Nápad na výlet za sluncem a poznáním do hlavního města Portugalska ovlivnily hlavně výhodné ceny letenek. Ty se daly loni na podzim koupit za necelé tři tisíce korun. Společnost TAP, se kterou jsme letěli, nabízí teď zpáteční letenky v jarních termínech okolo pěti tisíc korun. Let z Prahy do Lisabonu trvá tři a půl hodiny, tudíž jsme se rychle ocitli na velkém a moderním letišti v Lisabonu. Co ocení všichni cestovatelé, je jednoduchost a dostupnost městské dopravy. Lístek stojí 1,5 eura, ale určitě pohodlnější je pořídit si jednodenní či vícedenní lístky. Vzhledem k rozlehlosti Lisabonu i jeho kopcovitému terénu je využití dopravy opravdovou nutností. Ideální variantou pro turisty je Lisboacard, nabízející nejen dopravu na 24, 48 nebo 72 hodin, volné vstupy do 37 vybraných památek a muzeí, slevy do dalších objektů, ale zahrnuje i dopravu vlakem do dvou nejvíce turisty vyhledávaných oblastí Cascais a města Sintra. Cena karty na 72 hodin je 42 eur.

Čtěte také

Poruchami příjmu potravy můžou trpět i muži

Čtěte také

Poruchy příjmu potravy netrápí jen ženy. I muži příliš řeší své tělo

Metrem z letiště jsme byli za 45 minut v historické části Lisabonu. Alfama je nejstarší část města, která se rozkládá na svahu mezi hradem svatého Jiří a řekou Tejo. Dopravu do této části Lisabonu zajišťuje z centra žlutá historická tramvajová linka č. 28E. Jezdí úzkými a strmými ulicemi a často bývá přeplněná turisty. Alfama byla obývána rybáři a i dnes tam najdete jednoduché domy bez zahrad, s fasádami z barevných dlaždic azujelos, plno kaváren, obchůdků i restaurací, kde si večer můžete poslechnout typické melancholické zpěvy fado. Úzké uličky a příkré schody spojují romantická zákoutí, malé dvorky a prostranství s výhledem na střechy i řeku Tejo, která spíš připomíná moře. Nejlepší výhled na město podle průvodců nabízí hrad svatého Jiří, ale nám se nejvíce líbil pohled z Portas do Sol v Alfamě. Alfama měla štěstí, že jako jediná část města přežila bez větších ztrát velké zemětřesení v roce 1755, které zničilo téměř celý Lisabon.

Na počest mořeplavců

Tato zkáza se jako zázrakem naštěstí vyhnula i bývalému předměstí Lisabonu Belém, kam vás za půl hodiny z centra odveze tramvaj 15E a kde můžete i dnes obdivovat jednu z nejpůsobivějších církevních památek Mosteiro dos Jerónimos. Klášter byl založený králem Manuelem I. Portugalským roku 1501 jako výraz díků za šťastnou objevitelskou výpravu mořeplavce Vasca da Gamy, který nalezl roku 1498 cestu do Indie po moři a který je také v tomto klášteře pochován. Právem je tato stavba zapsána již od roku 1983 na Seznam světového dědictví UNESCO. Lisboacard nám umožnila rychlý vstup bez fronty a my mohli obdivovat nádhernou goticko-renesanční stavbu, která je považována za absolutní vrchol manuelské architektury. Procházeli jsme komplexem kláštera i kostela a byli uchváceni jedinečným prostorem i působivou výzdobou připomínající krajku. V blízkosti klášterního komplexu se nachází další významná památka Torre de Belém, opevněná věž, postavená ve stejném stylu i období, která se stala jedním ze symbolů města a je také na Seznamu památek UNESCO. Příjemnou procházkou podél řeky Tejo je možné dojít až k 56 metrů vysokému Památníku objevitelů Miradouro do Padrao dos Descobrimentos, který má připomínat slavné cesty portugalských mořeplavců. Památník svou podobou připomíná příď vyplouvající lodi, kde na boku stojí vedle krále Alfonse V., Vasco da Gamy i další významní mořeplavci, objevitelé, ale třeba i misionáři (např. sv. František Xaverský). Zaujala nás také mramorová mozaiková dlažba před památníkem, zobrazující jednotlivé objevitelské cesty portugalských mořeplavců na mapě světa.

