„U nás se dojídá.“ Možná jste v tom vyrostli, možná jste to sami mnohokrát řekli – protože nechat jídlo na talíři vnímáte jako nevděk k tomu, kdo ho připravil. Případně chcete, aby se strávníci pořádně najedli a nehlásili hlad už hodinu po jídle. Proto spousta lidí neváhá motivovat děti bonbonkem po obědě či večeři, hlavně aby do sebe dostaly všechno, co mají na talíři.
Jenže je to špatně – dítě by mělo mít možnost nahlásit, že už nemůže, a zbytek jídla odmítnout, patří to k utváření zdravých návyků. Nemělo by získat možnost s dospělými pomocí jídla manipulovat, stejně jako by nemělo mít výčitky, pokud něco nesní – protože opačným extrémem je podvědomá snaha zalíbit se okolí tím, že sní všechno, a ještě si přidá.
Z oplácaných puberťáků otylí dospělí
Navíc podobné chování přispívá k rozvoji dětské obezity, což je bohužel hodně rozšířený problém. Z mnoha dětí, které mají zatím váhu víceméně v normě, vyrostou obézní dospělí, protože se už teď nijak nehýbou ani neomezují v jídle a přijatou energii jakž takž spálí jen díky tomu, že rostou. Až přestanou, začnou se jim kilojouly přijaté navíc ukládat. „Z deseti obézních dětí si osm svá přebytečná kila přenáší do dospělosti,“ vysvětluje obezitoložka Alexandra Moravcová z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
Nejvíce podle ní vadí kila navíc u dospívajících. Puberta je obdobím, kdy se láme chleba pro celý další život. Obezita v raném dětství je relativně méně škodlivá. Nebo jinak, z obézních batolat vyrostou obézní dospělí méně pravděpodobně než z otylých puberťáků.
Děti rostou ve skocích, a proto jsou někdy oplácanější víc než jindy, kdy se během krátké doby hodně vytáhnou. Většina dětí s nadváhou však končí jako dospělí s nadváhou nebo obezitou, a proto je lepší už v dětství jíst zdravě a nepřejídat se.
Polévka nebo hlavní jídlo, obojí ne
Pokud vnoučata nutíte dojídat všechno, co mají na talíři, neučíte je pracovat se signály hladu a nasycení, děti se však potřebují naučit přesně tohle. Nepřispívá k tomu ani další oblíbený zvyk, snaha, aby se děti s jídlem moc neloudaly – přitom právě pomalé tempo u jídla odborníci doporučují, mimo jiné proto, že mozku trvá dvacet minut, než si uvědomí, že člověk je sytý. Pokud však naservírujete jídlo a bez řečí a rychle ho sníte, většinou to nezabere více než deset minut.
Mimochodem, teplé jídlo dvakrát denně není nutnost. Dítě může mít studenou večeři, ale platí: chléb s plátkem tvrdého sýra a několik kousků zeleniny je lepší než chleba s máslem a salámem. A další věc, jídlo nemusí mít dva chody. Sytější polévku raději podávejte jako samostatné jídlo. Mnoho dětí to koneckonců jinak nezná.
