„Téměř všechny děti, jejichž rodiny u mě hledají pomoc, jsou takzvaně vysoce citlivé,“ říká Claire Lerner, klinická sociální pracovnice a odbornice na vývoj člověka. „Takové děti zpracovávají zkušenosti a reagují na svět mnohem silněji a hlouběji než ostatní. Jsou vášnivé a energické, vytrvalé a výbušné. Mají silně vyvinutou empatii. Protože jsou tak intenzivní, mají často problémy přizpůsobit se životním omezením,“ vysvětluje autorka stovky článků, které pomáhají rodičům navigovat vývoj problematického dítěte. Ze své praxe sestavila seznam deseti znaků, podle kterých poznáte, jestli máte doma vysoce citlivé dítě:

  1. Prožívají city do extrémů. Jejich emoce jsou hlubší a silnější než u ostatních dětí. Rodiče často popisují jejich reakce jako přehnané a hlasité, neexistuje u nich střední cesta. Žijí v extrémech a říkají kategorické věci, jako: „NIKDY mě maminka neuspávala písničkou.“ I když mu zpíváte ukolébavku obden.
  2. Reagují výrazněji na smyslové podněty. Na barvy, zvuky, chutě, vůně, doteky. Mohou se bát hlasitého splachování, odmítat jídla se silným aromatem, být vzteklé, když jsou jejich oblíbené tepláky v prádle a ony si je nemohou vzít do školy. Hodně bazírují na tom, jak věci vypadají, a nemají rády změnu.
  3. Mají sklony se hroutit a dělat scény. Vinou svojí citlivosti se tyto děti snadněji dostanou do stresu, zavalí je emoce a silné vnější podněty, což logicky končí velkými hysterickými scénami.
  4. Pořád vnímají všechny a všechno kolem sebe. Vysoce citlivé děti jsou pozorovatelé. Jejich mozky nikdy neodpočívají a neustále všechno analyzují. Okamžitě si třeba všimnou změny tónu v hovoru mezi rodiči a nastoupí na ně, ať se ihned přestanou hádat. Nemají žádný filtr. Jsou silně empatické, ale hodně je to vyčerpává.
  5. Mají velkou potřebu mít věci pod kontrolou, jsou konzervativní a nesnáší změny. Aby je svět tak neohlušoval, snaží se ho kontrolovat. Mají přesnou představu, jak by měl vypadat jejich den, aby plynul klidně a ony to zvládly. Diktují ostatním, kde má kdo sedět, jak má nosit učesané vlasy, do jaké misky patří cereálie. Čím méně ovládají, co se děje uvnitř nich, tím víc se snaží ovládat svět kolem sebe.
  6. Bojí se nových situací. Když přijde vysoce citlivé dítě do nové třídy, když se učí plavat, když vejde na narozeninovou oslavu kamaráda, jede mu mozek naplno. Co je to za místo? Co se bude dít? Co můžu čekat od těchhle lidí? Budou mě mít rádi? Jsem tu v bezpečí? Neustále analyzují, jsou chytré a všímavé. Jenže i unavené, ustrašené a nalepené na svých rodičích.
  7. Špatně reagují na výzvy. Jakmile je před nimi těžký úkol, zablokují se. Musejí se se vším vyrovnávat po kouskách a pomalu. Třeba při učení jízdy na kole.
  8. Mají sklony k perfekcionismu a neumějí prohrávat. Když vysoce citlivé děti nedokáží udělat něco tak dokonale, jak jim diktuje jejich mozek, prožívají to jako ztrátu kontroly, což je pro ně nepříjemné a nepřijatelné. Rychleji a silněji se začnou stydět za své selhání a neúspěch, proto velmi špatně reagují na prohru v čemkoliv.
  9. Špatně nesou, když je někdo opravuje. Ani běžné rady nedávají, je to pro ně ponižující. Reagují hněvem, vztekem a útěkem. To je chrání před záplavou negativních emocí.
  10. Špatně ale nesou i chválu. Znamená to totiž, že je někdo pozoruje a hodnotí, což je pro ně nepříjemné a stresující.

Pokud na vaše dítě sedí více jak šest z těchto bodů, poraďte se s dětským psychologem. Možná vás trápí, že máte doma vzteklouna a tvrdohlavce, ale ve skutečnosti je to jen dítě, které vnímá svět přes zesilovač a má toho dost.

Zdroje:

https://www.psychologytoday.com/us/contributors/claire-lerner-lcsw-c

https://www.psychologytoday.com/us/blog/zero-six/202202/10-habits-highly-sensitive-children