1. Pohyb není trest

Pokud ratolest sedí u televize nebo počítače na náš vkus příliš dlouho, co uděláme jako první? Začneme křičet a zakazovat. Jenže to je právě ta chyba. „Jít ven a hýbat se totiž pak nepůsobí jako přirozená součást života, ale jako trest. A když je nějaká aktivita trestem, tím spíš se potomek bude vzpírat, aby ji nemusel dělat,“ říká Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen. Zkuste to proto na své potomky jinak. Dohodněte si pravidla, například že si mohou hrát půlhodinu na tabletu či počítači a potom půjdete společně na hodinu ven. „Zásadní je ovšem pravidla neporušovat. Když nedáte hranice, dítě se bude snažit dělat to, co je mu pohodlnější. Pravidla dohodnutá s dětmi omezí přemlouvání, zabrání dohadování a dítě se naučí, že zdravý životní styl není nepříjemný trest, ale přirozená součást života,“ dodává Přibylová.

2. Běžte s nimi

Posílat děti ven je snadné, ale co tam? Podle Štěpánky Štrougalové, zakladatelky dětských klubíků, je problém ten, že potomkům sice nařizujeme, aby něco skončily, ale nenabízíme jim žádný alternativní program. „Když se mě rodiče ptají, jak děti vyhnat od počítače, většinou hledají návod, aby se toho sami nemuseli zúčastnit. Tak to ale nefunguje,“ upozorňuje. Určitý věk zkrátka vyžaduje i aktivní zapojení dospělých. Nejedná se přitom o nic složitého. Malým dětem bohatě postačí procházka k rybníku, kde nakrmí kačeny, projížďka na koloběžce nebo hra na schovávanou v parku. Podobné aktivity často poslouží i lépe, než potomka naložit do auta a odvézt ho na tenis nebo fotbal. Obecně platí, že čím dřív své dítě začnete vést k pohybu, tím to později bude snazší a přirozenější.

3. Ukažte jim možnosti

Chybou je také posílat děti příliš brzy na specializované tréninky a směrovat je k jedné konkrétní aktivitě. Pokud totiž děti kroužek nebaví, rychle ztrácí motivaci k jakémukoliv pohybu. Dejte jim raději prostor seznámit se s různými aktivitami, například plazení, běhání, válení sudů, metání kotrmelců, skákání přes švihadlo, či nejrůznější míčové hry, aby dostaly základ pro celoživotní pozitivní vztah ke sportu.

4. Pohyb s cílem

Jít ven na procházku není pro naše nejmenší takové terno, jako když se řekne, že se jde ven hledat poklad. Zkuste to a uvidíte, že budou od monitorů hned vstávat o něco ochotněji. Osvědčenou zábavou je například geocaching. Funguje tak, že někdo ukryje na neznámém místě schránku s "keškou" a na internetových stránkách pak zveřejnění jeho zeměpisné souřadnice. Ostatní hráči poté pomocí GPS navigace schránku hledají. Pokud ji najdou, zapíšou se do knihy a "kešku", kterou uvnitř najdou (obvykle to bývá malý suvenýr, jako klíčenka a podobně), vymění za předmět, který sami donesli. Ten, který vyjmuli, následně vloží na jiné místo, klidně v jiném městě, či jiném státě. Každý poklad je na stránkách geocachingu registrován a jeho majitel tak může sledovat jeho putování. Vtip je v tom, že hra kombinuje moderní technologie a zdolání určité výzvy, což motivaci hned několikanásobně zvyšuje. Pokud se však vydáte na procházku takzvaně bez cíle, zkuste ji vždy nějak modifikovat, například těmito tipy:

– K ceduli vesnice nechoďte, ale dejte si závod.

– V lese hrajte v průběhu výletu na schovávanou.

– Nasbírejte pět šišek a trefujte se do vytyčeného stromu nebo mezi dva stromy, anebo přehoďte určitou větev.

– Po chodníku choďte jenom po bílých kostkách, nešlapejte do spáry mezi kočičími hlavami a podobně.

5. Slibte jim kamarády

Většina dětí v mladším věku vítá, když se aktivit účastní i rodiče. Baví je, pokud se dospěláci taky zapojí, smějí se, když jim něco nejde, a podobně. V pozdějším věku, nebo když už rodiče tolik netáhnou, je pak dobré nabídnout kamaráda. "Když doma řeknu, že jdeme ven s Andrejkou od sousedů, funguje to skoro zázračně,“ říká Jana Havrdová s tím, že častokrát používá i drobnou lest. "Lákám na kamarádku a zároveň třeba návštěvu zmrzlinárny. To děti nikdy neodmítnou, a když tam dojdou pěšky, nemám problém jim kopeček koupit,“ dodává.

Zdroj: vlasta.cz fisaf.cz monkeysgym.cz

Související články