Známe se od doby, kdy nám bylo dvacet. Potkali jsme se v létě, když jsme náhodou trávili všichni čtyři dovolenou v penzionu u Vltavy. Já jsem s Hynkem už chodila a Tereza s Petrem se seznámili právě tam. Byli jsme mladí a rozjaření, všechno bylo jednoduché a všechno do sebe zapadalo. My s Hynkem jsme svatbu slavili po návratu a na ni už naši noví kamarádi přišli jako pár. Kytici jsem házela tak, aby spadla na Terezu, a taky se mi to povedlo. „Do roka a do dne,“ volali hosté a přesně to se stalo. Na jejich svatbě jsme jim byli za svědky. Každé léto jsme pak trávili dovolenou společně a společně jsme někde byli taky skoro o každém víkendu. Petr s Hynkem si našli místo ve stejné firmě a tím se všechno ještě zjednodušilo. Takhle to probíhalo deset let, mezitím se mně i Tereze narodily děti a stačily nastoupit do první třídy do stejné školy, bydleli jsme dostatečně blízko.

Čtěte také

Alkohol je někdy těžké ukočírovat

Čtěte také

Žila jsem s alkoholikem. Vše jsem mu odpustila, ale pak o rozvod požádal on

Každý psycholog vám ovšem řekne, že v manželství plujete nahoru a dolů jako po řece. Já nevím, jestli to bylo tím, že jsme se spolu začali nudit, nebo tím, že na začátku devadesátých let kolem nás probíhala sexuální revoluce, ale naši manželé se spolu začali bavit o tom, že sex v manželství už jim nestačí a že by rádi zkusili něco nového. Určitě si vzpomínáte, že v té době u nás začaly vycházet erotické časopisy, pořádaly se erotické veletrhy a i celkem seriózní televize nabízely sexuální pořady. Zkrátka Petrovi s Hynkem asi připadalo, že o něco přicházejí, když se přivázali k jedné ženě. Zároveň nás ale nechtěli opustit, a tak vymysleli, že by byl skvělý vyměňovací večírek. Výměna manželek ve specifickém provedení. Domluvili se tak, že to té svojí každý řekne sám, abychom se s Terezou nemohly domlouvat nebo se jedna před druhou stydět, že souhlasí. Jak říkám, byli jsme ještě mladí a v té době kolem nás panovala uvolněná atmosféra, měli jsme pocit, že takhle to dělají běžně všichni. Dodnes nevím, jestli to naši manželé domlouvali v alkoholovém omámení a pak už se styděli couvnout, ale zkrátka to tak dopadlo. Nebudu tvrdit, že mě to taky nelákalo. Před Hynkem jsem měla jen jednoho přítele a taky mě občas napadlo, že bych chtěla vyzkoušet, jaké to je s jiným mužem. Být věrně vdaná až do konce života by bylo skoro jako celibát. Ani jsem nepřemýšlela o tom, že se to bude týkat i Terezy s Hynkem, soustředila jsem se na sebe. Bude se mi to s Petrem líbit? „Jo, jo, bude,“ věděla jsem, že když už bych chtěla nějakého milence, tak by to klidně mohl být on. A tak chlapi zařídili, že nám jejich kolega půjčil chatu, abychom k tomu měli i nějaké nové prostředí, nakoupili jídlo a sekt a všechno proběhlo, jak si představovali.

Čtěte také

Charles a Camilla

Čtěte také

Příběh lásky prince Charlese a Camilly? Takového prince máme v rodině

Čtěte také

Láska na jevišti

Čtěte také

Láska na prknech divadla: Vzepřeli jsme se Shakespearovi a byly z toho 4 děti

Nebudu vám rozepisovat podrobnosti. Jen řeknu, že to bylo zvláštní a že jsem druhý den nevěděla, jestli mám litovat, nebo být ráda, že jsem něco takového prožila. Představovala jsem si, že se to stane jenom jedenkrát a potom se všechno vrátí do starých kolejí, ale asi za měsíc Hynek přišel s tím, že by zase domluvili tu chatu. Tentokrát už jsem nesouhlasila, ne proto, že bych byla s nocí s Petrem nespokojená, ale zdálo se mi, že jako experiment to pro jednou mohlo stačit. „Taky ti to Petr navrhnul?“ volala jsem Tereze a ona na to, že se jí taky nechce. Dohodly jsme se, že odmítneme obě, a tím jsem považovala pro naši rodinu sexuální revoluci za vyřízenou.

