Po rozvodu s manželem, který byl šílený slaboch, a tudíž se snažil posílit své ego násilím, na kom jiném, než na vlastní ženě, jsem neměla chuť ani energii si někoho hledat. Celých pět let jsem byla sama s dospívající dcerou a vlastně mi nic nechybělo. Pak jsem na jednom koncertě potkala Martina a zabouchla jsem se jako patnáctka. V té době moje dcera Lidka studovala na vysoké škole v hlavním městě a domů do Komárova jezdila jen sporadicky. Takže ani nebyl důvod ji o mém novém vztahu něco říkat, nechávala jsem tomu volný průběh.

Mladší partner mě vrátil do života

Martin byl o sedm let mladší, mně bylo čerstvých pětapadesát, ale vedle něj jsem si nepřipadala stará. Naopak, nabíjel mě energií, zjistila jsem, že mě ještě baví život, samozřejmě i ten sexuální. Jezdili jsme na výlety, na fesťáky, vrátila jsem se znovu k lyžím… Všechno bylo jako na obláčku. Nic tedy nebránilo tomu představit mého přítele Lidce. I ona si samozřejmě všimla, že jsem jako vyměněná a dvě a dvě si spočítat uměla. „Mami, já jsem tak strašně šťastná, když tě vidím zase spokojenou a plnou elánu. Ten tvůj Martin s tebou dělá divy,“ smála se Lidka. To mě vlastně přesvědčilo, že dělám dobře, že by možná nebylo od věci, aby se k nám Martin nastěhoval, a alespoň o víkendech jsme zase byli rodina.

Čtěte také

Bylo to těžké, ale mělo to smysl

Čtěte také

Covid zachránil naše manželství! Konečně jsme začali řešit naše vážné problémy

Povedené seznámení

Když Lidka dorazila v pátek večer z Prahy, přichystala jsem slavnostní večeři. Jasně, byla jsem trochu nervózní, jak moje dcera Martina přijme, sama neměla s muži moc zkušeností, vlastně jsem dosud nezaregistrovala nějakého kluka, se kterým by randila. Ale co já vím, co dělá v Praze, říkala jsem si. Moje starosti se ukázaly zcela zbytečné. Vůbec nemuseli témata k rozhovoru dlouho hledat, oba dva hodně zajímal sport. Povídali si o něm tak zaujatě, že jsem se jednu chvíli cítila trochu navíc. Vůbec jsem v té době netušila, že moje pocity byly opodstatněné.

Rodinka na výletě, role nejasné

Martin se zdržel dlouho do noci, kdybych nezavelela, že se jde na kutě, asi by si povídali až do rána. Tentokrát u mě nezůstal, odjel k ránu domů, ale druhý den přišel na oběd a navrhl nám oběma odpolední výlet. Jeli jsme se podívat na kanál na závody ve vodním slalomu. „Děti“ byli naprosto nadšeni výkony kajakářů, já jsem stála opodál a připadala jsem si trochu jako pedagogický dozor. „Co blbneš, měla bys být ráda, že si tvoje dcera rozumí s tvým novým přítelem, huso blbá,“ říkala jsem si, ale červík už trošku vrtal… Když se Martin nominoval na večírek, odbyla jsem ho, že i já si chci užít dceru. Koukal na mě dost překvapeně, ale nakonec odešel.

Čtěte také

Nedokážu ho odříznout

Čtěte také

Renata (59): Muž mi byl nevěrný. Teď je HIV pozitivní. Vyhodit ho ale nedokážu

Věci vzaly rychlý spád

Když Lidka odjela do Prahy, scházeli jsme se s Martinem dál, ale mně se v hlavě stále odvíjela myšlenka, že jsem na Martina stará, že by si líp rozuměl s nějakou pětatřicítkou, na dvacetiletou Lidku jsem se snažila v této souvislosti nemyslet. Asi to zkrátím, Lidka jezdila domů na víkendy čím dál, tím méně, a Martin zase chodil o víkendech na melouchy, často odjížděl za prací mimo město, prý přivýdělek. Houby přivýdělek! Jistě tušíte, kam moje vyprávění směřuje. Jednoho dne mi zavolala kamarádka, že potkala ve městě Lidku s Martinem. A že se vedli za ruce a rozhodně se nechovali jako otčím a nevlastní dcera.

Zhroutil se mi rodinný život

Ač jsem měla jakousi předtuchu, tohle mě zasáhlo. „Pane bože, co budu dělat, jak se mám dceři podívat do tváře? Jak bychom mohli fungovat jako rodina s takto vyměněnými rolemi? A proč se tahají za mými zády? Jak mi tohle mohli jeden jako druhý udělat?“ Byla jsem zoufalá. Nakonec jsem zavolala Lidce. Ta vůbec nezapírala. Vyšlo najevo, že spolu mají milenecký vztah téměř od té doby, co se viděli prvně, Martin za ní jel hned v týdnu do Prahy. „To ti nevadí, že byl stále i se mnou, intimně? Nepřipadá ti to úchylné?“ ječela jsem na dceru. Bylo vidět, že tohle jí trochu překvapilo, zřejmě jí Martin neřekl, že se se mnou, ač sporadicky, vídá dál. Uzavřela jsem se do sebe. Nechci nikoho z nich vidět. Lidka se sice pokoušela párkrát zavolat, ale odvahu k tomu, aby přišla za mnou, nemá. A já ji vidět nechci. Je to už půl roku, strašně se trápím, dcera byla moje všechno, ale tuhle zradu nemůžu zkousnout. Nevím, jestli je s ním, nechci o ní vědět vůbec nic.

Čtěte také

Amálie Votrubová s dcerou Anežkou

Čtěte také

Amálie (39): Vyhrála jsem boj s rakovinou. Cítím se silnější než před nemocí

Pohled odborníka: odpovídá psychoterapeutka Mgr. Gabriela Skružná

Paní Darina zažila velkou zradu od svého přítele a své dcery, kteří spolu za jejími zády navázali partnerský vztah.  Když se o tom dozvěděla, pochopitelně ji to velmi zranilo. Zlobí se na oba dva, i když větší vinu nese zcela evidentně Martin, který zřejmě nejednal férově ani s jednou ženou.

Zároveň situace, ve které se všichni ocitli, nemá reálné dobré řešení. Mezi Martinem a Lidkou přeskočila jiskra a jediný bezpečný způsob, jak takovou situaci zvládnout, je utéct. Vídat se s druhým a skrývat přitom své city, obzvlášť když o nich ten druhý ví, je něco, co většina lidí nezvládne. Pokud by se měli jeden druhému vyhýbat, pravděpodobně by museli dříve či později přiznat své důvody, a  tak by se situace stejně stala dlouhodobě neudržitelnou. V ideálním světě by oba dokázali držet své emoce tzv. na uzdě, aby neublížili, ale reálně by takovou situaci nezvládl asi nikdo. Bohužel si nikdo z nás neumí řídit, ke komu vzplaneme láskou.

Kontakt: www.psychoporadna.eu