Výběr a nákup vánočních dárků dělá vrásky čtvrtině Evropanů, zjistil před několika lety velký mezinárodní průzkumu agentury Nielsen. Nákupem to ale nekončí – v následujících dnech a týdnech bojujeme s nejistotou, jestli se obdarovanému bude náš dárek líbit, jestli jsme z bohaté předvánoční nabídky vybrali ten správný typ, model, sérii, velikost, barvu... Tyhle starosti už pro jistotu nikdo nezkoumá.
VIDEO: Jak zabalit dárek snadno a rychle?
Tajemství s mašlí
Dávání (ale i přijímání) dárků je vždycky sociálně i psychologicky citlivé téma, u těch vánočních to platí dvojnásob. Zajímavý pohled na dárky nabízí Karel Riegel v knize Ekonomická psychologie: „Dar je cosi tajemného, obal na něj upozorňuje a zároveň ho zakrývá, podobně jako oděv ženské tělo – a stupňuje tak napětí s darem spojené. Procedura, rituál rozbalování daru bývá uměle prodlužován – napětí se stupňuje až k nemožnosti – dar má v sobě zvláštní erotismus.“
Když si vzpomenu na Vánoce svého dětství, přesně takhle rozbalovala u stromečku dárky moje maminka. Každý balíček nejprve obracela v rukou, promačkávala, očichávala a říkala tajemně: „Co to asi může být?“ Dokud jsem ještě věřila na Ježíška, nechávalo mě to v klidu. O pár let později jsem už byla jako na trní, když dlouho kroužila prsty po papíru a nevšímala si stužky, za kterou stačilo jen jen zatáhnout… Nutně jsem už potřebovala vědět, jestli se jí dárek ode mě bude líbit.
Od květomluvy k dárkomluvě
Prvními dárky, u kterých se začalo zcela vážně posuzovat jejich němé poselství, byly květiny. Základy květomluvy položila lady Mary Wortley Montanu v 18. století, když ve svých Dopisech z Orientu názorně přibližovala barvy, tvary a vůně květin v Evropě do té doby běžně nevídaných. Květiny už nebyly jen znamením lásky či galantnosti, postupně se staly tajemnými symboly a jejich kombinace v pugétech dokázaly mluvit složitou řečí. Taková vánoční kytice gerber například symbolizuje velkou upřímnost. Růže je spojována s láskou, která dokáže omámit vůní i zranit svými trny. U ní je navíc třeba dát pozor na barvu – od bílé čistoty a čistého svědomí přes žlutou žárlivost, oranžovou touhu až po červené odevzdání se a rudý vzkaz, miluji tě. Pěkně prořízlý jazyk má karafiát. Vonící mluví o čistém přátelství, ale tím, který nevoní, říkáme, že obdarovaná osoba má sice krásnou tvář a ladné křivky, ale uvnitř nic moc.
Dárkomluva není zdaleka tak přehledně popsaná. Dokonce ten samý dárek může na jednoho dárce prozrazovat něco úplně jiného než na druhého. Třeba taková dámská kolínská s vůní fialek, která se dá pořídit do pětadvaceti korun, od rozpačitého osmiletého syna dojme až k slzám, když si ho představíme, jak s pár mincemi kapesného nerozhodně postává před dlouhým regálem v drogerii. Ale tatáž kolínská darovaná vždy vybraně nastrojenou tchyní?
Jsou peníze dárkem?
Stále častěji se jako dárek pod stromečkem objevují v obálkách a ozdobných krabičkách peníze. Za docela vhodný dárek považují peníze spíše muži, pro ženy je to častěji až poslední možnost, pokud nevymyslí něco vhodnějšího. Ukazuje se, že obdarovaní je vnímají dost podobně – jako důkaz nerozhodnosti, nedostatku invence nebo zájmu.
Lépe působí peněžní dárky v okruhu příbuzných, zejména pokud putují od starší generace k mladší, v opačném směru a v nepříbuzenských vztazích jsou považované spíše za nevhodné. Americké průzkumy například ukázaly, že peníze darují hlavně rodiče svým dospělým dětem, u nás mívají mnozí prarodiče ve zvyku nadělovat obálku s penězi i odrostlejším vnoučatům.
Mnohem vhodnější variantou je darování poukazů (na zážitky, služby, do obchodů, restaurací aj.). Ty už napovídají, že dárce si musel přece jen lámat hlavu, brát v úvahu zájmy obdarovaného a investovat úsilí do výběru příslušného poukazu. Z tohoto pohledu je poukaz vhodným dárkem i pro rodiče a prarodiče.
Darovací manuál
Dárek není jen součtem užitných a estetických vlastností, dokonce může mít úplně jinou hodnotu, než je ta, která je vytištěná na cenovce.
Vánoční dárky jsou vyjádřením vztahu – obvykle je rozbalujeme před zraky dalších členů rodiny a tušíme, kdo co komu nadělil. Spolehlivě fungují jako posel emocí, protože o ty jde ve vztazích především. Abychom zbytečně nejitřili city a neprobouzeli vzpomínky na dávné křivdy, měli bychom se držet manuálu rodinného obdarovávání:
● Respektujte rodinnou hierarchii, jinak mohou vaše dárky působit jako časovaná bomba.
● Dárky pro rodiče by neměly být výrazně větší než dárky pro rodiče vašeho partnera.
● Diskriminovat bychom neměli ani partnerovy sourozence před našimi vlastními.
● Naše dospělé dcery a synové by neměli dostat menší dárky než jejich partneři (naše snachy a zeťové).
● Naše děti by měly dostat srovnatelné dárky, a to i v případě, že už jsou dávno dospělé. I v dospělosti může „dárková dysbalance“ bleskurychle oživit pocity z dětství, že sourozenec měl doma přednost.
● Srovnatelné dárky by měly dostat všechny naše děti, bez ohledu na to, zda jsou vlastní, nevlastní, adoptované nebo v pěstounské péči.
● A hlavně nezapomeňte sundat cenovku!
Základy pravidel darování sestavil na základě rozsáhlého dotazování tým amerických výzkumníků pod vedením sociologa Theodora Caplowa v 80. letech minulého století. Platný je dodnes. Tak co, už víte, jakým dárkem pod stromečkem potěšíte své blízké?
Zdroj: časopis Vlasta