Určitě máte známou nebo ta bude mít známou, která si každý rok jednou nebo i víckrát vyrazí někam užít. Fenomén sexuální turistiky má různé podoby a různé cíle. Hodně často Češky vyrážejí za zábavou do nejbližšího Chorvatska, ale výjimkou není ani Řecko nebo pak vzdálenější destinace, jako jsou Egypt, Tunisko, Maroko či Turecko.

Ne vždy jedou cíleně za sexem, někdy jsou prostě jen otevřené tomu, co se nabízí, a případným dobrodružstvím se nebrání. A pak se samozřejmě najde spousta takových, které na sex s cizincem před odjezdem vůbec nepomyslely, ale nechají se strhnout atmosférou a spadnou do toho až po uši.

„Beach boyi“ se to ostatně na plážích jen hemží. Pracují jako plavčíci, animátoři, instruktoři čehokoli – od potápění přes kitesurfing, freediving či windsurfing až po plážový servis a vodní hrátky. Velmi často ale nezůstane jen u nich. Navíc jsou na svůj pravidelný přísun „masa“ zvyklí a poměrně dobře znají letový řád, popřípadě se už se svými „turnusovými přítelkyněmi“ domlouvají napřímo.

Bohužel Češky jsou podle těchto playboyů poměrně snadnou kořistí, podobně jako dívky z ostatních zemí východní Evropy. Samozřejmě výjimkou nejsou ani Britky, Holanďanky nebo Němky. Jak to funguje?

Z pláže do postele

„Fenomén sexuální turistiky je celkem běžný, a to už řadu let. Nejedná se jen o české dívky – za sexuální turistikou jezdí ženy všech národností a všech věkových kategorií. Jenže si neuvědomují, že návštěva daleké destinace nemusí být nezávazná. Často se vracejí se zlomeným srdcem nebo si falešně nalhávají, že tam potkaly toho pravého a vztah na dálku bude fungovat. Jsou pro to ochotné udělat všechno,“ říká psycholožka Jana Mazurová. Ne všechny dívky a ženy se ale zamilují. Pro některé je to sport a dovolenkové dobrodružství, které jim má jen zpestřit pobyt.

„Nedá se říct, zdali si do ciziny jezdí užít spíše mladé dívky, nebo paní v letech. Každá věková kategorie přistupuje k tomuto fenoménu jinak. Mladé dívky jsou často skutečně naivní, ale záleží i na tom, jestli jsou z velkých měst, jaké mají vzdělání a sociální postavení. U starších dam je to často pocit vykořeněnosti, nepotřebnosti nebo potřeba zvýšit si sebevědomí – chtějí ukázat sobě i svému cizokrajnému partnerovi, že jsou ještě žádaným ‚artiklem‘ a že se ještě chtějí a umějí bavit,“ doplňuje Mirek Nikodým, který pracuje v sociálních službách.

Ber, dokud dávám

My se na své kamarádky nebo jejich kamarádky díváme skrz prsty a odsuzujeme je s tím, že nám by se něco takového nestalo nebo bychom „vůbec nemohly“. Ale ono je to trochu složitější.

„Dlouhou dobu jsem si myslela, že chyba je jen na straně těch mužů. Rozhodně jsem nejezdila na dovolenou s cílem, že se chci s někým seznámit. Jenže pak jsem potkala Ziza,“ svěřuje se Karolína, která se na své dovolené zamilovala. A románek měl pokračování. Karolína začala jezdit do Egypta pravidelně, žila od návštěvy k návštěvě a šetřila každou korunu, aby zase mohla svého milovaného Ziza vidět. Po dvou letech se rozhodla do Egypta odstěhovat. A světe, div se, jsou spolu dosud.

Již jako „domorodkyně“ ale Karolína nahlédla pod pokličku sexuální turistiky trochu jinak. „Vím, jak se na mě kamarádky koukaly a jak to pro mnohé vypadalo. Každý si myslel, že jsem jen jedna z obětí a dopadnu špatně, protože ten můj má určitě desítky jiných, že to brzy skončí a budu litovat… To všechno jsem si vyslechla. Samozřejmě vím, jak se v těchto destinacích žije. Je pravda, že každý Egypťan, který pracuje v turistickém ruchu, nebo naprostá většina z nich, využívá to, co je jim prezentováno, a k tomu mají někde doma rodinu. Jenže ono je to ještě jinak – my se jim prostě samy nabízíme. A to by byli hloupí, kdyby toho nevyužili,“ pokračuje Karolína, která žije v egyptské Hurghadě již třetí rok.

