagujeme na určité situace. Součástí záznamu je i myšlení a pocity, které předurčují naše reakce a ovlivňují chování. „Naučené vzorce chování nás ovlivňují denně. Mohou mít vliv na to, co ve svém životě děláme, kam chodíme, jak jednáme s lidmi, ale třeba i na to, jak se oblékáme,“ tvrdí lektorka a terapeutka Barbora Šouláková.
Proč to děláme, když víme, že to nedává smysl?
Zajímavé u naučených vzorců chování je to, že člověk často ví, že nedává smysl, jak se chová, myslí nebo se cítí. Nezabrání mu to však v tom, aby to pořád dělal. „Většina lidí si uvědomuje, že není správné nebo nemá smysl, aby se s druhými porovnávali, žárlili, záviděli nebo měli z něčeho strach. Jenže při naučených vzorcích chování, do kterých zahrnujeme i způsob myšlení a cítění, nejde o to jen vědět. Mysl ví, že tento druh jednání není logický, je přehnaný, ale někdy prostě nedokáže tělu poručit,“ vysvětluje terapeutka zaměřená na kognitivně behaviorální terapii.
Nejčastější negativní vzorce chování
- porovnávání se s druhými
- nedůvěra v sám sebe
- strach, že mě nebude mít nikdo rád
- strach z nepřijetí okolím
- vyhýbání se nejistotě
- čekání na potvrzení od druhých, že jsem v pořádku
Vzorce chování vznikají i v nás samotných
S vzorci se nerodíme, ale přirozeně vznikají ve vztahu s naším okolí. Ovlivnit nás mohou rodiče, sourozenci, partneři, přátelé, kolegové nebo třeba učitelé. Vzorce chování ovšem vznikají i v nás samotných, a to ve chvíli, kdy si na sebe něco vztáhneme, nebo začneme o věcech příliš přemýšlet. „Málokdo si nejspíš uvědomuje, že poměrně dlouhou dobu žijeme bez jakýchkoliv požadavků sami na sebe. Skvělým příkladem je hrající si dítě, kterému je jedno, jak vypadá nebo co si o něm druzí myslí. Později se však něco změní a my začneme věci vnímat jinak. Začneme si klást podmínky k tomu, abychom se ve svém životě uvolnili nebo se s radostí učili nové věci,“ tvrdí Barbora Šouláková. Začneme si například říkat: „Nemůžu být spokojená a spontánně 'si hrát', protože nejsem dostatečně hezká. Nemůžu být šťastný, protože nemám tak dobré zaměstnání jako ostatní apod.“
Vzorec můžeme odkoukat i od rodičů, kdy třeba cítíme, že maminka se nepřijímá, nevěří si nebo má přehnané obavy ze života jako takového. Stejně tak to ale může vycházet přímo z výchovy, kdy bylo dítě chváleno nebo dostávalo lásku a přijetí pouze tehdy, když dokázalo něco velkého, mělo výborné známky a podobně. „Na základě toho se pak člověk může naučit, že musí nutně něco vykonávat, aby se mohl mít rád. Samozřejmě nejde jen o rodiče, učíme se pořád v každém okamžiku, celý život a zvláště důležité jsou kolektivy a vlastně jakékoliv vztahy,“ dodává terapeutka.
Jak to řešit?
1. Terapie
Během ní se pracuje na rozpoznání vzorců chování, které klientovi ubližují, a jejich rozdělení na cítění, myšlenky a reakce, které z nich plynou. Jakmile je vše rozčleněno a vyřčeno nahlas, může s nimi člověk lépe pracovat, protože si je uvědomuje. „Díky tomu se může rozhodovat, jak se sám k sobě a světu zachová. Začne mít víc pod kontrolou svoje psychické zdraví a fungování. Začne se na věci dívat s větším nadhledem nebo si dovolí jednat podle svých potřeb, bez studu či strachu z reakce okolí, “ tvrdí Barbora Šouláková.
2. Meditace
Pokud se na terapii vedenou odborníkem necítíte, nápomocná může být i meditace. Ta dokáže zpomalit myšlenky a nabídnout tak náhled na rozjitřené emoce, díky čemuž je člověk schopen lépe vyhodnotit, na co reagovat a na co nikoli. „Někdy se ale může stát, že člověk skrze meditaci podporuje svůj vzorec neřešení a nehlídání si svých hranic, může jít ještě víc do reakčního klidu a nebude řešit ani věci, které si naopak řešení žádají,“ varuje terapeutka. Místo meditace lze pak zvolit jakékoliv fyzické cvičení, které tělo naopak nabudí a nabídne zase jiný pohled na situaci.
Vždycky existuje možnost změny
Vzorce chování v nás mohou být pevně zakořeněny, což ovšem neznamená, že nejdou anulovat. „Člověk se neustále vyvíjí, učí a transformuje, proto věřím tomu, že vždycky je možnost změny. V některých případech mohou fungovat i psychedelika, díky kterým se můžeme dostat do vlastních struktur bez jakýchkoliv zábran a obran, bez kontroly, to je v běžné práci skoro nemožné dokázat,“ říká Barbora Šouláková.
Naučené vzorce chování máme všichni
„Důležité je si uvědomit, že naučené vzorce máme všichni. Naučili jsme se je a děláme je automaticky. Někdy nám život ztěžují a nejde je předělat pouze tím, že si řeknu, že je dělat nebudu. Prací na sobě samém lze však vzorce chování změnit. Proto vnímejte své reakce, myšlenky, ale i fyzické projevy. Vše se vším souvisí,“ uzavírá terapeutka.
