Dneska má její osmadvacetiletá dcera děti už tři, ale Jindřino babičkovství vůbec neprobíhá tak, jak si vysnila. Její dcera naprosto propadla alternativnímu mateřství, své partě stejně smýšlejících kamarádek – a Jindru od dětí spíše odstrkuje. 

Čtěte také

Bez upřímnosti se ve vztahu neobejdete

Čtěte také

Myslela jsem si, že si manžel našel milenku, problém byl ale jinde

Jindře je to líto, ale když má říci, co jí na tom vadí snad nejvíc, jmenuje veganství. Bojí se totiž, že dětem bude něco chybět, nevyrostou, budou často nemocné. Sama si pamatuje, jak kojencům dávala žloutek a maso, aby pořádně vyrostly, a diví se, že by to dneska už neplatilo. Tvrdí taky, že už dneska jsou vnoučata menší a zbytečně hubená, když je alespoň v duchu srovnává s dětmi kamarádek. Její dcera namítá, že dětská obezita je velký problém a že Jindra má zkreslená měřítka. 

Není lepší je plácnout? 

Manka matce totiž nebrání v tom, aby děti vídala, ale musí u toho být taky. Neexistuje, že by je poslala třeba k Jindře a jejímu muži na víkend. Přitom nejstaršímu Vojtovi už bude pět a určitě by to zvládl, stejně jako tříletá Mia, myslí si Jindra. Jenže její dcera je proti, bojí se – a tak to Jindře vysvětlila –, že by u ní děti dostávaly nezdravé jídlo a že by matka nerespektovala výchovné zásady její rodiny. 

Jindra nepopírá, že se jí dceřina volná výchova, kdy třeba děti chodí spát až tehdy, když samy chtějí, dvakrát nezamlouvá. Je taky přesvědčená o tom, že někdy je lepší dítě jednou lehce plácnout po zadku než s ním diskutovat. Ale je ochotná to respektovat, ráda by však, aby Manka ustoupila alespoň od veganství, které považuje za nebezpečnou módu. Jenže když s ní o tom chce mluvit, končí to hádkami a výhrůžkami, že vnoučata neuvidí vůbec. 

A tak se Jindřina naděje ohledně vnoučat a babičkovství upírá ke dvěma synům. Ti už sice mají přítelkyně, ale k zakládání rodiny se rozhodně nemají. Jejich matka se navíc bojí, že budou více tíhnout k druhým babičkám, jak už to s dětmi od snach bývá. 

Čtěte také

Rozhodující slovo ve výchově mají mít rodiče

Čtěte také

Manžel rozmazluje vnoučata a děti i já z něj šílíme! Jak z toho, radí psycholog

Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka

Volná výchova i veganství u dětí nesou svá rizika. Při příliš volné výchově, kdy se dětem nenastavují přiměřené hranice, děti dostáváme do rolí nepřiměřených jejich věku. Je to pro ně tak často velmi svízelné a ve většině případů to generuje problémy do budoucna (například ve školce, škole – kde najednou mantinely budou).

Co se týče veganství u dětí, jsme podstatou všežravci, děti potřebují ke svému zdárnému vývoji všechny živiny ve vhodném poměru. Dětské tělo si neumí dělat „předzásoby živin“ jako tělo dospělé. Musí se mu tedy všechny živiny dodávat pravidelně. Dosáhnout toho, aby veganská strava zajistila dětem všechny podstatné živiny, je podle mého názoru velká alchymie. Vzhledem k tomu, že ze své dlouholeté praxe znám děti, které mají problémy s výživou, a dlouhodobě spolupracuji s předními odborníky v tomto směru, troufám si říci, že by nevhodnost veganství pro děti potvrdila většina z nich. Někteří kolegové lékaři mají zkušenosti s případy, kdy právě alternativní směry výživy byly příčinou zdravotních potíží dětí.  

Chápu, že se Jindra cítí velmi bezmocná a musí se smiřovat s tím, že situace není podle jejích představ. Dcera má své přesvědčení, jehož důsledky ukáže zřejmě až čas. Nezbývá než jen doufat, že se stane v dceřině životě cosi, co jí ukáže i stinnou stránku jejího přístupu, a ona dá možná prostor nějaké změně. Bohužel, platí staré známé „komu není rady, tomu není pomoci“.  Možná by mohla Jindra dát přečíst dceři tento komentář. 

Kontakt: www.janadivoka.cz