„Ta ženská tahá tátu na vařené nudli!“ „Máma už skoro nemá čas na svoje děti a vnoučata, pořád je někde v luftě.“ „Co když ji ten seladon chce jenom okrást o úspory?“ To je jen pár ukázek z košatého života rodiny, kde se nejstaršímu členovi zapálí lýtka, jako kdyby mu bylo dvacet. I když je to v lecčems stejné, byla by chyba dělat rodiče vlastním rodičům. Takže co psychologové nedoporučují říkat?

Kam to jedete, kdo tam bude a co tam budete dělat?

Výslech třetího stupně nefunguje ani na dospívající, natož na vaše předky, kteří mají plné právo se zeptat, jestli jste se nezbláznili. Spíš než vyptávat se jich jako dětí doporučuje psycholožka Emma Dickisonová vyzvídat, jako byste to dělali u sourozenců nebo kamarádky. Nějaké informace byste totiž shromáždit měli. To ať se rodičové nezlobí, bezpečnost především.

Víš, kolik ti je?

Nebojte se, vaši rodiče bezpečně ví, jak jsou staří, a jako první je napadlo, že budou možná trochu směšní. A hned potom jim došlo: No a co? Je to vlastně zázrak najít lásku v tomhle věku, a jestli jsem nebo nejsem někomu pro smích, to už mi v mém věku naopak může být ukradené.

V čem věk naopak hraje roli, je skutečnost, jestli vyžaduje jejich nový partner nebo partnerka nějakou speciální péči. A jak moc to bude pro vašeho rodiče fyzicky náročné. To je legitimní obava a stačí ji jenom správně formulovat, abyste neurazili, ale vyjádřili svou obavu.

Nezapomínej, že chatu dědím já!

Sňatkový podvodník nemá věkové omezení. A ani sňatková podvodnice. To je prostě fakt a je normální, že se bojíte, aby vašemu rodiči někdo neudělal vítr na účtu. Je ale rozdíl, jestli vyjádříte obavy ve stylu: Prosím tě, opatrně, znáte se teprve dva měsíce. Nebo: Neblázni, to je přece jasný, že mu jde o tvoje peníze, o co jinýho by mu šlo. A tvoje peníze jsou především moje dědictví!

Šmejdi nejsou jen prodejci dek s aktivním stříbrem a hrnců ze zlata, ale i zloději dat, hesel a profilů na sociálních sítích. V tom se asi vyznáte o dost líp než vaši rodiče. Nabídněte jim, že jim pomůžete novou lásku trochu proklepnout, případně ověřit, že říká pravdu. Doba se změnila a byla by škoda ztratit víru v lásku v pozdějším věku jen kvůli nějakému podvodníkovi.

Ten člověk mi do rodiny nesmí!

Podívejme se, kdypak se z naštvaného dospělého dítěte stal ochránce rodinné pospolitosti? Ve chvíli, kdy hrozí, že na rodinných oslavách přibude člověk, se kterým se maminka bude držet za ruku a bude šťastná? Nebo když tatínek místo na chalupu vyrazí s novou láskou do kempu na druhé straně republiky? Uvědomte si časový horizont, ve kterém se vaši rodiče pohybují. Ne ten před nimi, ale ten za nimi. Kolik rodinných proměn už zažili. Kolik konfigurací na kolika oslavách mají za sebou. Mají plné právo si říct, koho do svého kruhu chtějí, a vy jste skoro povinni tvářit se příjemně a vstřícně. Jednou budete mít stejný nadhled. Ale až jednou.

Buď on (ona) nebo já

Největší absurdita nakonec. Kdybyste se náhodou k takovému prohlášení uchýlili, stává se z vás malé vzteky dupající dítě. Představte si, že by váš rodič téhle sobecké výhrůžce podlehl a pak vám to logicky vyčítal. To už spíš stojí za to, aby si trochu natloukl pusu, než aby předčasně usedl s křížovkou do houpacího křesla.