Hana Zagorová, zpěvačka

Jsem naučená, že když se něco přihodí, hledám chybu v sobě. V podstatě nikdy nenadávám na člověka, který to zavinil, ale řeknu si: „Dobře ti tak, Zagorová! Bylas málo ve střehu a tady to máš…“ Jinak sebejistota je fajn vlastnost a určitě dobrý vklad do života. Jen nesmí převážit nad kvalitou.

Pavlína Němcová, modelka a podnikatelka

Stárneme všichni a je to jediná věc v životě, kterou nemůžeme změnit. Tak co si z toho dělat těžkou hlavu.

Pavla Beretová, herečka

Hněv je občas zdravej, se strachem je práce nejtěžší. Je to úkol na léta, nechat si ten „zdravý“ strach, který nás spíš chrání, a umět zpracovat a zbavit se toho toxického, paralyzujícího. Vždyť se pořád něčeho bojíme – že se ztrapníme, že nebudeme přijati, že budeme mít děti, že je mít nebudeme. Bojíme se rozhodnout… Mě jedna kamarádka naučila důležitou větu: jak bych se rozhodla, kdybych se vůbec nebála.

Když dojde na lámání chleba, použiju ji a funguje to.

Klára Vytisková, zpěvačka

Je důležité pochopit, že nikdo není perfektní máma, ale každá je ta nejlepší pro svoje dítě. Doma se s manželem často bavíme o tom, jak moc je pro nás důležitá komunikace. Neustále spolu vedeme dialog. A je to tak i mezi námi a dětmi.

Iveta Toušlová, moderátorka

Každý lidský život začíná bolestí, ale bez ní by nebyl. Bolí i každá změna či zkouška, ale bez nich bychom se nepoučili a neposouvali dál. Tak věřme, že ten nahoře je skutečně dobrák a altruista, jak zpíval Karel Gott.

Jarmila Štuková, fotografka

Opravdu nikdy si nezvyknu na násilí páchané na dětech. Když jsem na frontové linii, mám strach „tady a teď“. Bojím se, aby mě nezabili, ale jsem tam součástí boje – pořád je to voják proti vojákovi. Ale když v uprchlickém táboře vidíte děti jezídů, které unesl Islámský stát a používal je jako dětské vojáky a prostitutky… Je to traumatizující. Pak nechápete, proč jsou třeba v tramvaji lidi na sebe zlí.

Barbora Fialová, modelka

Vychovávali mě tak, že mám stát nohama pevně na zemi, nemám věřit pohádkám a mám si ověřovat informace. Že mám počítat i s nejhorším a vždy mít něco v záloze. Musela jsem je trochu přesvědčit o opaku. Že můžu jít do věcí po hlavě a hlavně jít za svým srdcem. A když to nevyjde, nic se neděje. Peníze sice nerostou na stromě, ale vždy se dají nějak vydělat.

Tereza Černochová, zpěvačka

Na partnerství nejsem zrovna odbornice, ale řekla bych, že naší největší vadou je, že od mužů očekáváme něco, co se nikdy nestane. Myslíme si, že budou stoprocentně empatičtí a pochopí naprosto všechny naše pocity a nálady, ale to je omyl. Ve chvíli, kdy jde o lásku a vášeň, se empaticky samozřejmě chovají. Je to důležitou součástí jejich lovecké taktiky, ale když všechno opadne, respektive když dosáhnou svého, logicky s tím přestanou. Jenže my si už na empatii zvykneme a chceme ji pořád, i když už se okolnosti dávno změnily. Upřímně, nemají to s námi jednoduché.

Lenka Wimmerová, režisérka a scenáristka

Už několik let tu a tam přemýšlím o tom, že svět, ve kterém žijeme, je konstruktem mužů – a nemyslím to nijak útočně. Aby v něm ženy uspěly, musejí si osvojit mužské „nástroje“, které jim nutně nejsou vlastní. Mám to tak i já na place. I když žen na určitých pozicích přibývá, nejsou tam ze své ženské podstaty, ale přizpůsobené mužům. Nechci tu nic hlásat, ani to nemám sama uzavřené, ale přemýšlím, proč tomu tak je. Kdyby to bylo obráceně, bylo by méně válek, byla by příroda víc opečovávaná než vykořisťovaná?

Související články

Kateřina Marie Tichá, zpěvačka

Láska je nejsilnější moc ve vesmíru, která v nás násobí to nejlepší. A zdaleka nemusí jít jen o lásku partnerskou, milovat někoho pro mě znamená přijmout ho beze zbytku, takového, jaký je. Není to zvyk, závazek nebo dluh.

Danuše Nerudová, ekonomka a rektorka

Neúspěch je nepostradatelnou esencí úspěchu. Společnost se bude vyvíjet, jen pokud její součástí bude dostatečně velký počet lidí, kteří nemají strach z neúspěchu. Protože ti, kdo společnost posouvají, prošli na své cestě slepými uličkami.

Katarína Vlčková, lékařka a mecenáška

Mám tendenci říkat lidem, co si opravdu myslím, ať už vlastním dětem, nebo dospělým. Asi to souvisí i s mojí prací. V závěru života odpadá tolik masek a slupek, lidé si dokážou říci to, co si předtím nikdy neřekli. Proč to ale děláme, až když máme před sebou poslední týdny života? V nejbližší rodině by mělo být co nejméně témat, o kterých se nemluví.

Rostya Gordon Smith, podnikatelka

Každá fáze života má svoje výzvy a musí se přijmout. Zvládla jsem rakovinu, mám srdeční vadu… člověk se musí naladit na každou fázi života, jako se musí přesně naladit rádio, když chcete slyšet čistý zvuk.

Alena Antalová, herečka

Když já se nerozhoduju, jak žít, já jen žiju. Jakoby online, chápete? Nedělám nic, co nechci. Ani v životě, ani v divadle. Kolikrát přišly situace, které se mi nehodily, dělaly mi bolest a věci jen komplikovaly, ale prostě přišly a já jsem je přijala. To je moje správná cesta. Beru, co přichází, žiju naplno a nemám tím pádem ve skříni žádné bubáky, nic, čeho bych litovala nebo si to vyčítala.

Iva Pazderková, herečka a stand-up komička

Věřím, že bude dobře. Teď možná musíme víc než kdy jindy brát život den po dni, nádech, výdech. A musíme si navzájem pomáhat a nepřestávat být ohleduplní. Taky si nehrát na hrdiny, ale umět si říct o pomoc, komukoliv – rodině, kamarádům, odborníkům. Pokud se ocitnete v bezvýchodné situaci, ťukněte na sousedy, zavolejte na krizovou linku nebo zazvoňte třeba na nejbližší faru. Hlavně v tom nezůstávejte sami.