Je přirozenou lidskou reakcí vyhýbat se bolesti a odstranit její zdroj. Pokud je tím zdrojem člověk, reagujeme na něj agresí, abychom ho donutili se vzdálit. Pokud s tím člověkem ale máte děti, jejich výchova a péče o ně vyžaduje vaši komunikaci, a tak to bude chtít speciální sadu dovedností, trpělivostí světce počínaje.
Když děti přecházejí ze systému jedné rodiny do rozdělené rodiny ve dvou různých bytech nebo domech, potřebují, aby vůči nim rodiče vystupovali jako jednotná fronta, ačkoliv už nejsou pár. Dětem to poskytuje pocit bezpečí a zázemí. Je to pro ně poslední zbytek rodiny, kterou doposud považovali za svou základnu, za svůj celý svět. A je jim jedno, kdo tuhle základnu rozbil – jestli to byl táta, máma nebo oba.
Viník se snaží utéct
Bohužel jsou rodiče právě v tomto období nejvíc rozdělení a rozhádaní. Jeden, druhý nebo oba mají vztek, jsou zranění nebo ponížení. Nejsou schopni spolu v klidu mluvit, natož se domluvit na spoluvýchově. Viník se snaží utéct a uchránit se pocitu odpovědnosti, opuštěný je ztuhlý bolestí a šokem, o co všechno právě ne vlastní vinou přišel. Velmi často spolu přestanou úplně mluvit, aby se mohli trochu vzpamatovat. A v některých případech začnou bohužel používat děti jako pěšáky ve své vztahové válce a jako nástroje pomsty.
Nejčastější manipulační technikou je bránění dětem ve styku s druhým rodičem. Dítě se mu pak odcizí a jejich vzájemný vztah se nenávratně poškodí, a to ve chvíli, kdy ho dítě potřebuje nejvíc. Mezi následky patří úzkostné poruchy a další psychické problémy. Psychiatr Daniel S. Lobel, profesor na lékařské fakultě Mount Sinai School of Medicine, sepsal v tomto článku tři strategie, díky kterým lze tyto škody minimalizovat, i když se jeden z rodičů chová jako ve špatném psychologickém dramatu.
- Zastavte krvácení. Nemůžete vychovávat dítě s někým, kdo vám ubližuje. Zdroj bolesti totiž odstrkujete. Jak to zastavit? Nepotřebujete k tomu toho druhého – musíte si sami nastavit hranice a chránit se před bolestí. A to tím, že omezíte hovor s tím druhým pouze na rodičovská témata. Vaše vlastní problémy už nevyřešíte. Nechte je plavat. A forma rozhovorů musí být klidná a zdvořilá, i kdybyste předtím měli hodinu meditovat nebo si dát panáka.
- Neberte si nic osobně. Vaše manželství skončilo. Další komunikace mezi vámi bude už jen pragmatická a faktická. Nemluvte spolu o svých a jeho emocích. Mluvíte spolu výhradně a jenom kvůli svým dětem a jejich budoucnosti.
- Myslete strategicky. Pokud o něčem vyjednáváte, držte si cíl. Soustřeďte se na to, čeho chcete dosáhnout. Ať je to zlepšení prospěchu dětí ve škole nebo jejich chování k prarodičům. Nenechte se svést k jinému tématu nebo vzájemnému napadání.
Nebude to jednoduché a nepůjde vám to hned. Ale pokud budete při komunikaci se svým bývalým partnerem nebo partnerkou používat tyto tři kroky, postupně se vám povede převést váš kdysi partnerský vztah na funkční vztah rodičovský a poskytnout tak vašim dětem zázemí a pevný režim, které potřebují, aby se i nadále cítily v bezpečí.
Zdroj: www.psychologytoday.com