Rozvedli se, když bylo Kláře deset. Důvod byl úplně banální, Danin manžel se zamiloval do známé, s níž po čase založil další rodinu. Odstěhoval se k ní vlastně hned, jak celá záležitost praskla, Dana ho tak naštěstí nemusela vídat, na druhou stranu, dcera to k němu neměla daleko.

Soud rozhodl, jak bylo tehdy obvyklé – holčičku dal do péče Daně, k tomu něco málo tisíc alimentů, s nimiž se jakž takž dalo vyjít. S otcem se měla Klára vídat každý druhý víkend, v praxi k němu občas zašla i v týdnu, ale společných víkendů spíš ubývalo, protože v otcově rodině přibyla malá dvojčata a mladá paní moc o přítomnost nevlastní dcery nestála.

Jakmile bude dospělá, přestanu!

Dana to nijak nerozporovala, nezdálo se, že by tím Klára nějak moc trpěla. Navíc když potřebovala odjet třeba na školení nebo být pár dní v nemocnici, otec si k sobě Kláru bez potíží bral. Občas přidal i nějaké peníze, třeba na dárky nebo školní lyžařský kurz.

Jenže poslední roky mluvil stále častěji o tom, že na Kláru bude platit jen do doby, než bude dospělá, déle že to po něm nemůže nikdo chtít. Pak počkal, až odmaturuje, a skutečně přísun peněz utnul. Dana je vyděšená z toho, co bude dál. Úplně to přebilo radost z toho, že se dcera dostala na vysněnou vysokou do Prahy.

Exmanžel argumentuje tím, že by se mohla začít živit sama, stejně jako s tím po maturitě začal on, že vysoká škola mu nikdy nechyběla a že pokud na ní trvá, ať si najde brigádu. Tvrdí, že má právo už přestat posílat alimenty, že vysoká škola už je jen takový rozmar, nic nárokového. Klára s brigádou počítá, ale nejdříve by se potřebovala na škole a v hlavním městě rozkoukat.

Známá Daně poradila, že to není pravda, že během studia vysoké mají děti na alimenty nadále nárok, a řekla jí, ať se s mužem soudí. A že už dávno měla chtít zvýšení alimentů, protože ty dosavadní neodpovídají mužovým příjmům ani výdajům spojeným s péčí o velkou dceru.

Dana o tom chvíli uvažovala, ale pak zjistila, že coby dospělá by se musela soudit dcera – její matka neví, zda ji má do podobných debat a sporů zatahovat, zda to po ní vůbec může chtít. Raději by přesvědčila exmanžela, aby se vrátil k placení. Ale jak?

Pohled terapeuta, odpovídá Mgr. Šárka Šatrová – psychoterapeutka a certifikovaný kouč

Pohled terapeuta, odpovídá Mgr. Šárka Šatrová – psychoterapeutka a certifikovaný kouč

Z toho, co Dana popisuje, je patrné, že se v minulosti dovedli společně s exmanželem na základních věcech shodnout. Vypomohl, když to bylo třeba, alimenty zasílal. Zdá se, že vše celkem fungovalo až do doby, kdy dcera odmaturovala a rozhodla se, že bude ve studiu pokračovat na vysoké škole. Dana zmiňuje, že je dcera již dospělá, rozumím tedy plnoletá. Otázka zní, jak se má Dana s bývalým manželem domluvit, aby nadále finančně dceru podporoval. 

Úvaha kamarádky o tom, že má dcera po dobu studií na výživné nárok, je pravdivá. Matka však nechce plnoletou dceru vystavit soudnímu řízení proti otci. Domnívám se, že pokud si chce dcera prosadit studium na vysoké škole, měla by to být právě ona, kdo si s otcem v klidu sedne a vysvětlí mu, co pro ni škola znamená, a to nejenom v rovině osobní – kariérní, ale jaké to s sebou nese předpokládané výdaje finanční.

Před touto schůzkou by bylo dobré, aby si sama opatřila informace, na co má z právního hlediska nárok, a i s touto skutečností otce seznámila. Je možné, že když nebude otec vést rozhovor s bývalou ženou, ale přímo a pouze s dcerou, bude více nakloněn situaci porozumět a lépe se domluví na společném řešení. Obě strany by měly dokázat spravedlivě posoudit potřeby strany jedné a možnosti strany druhé. Je potřeba zmínit i to, že většího úspěchu v jednání dosáhneme tehdy, vedeme-li rozhovor v klidu, konstruktivně a bez zbytečných emocí. 

Kontakt: www.satrova.cz