1. A nechceš počkat na někoho lepšího?
Matky chtějí pro své děti to nejlepší, alespoň většinou. Bohužel, někdy řeší i situace, do kterých jim zase tak moc není, třeba partnery svých dětí. „Chodila jsem několik let s mužem, s nímž mi bylo skvěle, ale moje matka vždycky neopomněla dát najevo, že jí se fakt nelíbí, a byla k němu maximálně odměřená. Nakonec jsme se rozešli a já si našla jiného, kterému naopak od začátku příšerně podstrojovala, a ještě mu říkala zdrobnělinou jeho jména,“ vzpomíná Julie. Když se tenhle její přítel jednoho dne postavil v nějaké drobnosti na stranu její matky, poslala ho definitivně do háje, což jí matka dodneška neodpustila.
2. Já vím, že je to tvoje dítě, ale já bych to dělala jinak.
Situace, kdy se matka stává babičkou a její dcera rodičem, může být pro všechny potěšením, ale taky tak trochu noční můrou. A to hned z několika důvodů. Některé babičky mají pocit, že by měly být u svého vnoučete co nejvíce, jiné si osobují na základě svých zkušeností právo mluvit do jeho výchovy a další jako by se k vnoučeti rovnou chovaly tak, aby to jeho rodiče naštvalo. „Na tohle je expert matka mojí ženy – její dcera v roce chodila, mluvila, používala nočník a vůbec byla perfektně vychovaná, kdežto naše stejně stará dvojčata jsou podle ní zralá na to, aby se jich ujala a převychovala je,“ říká trochu otrávený Tomáš, který z bytu mizí, jakmile babička ohlásí návštěvu.
3. Neměla by ses už usadit?
„Bylo mi třicet, měla jsem dobrou práci, přítele a za sebou cesty po půlce světa, přičemž jsem hodlala projet i tu druhou,“ líčí s trochou nadsázky Karolína dobu, kdy se její matka rozhodla, že už toho viděla dost a že by se měla usadit a porodit jí vnouče. Nebo spíše dvě až tři. Jelikož Karolína pochází z malého města, kde se v jejím věku skutečně už většina bývalých spolužaček stala matkami, byl nátlak jejích rodičů poměrně drsný a rodinné vztahy to na hodně dlouho poznamenalo. A jak to dopadlo? „Dnes mám tři malé děti a moje matka na ně nemá čas, protože se stala strašně aktivní důchodkyní. Ze všeho nejvíc miluje cestování.“
4. Na návštěvu přijedu, ale hlídat nebudu.
Některé babičky to tak prostě mají. Vnoučata je nečiní nějak nadšenými a čas, který s nimi stráví, se dá spočítat na prstech jedné ruky. „Je otázkou, zda je k tomu vůbec nutit – smysl to nemá a nárokovat si to také nelze, i když to člověku je samozřejmě líto,“ míní Zuzana, matka čtyř dětí, jejichž babička si na ně mnohdy celé týdny nevzpomene, a když už se staví (nebo když přijede Zuzanina rodina k ní), líčí jen své neduhy, které přitom nejsou nijak zásadní. Kvůli jejímu nezájmu už Zuzana prolila něco slz a několikrát se s matkou i pohádala, dozvěděla se však jen to, že to po ní nemá chtít, že ona na to nemá povahu. „Už to beru, jak to je, ostatně moje matka má po bytě fotky svého psa a jedinou – a ještě společnou – fotku mých dětí.“ Rodinní poradci nicméně mají jasno – hlídání není žádná povinnost.
5. Co to máš na sobě, vždyť nejsi nejmladší!
Vlaďce je pětačtyřicet, její matce bude sedmdesát. „Máma je typ, který od čtyřiceti nosí trvalou à la květák a doma jen propínací zástěru, vždycky jsem věděla, že to nechci. A teď mi vyčítá, co si oblékám!“ líčí zdroj sporů Vlaďka. Poslední perla z úst její matky? Podle ženy tahle: „Dvoudílné plavky? V tvém věku? Vlastně už by ses před lidmi neměla vystavovat vůbec, vždyť vypadáš jako poběhlice, kterou zajímá jen sex.“ Po tomhle se mladší z žen urazila a svojí matce se několik týdnů neozvala.
6. Ty se rozvádíš? Co mi to děláš, proboha!
Když se krátce po třicítce Jana rozhodla pro rozvod, měla dávno spočítáno, že dělá dobře, a věděla, že to zvládne. Proto své rozhodnutí matce oznámila jako hotovou věc a doufala, že jí původní rodina pomůže s některými věcmi – nečekala vlastně nic víc než pohlídání dětí po dobu, než zařídí stěhování a podobně. „Máma však řekla jen to, proč a co jí to proboha dělám. To jsem s ní rozhodně řešit nechtěla, nikdy jsme nebyly žádné velké kamarádky,“ popisuje Jana, které se rodina během rozvodového řízení dokonce spíše vyhýbala. Naštěstí se jí matka po čase omluvila a dneska je jejich vztah skvělý.
7. Obětovala jsem se kvůli tobě, a ty takhle?
Markétina matka se vždycky jevila jako domácký typ, ovšem když se její nejmladší dcera odstěhovala, přišla s poměrně nečekaným nátlakem. „Denně mi ne jednou, ale několikrát volala s tím, že je opuštěná a že si jí se sestrami nevšímáme,“ říká s tím, že to nebyla a není pravda. Její matka nežije sama, ale s otcem, ovšem tvrdí, že on je morous, který ji celý život omezoval, a ona se obětovala rodině. Nejmladší dcera by jí to podle jejích představ měla vynahradit, protože zatím nemá děti, a tak s ní může podnikat spoustu aktivit. „Občas s ní někam jdu, ale jinak jsem prostě ráda se svým mužem,“ rozhodla se Markéta, jejíž matka se kvůli tomu zhruba každý druhý týden uráží.