Čtěte také

Dušnost a závratě můžou být předzvěstí vážného onemocnění.

Čtěte také

Jste bez dechu a trpíte závratěmi? Může to signalizovat vážnou nemoc

Na místě bývalého královského paláce je dnes v centru Lisabonu jedno z nejkrásnějších náměstí Praca do Comércio, ohraničené třemi stejnými bloky budov a z jižní strany širokou řekou Tejo. Dominantu tvoří vítězný oblouk, kam vás vyveze výtah a odkud můžete obdivovat z výšky 55 metrů centrum Lisabonu i rušnou pěší zónu Rua Augusta. Lisabon nabízí díky svému kopcovitému terénu nepřeberné množství vyhlídek. Musím zmínit ještě další dvě, které nás nejvíce zaujaly. V centru, v blízkosti Rua Augusta nemůžete vynechat slavný historický výtah Santa Justa, postavený v roce 1902, který spojuje ulici v centru města s náměstím Carmo na kopci. Už samotná jízda tímto historickým výtahem je zážitkem, ale výhled na torzo katedrály Santa Maria Major, zničené zemětřesením vám vyrazí dech. Poslední vyhlídkou, která nás nadchla, je socha Krista Krále (Cristo Rei), postavená nad Lisabonem. Sto deset metrů vysoká socha je inspirovaná obdobnou sochou v Rio de Janieru. Za šest eur je možné vyvézt se výtahem a pokochat se výhledem na celý Lisabon, most 25 de Abril (most 25. dubna) i zátoku řeky Tejo. Do tohoto místa je trochu komplikovanější doprava, ale určitě stojí za to se sem vydat.

Čtěte také

Svačinka by vám měla především chutnat.

Čtěte také

Pět jednoduchých svačinek na výlety, které vám dodají energii

Český zahradník

Stejně krásné jako město samotné je i blízké okolí, které jsme mohli objevovat. Vlakem z nádraží Rossio v centru Lisabonu jsme za 40 minut byli v půvabném městečku Sintra, vzdáleném od Lisabonu asi 35 km. Je zapsané i s celou přilehlou oblastí na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nabízí tři velké památky a záleží, kterou si vyberete (vše opravdu nestihnete). Nám se nejvíce zalíbil „pohádkový královský zámek“ Palácio Nacional da Pena, který stojí na místě dřívějšího kláštera, postaveného pro řád svatého Jeronýma. Roku 1755 byl klášter zničen zemětřesením a jeho současná podoba je z let 1842 až 1854. Zajímavostí jistě je, že na vytváření rozsáhlého parku v romantickém duchu se podílel Václav Cífka, český zahradní architekt a umělec působící v Potugalsku. Cestu vzhůru k zámku jsme podnikli pěšky, je to krásný, ale celkem náročný tříkilometrový trek se značným převýšením. Vede vás malebným lesním parkem i návrším kolem původního maurského hradu. Odměnou za tento výstup je výhled do daleké krajiny, okolí Sintry i královského paláce Palácio Nacional de Sintra. Prohlídka paláce se určitě vyplatí i přes relativně vysoké vstupné 14 eur, které není součástí kartičky Lisboacard. Získáte na ni pouze slevu 15 %. Nic podobného ale nikde jinde v Evropě asi opravdu neuvidíte. Jako z pohádky Walta Disneyho... Po prohlídce zámku a návratu zpět k nádraží v Sintře můžete pokračovat dále okružním autobusem č. 403, který spojuje města Sintra s nejzápadnějším bodem evropského kontinentu Cabo da Roca a přímořským městečkem Cascais. Za necelou hodinu jsme se ocitli na místě, které si nás svou atmosférou podmanilo. Pohled z útesů do moře byl neskutečný, obrovské vlny se v pravidelných intervalech opíraly do vysokých útesů a my přemýšleli, jakou odvahu museli mít dřívější mořeplavci. Skoro jsme se nemohli od této fascinující podívané odpoutat, ale chtěli jsme dojet do Lisabonu vlakem podél pobřeží, a tak jsme využili přijíždějící autobus č. 403 a cestovali asi 45 minut dále na jih, malebnou zvlněnou krajinou až do Cascais, které je asi nejoblíbenějším přímořským letoviskem u Lisabonu se skalnatými i písčitými plážemi a půvabným historickým centrem. Velmi se nám zalíbilo i sousední městečko Estoril s krásnými plážemi i promenádou kolem moře. Pláže byly zcela prázdné, v moři jsme občas zahlédli pouze surfaře v neoprenech, nás však velmi lákala možnost zaplavat si v listopadu v Atlantiku. Voda byla báječná (15 ˚C), teplota vzduchu kolem 19 ˚C a slunečno. Po koupeli nás vlak dovezl zdarma (na kartičku) zpět do Lisabonu.