Po pár měsících se mi jednou Petr ohlásil na návštěvu sám: „Můžu přijet, až Hynek nebude doma?“ Co by nemohl, asi se chce o něčem poradit, co se týká Terezy, třeba o dárku k narozeninám. Chtěl se poradit, ale o něčem mnohem důležitějším. „Přišel jsem na to, že se schází s Hynkem,“ vypadlo z něj. No proč ne, my se přece tady zrovna taky scházíme, namítla jsem, ale sama jsem věděla, že to myslí jinak. „Párkrát jsem ji sledoval, bylo mi divný, že má najednou nějaký nový známý, o kterých nic nevím, tvrdila pokaždé, že jde někam s holkama z práce.“ Scházeli se prý nejmíň jednou týdně někde v hotelu. Bylo mi jasné, že Petr nelže a také že to je nejspíš důsledek našeho experimentu, že se otevřela nějaká stavidla, která měla zůstat zavřená. „Co budeme dělat?“ přišel se vlastně Petr zeptat, jestli oběma říct, co víme, nebo mlčet. Mlčení by asi k ničemu dobré nebylo, i když Petrovi bylo do breku při představě, že se odhalením všechno změní.

Čtěte také

Lásku jsem našla u pošťáka

Čtěte také

Manžel mě podváděl a nestaral se o děti, nakonec mě zachránil pošťák

Čtěte také

Vztahy jsou složité

Čtěte také

Byla jsem mu jedno, tak jsem si našla milence. A pak nás potkal ruku v ruce..

Když přišel večer Hynek domů, neodkládala jsem to. „Vím, že se scházíš s Terezou, a Petr to ví taky.“ Ani se nesnažil tvrdit, že to není pravda. Ale bylo to horší, než jsem si myslela, nešlo jim totiž jenom o sex. „Máme se rádi, chceme být spolu, ale nechceme ti ublížit ani Petrovi ne.“ Stejnou odpověď dostal doma i Petr, když mluvil s Terezou. Kolem půlnoci mi zavolal, sešli jsme se v parku a do rána tam seděli spolu na lavičce. Ještě že bylo léto a stačila nám k zahřátí jeho bunda. Rozebírali jsme, co se vlastně stalo, Petr plakal, že Hynka zabije a Terezu taky. Já se cítila stejně mizerně a bylo nám jasné, že končí celý náš dosavadní život, že neztrácíme jenom partnery, ale zároveň i kamarády.

Čtěte také

Povinná pracovní večeře

Čtěte také

Musela jsem povinně na večeři s majitelem firmy. Bála jsem se, že mě vyhodí

Hynek hned druhý den požádal o rozvod a tím přesvědčil Terezu, aby to udělala taky. Bylo jasné, že nemá cenu nějak bojovat. Kvůli dětem jsme se rozhodli chovat co nejrozumněji, takže jsme se dohodli, že já a Tereza s dětmi zůstaneme bydlet každá v původním bytě a Hynek se ode mě odstěhuje k ní. Petrovi jsem nabídla, ať se nastěhuje ke mně, může spát na gauči, než si něco najde. Všechno to proběhlo během dvou týdnů. Tak jsme tedy začali žít společně s Petrem a vzájemně se podporovat v tom, abychom se vzpamatovali. Byli jsme na sebe zvyklí, takže jsme poznenáhlu začali spolu nějak vést i domácnost, nebylo nám divné, že se domlouváme na nákupech nebo na tom, kdo bude v sobotu prát. Nemůžu tvrdit, že by to pro děti bylo v té době nějak lehké, ale vážně jsme se všichni čtyři snažili nedávat před nimi najevo žádné podivné pocity, aby se všechno dalo nějak snést. My s Petrem jsme spolu nežili jako manželé, ale jako nejlepší přátelé, spojovalo nás snad všechno, a kdykoli on navrhnul, že se už odstěhuje, prosila jsem ho, aby ještě zůstal, že mi jeho přítomnost pomáhá. Zůstával a postupně nám začalo docházet, že možná ten experiment nevedl až tak ke špatným koncům, že když se držíme za ruce, není v tom už jenom přátelství, ale láska. Nevzali jsme se, i když Hynek s Terezou ano. Ale spolu jsme už docela zestárli a zdá se, že věci jsou, jak mají být.


ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Po smrti manžela jsem se už nevdala

Čtěte také

Když se mi zabil manžel, zamilovala jsem se znovu. Nemohla jsem to ale přiznat

Čtěte také

Řídit se pouze srdcem není vždy rozumné

Čtěte také

Pohádkám nevěřte: Manžela mám ráda, ale ne tak, abych si kvůli němu ničila život

Čtěte také

Někdy rodiče nemají na výchovu dětí stejný názor

Čtěte také

O dítě se starám víc než manželka. Ta je radši u kadeřnice