Existují nepochybně děti a dospívající, kteří jsou poslední rok – v době koronavirových opatření – venku a v pohybu více než předtím, ale většina je na tom spíše hůře. Jsou celé dny zavřené doma, ať už kvůli on-line výuce, nebo proto, že vlastně nemohou nikam jít, odpadly jim pohybové kroužky a ven se pořádně dostanou nejvýše o víkendu, což podle odborníků nestačí.

„Začínáme se obávat krize dětské obezity. Děti od září přibraly v průměru čtyři až pět kil nad běžný růst. Za dva měsíce to průměrně dělá o kilo navíc. I před lockdownem byl významný výskyt dětské obezity, ale nyní jí bude trpět daleko víc dětí,“ vypočítává dětský obezitolog Zlatko Marinov z pražského Motola.

České děti nepatřily k těm nejhubenějším ani před pandemií koronaviru, stačí se podívat na statistiky. Podle údajů Světové zdravotnické organizace má více než 27 procent dětí v České republice nadváhu a téměř 10 procent dětí je obézních.

Jaro bylo dobré, zima špatná

„Počítačové hry, internet, sociální sítě, mobilní telefony a televize – to jsou v posledních letech nejčastější způsoby trávení volného času dětí a mládeže. Aktivity jako četba či sport se dostaly na druhou kolej. A tak není divu, že české děti tloustnou a leniví,“ říká Jitka Literová z Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz. V době pandemie se tohle všechno jen prohloubilo, zvláště během zimy.

Jak totiž ukázal výzkum olomoucké Palackého Univerzity, loni na jaře byli děti i dospělí motivovanější, věřili, že omezení budou jen krátkodobá, a hýbali se, zvláště venku v přírodě, více než předtím. Přispělo k tomu i stále zlepšující se počasí, prodlužující se den a přibývající sluneční záření. Během podzimu a zimy nicméně tohle nadšení dávno pominulo a lidé všeho věku se v průměru hýbali mnohem méně.

Jak z toho ven?

Nemá smysl teď dětem začít vyčítat, že se nehýbou, leniví a nudu zahání jídlem. Nebo jim dokonce začít vyhrožovat dietami. Je namístě, aby si dospělí přiznali, že jsou na tom mnohdy podobně a že nejlépe dětem pomohou tím, že jim sami půjdou příkladem, i když se jim také nechce.

To znamená donutit se k pohybu, jít každý den ven, i když s ohledem na platící omezení, jíst zdravěji, nekupovat pamlsky, kterým pak doma nedokáže nikdo odolat. A pokud jde o diety, u dětí na ně zapomeňte, protože by to mohlo ovlivnit jejich vývoj. A možná by sice zhubly, ale například by se zpomalil jejich růst. Nebo by to mohlo oslabit jejich imunitu.

Vadí to i proto, že přísné diety s sebou nesou pocit hladu, což je rovněž u dětí na škodu. Hrozí navíc, že by si takovými dietami jednou provždy zpomalily metabolismus.

Podobně jako dospělí by neměly hubnout tempem vyšším než půl kila za týden. I pro ně každopádně platí, že by měly méně jíst a více se hýbat. Pokud mají rodiče pocit, že se jim váha potomka začíná vymykat a už ji nezvládnou dostat do normálu pomocí úpravy stravy a pohybových návyků, je namístě navštívit lékaře – buď praktika, nebo rovnou dětského obezitologa.

Zatímco sladkosti by měly děti omezovat podobně jako dospělí, u ostatních složek potravy to neplatí. Je například chybou jim z jídelníčku vyřazovat přílohy nebo pečivo, i když tři krajíce chleba k večeři také nebudou to pravé. Pozor, pro děti do deseti let není moc vhodné celozrnné pečivo, protože ho neumějí dobře strávit.

„V žádném případě by rodič s dítětem neměl neustále mluvit o tom, že by mělo zhubnout, daleko lepší je, když navrhne, aby spolu například začali vařit zdravěji nebo cvičit,“ upozorňuje nutriční terapeutka Dana Růžičková. Děti přednášky o tom, že za třicet let bude obezita ohrožovat jejich zdraví, k hubnutí rozhodně motivovat nebudou – stejně jako když jim dospělí budou kázat o tom, že by měly méně vysedávat u počítače a více se hlídat.

Nemůžete dítě vyhnat ven a sami sedět doma

Rodiče by měli pomoci svým potomkům, aby si k jídlu vytvořili zdravý vztah. Pokud má zatím dítě jen pár kilo navíc a je spíš zaoblené než vyloženě tlusté, stačí, když rodina omezí sladké nápoje a sladkosti, zmenší porce a ubere na vydatnosti večeří. Dítě by každopádně nemělo mít pocit, že jste mu něco zakázali. Dětem, ani obézním, by se neměla strava zásadně omezovat, pokud se vysloveně nepřejídají. Spíše je záhodno zapracovat na postupné obměně jídel, a to i na rodičovských talířích. Podobně by měli jít rodiče příkladem, pokud jde o pohyb – vyhánět dítě ven, zatímco dospělí i o víkendu zůstanou sedět doma, k ničemu není.

Má vaše dítě v poledne, nebo dokonce i večer polévku i hlavní jídlo? Není to vůbec potřeba. Zrovna tak nepotřebuje dvakrát denně jídlo teplé, snad s výjimkou dospívajících, kteří naopak snesou i lehkou druhou večeři.

Hranolky by se měly stát vzácností, místo nich podávejte vařené brambory, místo obalovaného smaženého řízku naservírujte dětem raději maso v přírodní úpravě a majolku v těstovinovém salátu nahraďte bílým jogurtem. Vařte doma jídla jen tolik, aby nezbylo na přidání. A naopak, pokud dítě nemá hlad, nenuťte ho dojídat.

Mimochodem, když už jednou dáváte dětem kapesné, neměli byste jim mluvit do toho, za co své peníze utratí. I když to jsou třeba sladkosti nebo slané brambůrky. Zkuste ho však – bez přímé souvislosti s hovory o jídle – namotivovat k tomu, aby si kupovalo něco jiného, například sběratelské kartičky či časopisy, nebo aby si na něco šetřilo.