Čtěte také

Marek Vašut je český filmový a divadelní herec, fotograf a moderátor, role gangsterů si však střihl i v zahraničních snímcích.

Čtěte také

Marek Vašut slaví 62. narozeniny! Proč se filmový Pažout nikdy neoženil?

Sladkosti, víno, ryby

Kromě úchvatné přírody i památek jsme také neodolali atmosféře místních restaurací, kaváren a pekáren (káva je cenově i kvalitou srovnatelná s Itálií – cena espressa 0,75 eura). Nejvyhlášenější je pekárna Pasteis de Belém, která je neustále v obležení zájemců o tradiční sladký košíček Pastel de Belém. Každý den jsme ochutnávali na různých místech Lisabonu tuto dobrotu, která je pečená z jemného těsta, připomínajícího naše listové a plněná jemným vanilkovým krémem sypaným skořicí. Nejlepší je ještě teplá. Mile nás překvapila i cena. Jeden koláček stojí pouhé 1,10 eura. Chtěli jsme srovnat jejich kvalitu v běžných pekárnách s těmi vyhlášenými v Belému, ráno jsme si přivstali a vyrazili, abychom si dali snídani hned při otevření pekárny v 8 hodin a vychutnali si specifickou atmosféru jednoho z nejstarších místních podniků. Božská chuť nám byla odměnou za ranní vstávání i delší cestu. V Portugalsku nelze vynechat typické pokrmy z tresky, které v různých úpravách nabízí většina restaurací, ani typické portské víno. Z Čech známe především červené, ale v Portugalsku je oblíbené i bílé a růžové. Ceny jídla v restauracích jsou vyšší než u nás, pohybují se v průměru mezi 12 až 20 eury.

Lisabon i jeho okolí nás uchvátilo, byli jsme mile překvapeni vstřícností a otevřeností místních k turistům. Díky Lisbocard jsme navštívili řadu památek i muzeí (Palácio Nacional da Ajuda, muzeum keramiky Museu Nacional do Azulejo, muzeum královských kočárů Museu Nacional dos Coches, archeologické muzeum). Nikde nebyl problém domluvit se anglicky, i řidiči autobusů a prodavači v zapadlých obchodech angličtinu akceptovali.

Asi nejvíce nás však zasáhla jednoduchost a spolehlivost dopravy. Vše fungovalo naprosto bez zpoždění, návalů a zádrhelů. Za celou dobu jsme neviděli jedinou rozkopanou silnici či dálnici. Pokud si tedy chcete užít pohody, slunce a načerpat pozitivní energii, jeďte příště určitě do Portugalska.

ZDROJ: Autorský text

Čtěte také

Teď je ten správný čas na mangold

Čtěte také

Čas záhonů přichází! Co vysévat právě teď