Slušný a galantní. Naoko
Kamila jsem si brala po nevydařeném prvním manželství. Děti z prvního vztahu mířily do puberty a podle mého názoru potřebovaly mužský vzor a pevnou ruku. Objevil se Kamil a byl skvělý. Alespoň se mi tak na začátku jevil. Nebyla jsem bláznivě zamilovaná, ale získal si mě svým klidem, galantností a optimistickou povahou. „Nebuď blbá, takových chlapů je málo,“ říkala jsem si. Láska stejně vždycky pomine…
Rodinka jako z příručky na šťastný život
Přišla moc hezká svatba a romantická svatební cesta ve dvou. I první měsíce soužití se zdály být skvělé. Měla jsem nasazené růžové brýle a Kamil se přetvařoval, seč mohl. To jsem ještě v té době nemohla vědět. Jeho poněkud diktátorských manýrů jsem si začala všímat až postupem času. Všechno muselo být po jeho! Mé děti i já jsme musely skákat tak, jak on pískal. Nejdříve šlo o víkendové akce, přidalo se vaření, investice apod. Zkraje mi to vyhovovalo, konečně jsem nemusela sama o všem rozhodovat a také všechno řešit. Kamil si na sebe tíhu odpovědnosti za náš život rád přebral. O tom, že je manipulátor, jsem začala přemýšlet později. A první mě na to upozornily děti.
Vzpoura posádky
Vztah mých dětí k novému tatínkovi nabral velmi rychlý obrat. Dnes chápu, že to puberťáky přestalo bavit. Přednášky na téma, jak moc se mají učit, jak mají být zodpovědné a jaká je s nimi potíž, byly na denním pořádku. V případě neuposlechnutí nebo jen pocitu mého muže, že všechno nešlape podle jeho představ, následovaly tvrdé sankce. Domácí vězení, ztráta kapesného, zákaz stýkat se s kamarády… Já to ale pořád ještě vnímala jako trochu tvrdší, nicméně efektivní výchovné metody.
První neshody
Postupně jsem si ale i já začala připadat jako na vojně pod vedením despotického generála. A tak jsem se pokusila vznést námitky. To jsem si ale dovolila moc! Při sebemenším pokusu o debatu se Kamil hrozně rozzlobil, zbrunátněl a nakonec i řval jako pominutý. Byl hrubý a sprostý na mě i na děti. V tu chvíli jsem ho vůbec nepoznávala a začala jsem se ho dokonce bát. Ze všeho nejvíc jsem se obávala toho, aby ho takhle nezažil nikdo z našeho okolí. Všichni kolem mě byli přesvědčeni, že jsem konečně našla slušného a hodného muže. A já jsem nechtěla připustit, aby se ten skvělý obrázek rozpadl, jako typický maloměšťák jsem si tu hanbu neuměla představit. Tak jsem tuhle svoji káru táhla dál, mezitím se děti osamostatnily a my zůstali s Kamilem doma sami.
Fackovací panák
Když při jedné nesmyslné hádce přilítla facka, a ne ledajaká, vyděsilo mě to. Odpotácela jsem se do ložnice a doufala, že to je zlý sen. I Kamil se své přehnané reakce lekl, strašně se omlouval a druhý den mi dokonce donesl pugét. „Je to tady,“ říkala jsem si. „Konečně mu docvakne, že se chová neadekvátně, posype si hlavu popelem a vše bude zase v pořádku.“ Jak strašně jsem se ale mýlila. Jako by se tou první fackou Kamil odkopal i sám před sebou a fyzické násilí mu začalo dělat dobře. Od té chvíle každý náš konflikt skončil mým napadením. Byla jsem jako omámená a stále jela svou: „Nikdo se to nesmí dozvědět, je to jen a jen moje selhání, že neumím se svým mužem komunikovat.“ Tohle mi totiž ten můj despota po každé takové potyčce vsugeroval. Prý ho provokuju, chovám se přehnaně, on nemá jak se bránit. Začala jsem tomu věřit a své úrazy jsem maskovala, jak se dalo.
A pak přišel lockdown
Pro mě byla nařízená izolace kvůli covidu posledním hřebíčkem do rakve. Najednou jsem se ocitla v nedobrovolném vězení, ze kterého nebylo úniku. Kamil zprvu fungoval skvěle, vyhovovalo mu, že má situaci pod kontrolou, skvěle zorganizoval náš život. Nákupy, roušky, dezinfekci. Byl ve svém živlu, řídil, přikazoval, plánoval… Jenže tuhle ponorku jsem nemohla přežít bez úrazu. Brzy jsme o sebe začali v bytě zakopávat a nervy jely na plné obrátky. Už ani nevím, co spustilo poslední dramatickou akci. Najednou jsme se zase strašně hádali, Kamil řval jako smyslů zbavený, mlátil vším, co mu přišlo pod ruku, a pak začal bušit do mě. Poslední, co si pamatuji, je panický strach o holý život. Probrala jsem se na „jipce“. Až později jsem se dozvěděla, že mě zachránila sousedka. I na ni bylo toho hluku a křiku moc, tak zavolala policii. A tím mi zachránila život. Já jsem z nemocnice doma, ale s trvalými následky, Kamil ve vazbě a probíhá líčení. Dostávám se z toho s pomocí psychologů, i díky odborné pomoci vím, že bylo všechno špatně a nesmím si ani na minutu připustit, že bych snad posléze dala tomu člověku ještě šanci. Hloupá jsem na to dost…
Pohled odborníka: Mgr. Wiktoria Fiurášek, psycholožka online poradny MOJRA, www.mojra.cz
Každý vztah vyžaduje práci a prochází si vzestupy a pády. Některé vztahy jsou náročnější, ale stále jsou normální. Občas je těžké poznat, jestli je chování partnera spojené s náročnějším obdobím, kdy si prochází něčím těžkým a je to chvilková krize, nebo se jedná o něco vážnějšího.
Pokud si nejste jistí, zda je váš vztah toxický, zde je pár tipů, jak to poznáte:
· Nepředvídatelně se střídají dobré a špatné dny.
· Začínáte zpochybňovat své emoce, sebe sama a své pocity.
· Rodina a blízcí přátele vám neustále říkají, že se máte rozejít.
· Ukončení takového vztahu je těžké.
· Máte naději, že vztah nebo partnera dokážete změnit.
· Je pro vás nepříjemné přemýšlet nad budoucností bez partnera.
· Bojíte se výhrůžek ze strany partnera.
Co udělat, když jste v toxickém vztahu? Můžete jít společně na terapii (to ale přinese výsledky jen v případě, že je tam ochota obou partnerů), nenechte se manipulovat, držte se svého přesvědčení, že máte hodnotu a vaše slovo má váhu. Vytvořte prostor pro rozhovor a mluvte o svých pocitech. Poslední možností, když nic nepomůže, je rozchod/rozvod. Určitě je dobře, že paní Zdena teď není v kontaktu s manželem. Je důležité nepodlehnout chvilce slabosti a držet se svého rozhodnutí.
Kontakt: www.mojra.cz