1. Každý den volíme tím, co nakupujeme. Trh je nemilosrdný – ale může to být plus. Koupí jakéhokoli produktu přitakáváme jeho výrobci či pěstiteli a sponzorujeme jeho další existenci. Je na nás, jestli svoje peníze utratíme za lokální nebo ekologické výrobky a podpoříme tak všechny, kteří se podíleli na jejich vzniku, nebo jestli je nasypeme firmám, které nejsou fér vůči planetě nebo svým zaměstnancům ve třetích zemích.
  2. Bezmasé pondělky nebo rovnou celý týden. Spočítané je to dávno – čím víc masa sníme, tím víc planeta trpí. Na „výrobu“ jednoho hovězího steaku se spotřebuje 1500 litrů vody. Nedělní steakový oběd pro čtyřčlennou rodinu se tak vyšplhá na 6 tisíc litrů vody jenom za maso. Plus uhlíková stopa, pokud nekupujete místí krávy a metan, který se uvolňuje při jejich hromadném chovu.
  3. Lokální je nejlepší. U vlivu jídla na planetu ještě zůstaneme – nedá se totiž jednoznačně říct, že vegan škodí planetě méně než masožravec – když se vegan cpe avokádem a kešu ořechy z druhého konce planety a masožravec pojídá vlastní s láskou chované krůty, chová se udržitelněji ten druhý. Když už maso, tak lokální, totéž platí o ovoci či zelenině. Pokud něco roste u nás, počkám si na to. Zatímco banány tady vypěstujeme těžko a dovážet je musíme (pokud se jich neumíme vzdát), hrozny nebo jahody jsou prostě sezónní a je trochu zhýralé se jimi cpát v lednu.
  4. Sdílení místo syslení. Potřebujete dvakrát do roka sekačku na trávu nebo tepovač na koberce? Nemusíte je hned kupovat, můžete si je půjčit!
  5. Výměna místo nakupování. Díky sociálním sítím se rozmáhají různé burzy a swapy – tedy výměnné obchody. Existují „zóny bez peněz“, kde se směňují čisté a funkční věci. Když vyměním ořechy, kterých mám díky ořešákům na své zahradě přebytek, za kolečkové brusle pro syna z druhé ruky, ušetřím planetě výrobu a dovoz jedněch bruslí. Když se mrknu do swapových skupin pokaždé, když potřebuju něco koupit, dost možná se s nakupováním dostanu (skoro) na nulu.
  6. Oblečení ze sekáče a pomalá móda. Rychlé módě odzvonilo. Nikdo už nechce nakupovat tričko na tři vyprání v řetězci s módou, které cestovalo třikrát kolem zeměkoule, a ušily ho desetileté holky v Bangladéši. Cena za tohle levné tričko je až příliš vysoká. Když už chci nakoupit levně, mířím do secondhandu, pro děti si oblečení vyměňujeme s ostatními matkami, nebo se odměním slow fashion za víc peněz, kterou ale ušily české švadleny.
  7. Non-toxic a bezobalová domácnost. V čem perete? Čím myjete nádobí? A čím svoje tělo a vlasy? Existuje několik non-toxic skupin na facebooku a mnoho knižních rádců. Netoxické znamená šetrné k vlastnímu zdraví i planetě a dávno už neplatí, že netoxický šampon smrdí a netoxický prací prášek nechává prádlo se skvrnami. Dobrá zpráva je, že netoxický znamená většinou i levný. A ta bezobalovost? Nestačí třídit. Důležité je odpad vůbec nevytvářet. Nakupovat do vlastních krabiček či lahví, nosit si vlastní látkovku nebo síťovku, odmítat igelitové sáčky.
  8. Bez auta? Jde to! Aspoň někdy. Vozíte děti do školy, protože přecházet od tramvaje je nebezpečné? Je to naopak – přecházet od tramvaje je nebezpečné, protože před začátkem vyučování se kolem školy motá příliš mnoho aut, která řídí rodiče, kteří se bojí pustit děti tramvají. Jet k babičce, kam nejezdí vlak, je v pořádku, ale je opravdu nutné jezdit autem denně? Zkuste si udělat carfree víkend, týden nebo třeba měsíc – vaše návyky se změní a třeba pak už auto nebudete tolik potřebovat. Přesedlejte na kolo, koloběžku, choďte pěšky, Je to zdravější a levnější.
  9. Podpora zeleně. Jestli máte zahradu, je to jednoduché – čím víc zeleně a květů, tím lépe. Místo anglického trávníku louka, která láká hmyz, místo chemie přírodní zahradničení. Pokud zahradu nemáte, můžete se zasadit o péči o vnitroblok, tlačit na správu parků nebo veřejnou zeleň, nekupovat květiny z dovozu.
  10. Energetická soběstačnost. Nemusí jít jenom o to, že si na střechu instalujete vlastní solární panely. Existují energeticky soběstačné obce (třeba Kněžice u Nymburka), v zahraničí i celé regiony – ví to vaše samospráva?