„Ještě před tím, než začala pandemie, jsem si myslela, že jsou všichni stejní, a opravdu jsem se vyhýbala všem místním, kromě Zizových přátel. Skoro každý večer jsme ale v partě chodili ven. Holek nás moc nebylo, často jsem to byla jen já a kluci, všechno potápěči. A opravdu to bylo tak, že jsme si někde sedli ke stolu a dali si pití, tancovali jsme, bavili se. Egypťani milují zábavu. Jsou hluční, neustále se špičkují a smějí a většinou bez alkoholu. Nejednou jsem byla svědkem toho, jak k našemu stolu přišly nějaké holky, často ve dvojici. A na férovku daly klukům do ruky klíče od pokoje nebo je rovnou odtáhly s sebou. Ani se nesnažily seznámit, bylo to prostě buď, anebo.“

Karolína byla v šoku, s takovým chováním se předtím nesetkala. Prý se to ale děje běžně. Národnost ale specifikovat neumí, říká, že jsou to většinou holky z celého světa. „Myslím, že my jsme naivnější, pokud jde o vztahy. Ale sama jsem viděla holky z Čech, jak se po kamarádech doslova plazily. Bylo mi smutno.“

Nic si neslibuju

Devětatřicetiletá Valerie přijela na dovolenou na Krétu s jedenáctiletou dcerou, svou sestrou a neteří. Samé holky. Valerie navíc byla vyzývavý typ – ráda a výrazně se líčila, na večer se uměla velmi odvážně obléci, vždy měla v ruce cigaretu a drink. A tak se stalo, že se v jednom baru, kousek od hotelu, zakoukala do barmana. A nebylo to náhodou.

„Abych řekla pravdu, věděla jsem o něm. Kamarádka byla v této destinaci už dříve a vyprávěla mi o románku s fešákem z baru. Znala jsem i jméno baru. Poprosila jsem sestru, aby mi ohlídala dceru, a vyrazila jsem na drink. Bylo to strašně jednoduché. Vlastně od začátku se na mě díval a s každým dalším drinkem bylo jasné, jak noc skončí. Nechtěla jsem vypadat jako lehká holka, tak jsme první noc ukončili jen líbáním na pláži do časného rána. Ale potom se to další den zvrtlo. Zamilovaná nejsem a nic si od toho neslibuju. Mám doma přítele, jen jsem si chtěla pořádně užít dovolenou,“ říká Valerie.

Jak se ukázalo, Costas „v oboru“ skutečně není žádný nováček, a dokonce umí i pár slov česky. Přesně ví, v jakém hotelu Češky většinou bývají. A ví i to, jak si je získat. Pravdou ale je, že se tihle muži často ani nijak zvlášť snažit nemusí.

Jakov je Chorvat, ale už několik let žije v Česku. Na léto jezdí za rodinou domů do Chorvatska, kde bere i příležitostnou práci jako česky mluvící průvodce. „No, je to docela legrace, protože někdy bych sám utekl,“ říká. „České holky jsou moc hezké, patří k nejhezčím na světě. Ale neostýchají se. Není problém je sbalit, ale to většinou ani nemusím. Někdy jedeme na výlet mikrobusem nebo autem a ony mi samy dají telefon. Jsou to i mladé holky, které tam jsou s rodiči, nebo klidně i starší dámy. Já o tohle ale nestojím. Jasně, dvakrát třikrát za léto si užiju, ale nebaví mě to,“ tvrdí Jakov. Teď po pandemii by se podle něj situace mohla změnit. „Myslím, že holky už budou opatrnější,“ říká, ale směje se.

Vzdušné zámky

I když má většina prázdninových románků jepičí trvání, neplatí to zdaleka pro všechny. Některé ženy se za svými „beach boyi“ pravidelně vracejí. Týká se to třeba jednašedesátileté Miluše z Kladna, která má ráda cestování a několikrát do roka si dopřeje dovolenou u moře. Oblíbila si Turecko. Nejdřív jezdila s kamarádkou, pak už i sama. A má tam přítele. Je mu 33 a pracuje v hotelu. „Jeho jméno vám neprozradím, spíš kvůli mé rodině. Dcery nejsou rády, že tam jezdím a že mám mladého přítele. Víte, jsem hodně sama a dovolenou si chci užít. Většinou jsme spolu někde v hotelu, v Turecku to naštěstí jde, ale já uvažuji o koupi apartmánu. Přítel by si to zasloužil. Peníze mu nedávám, ale většinou všechno platím. Nevadí mi to, je to moje rozhodnutí, aspoň nemusíme nic řešit a všechno je jasné,“ říká Miluše.

Určitý typ vztahu na dálku udržuje i Lenka. Je čerstvou babičkou, ale vypadá skvěle. Už pár let jezdí za přítelem Nuanem na Srí Lanku. „Je to takový můj místní bavič. Je malinký a vlastně se mi ani nelíbí. Ale zná to tam moc dobře a vždycky je s ním legrace – jezdíme na výlety a on mi ukazuje ostrov. Podívám se tam, kam bych se jako turista nedostala. A navštívím restaurace, kde se jí opravdu lokální jídlo. Peníze mu nedávám. Ale platím mu za jeho služby průvodce. Myslím si, že je to fér, a baví mě to. Já peníze mám, on ne. Jezdím i jinam. Rozhodně z toho nic nebude a ani nikdy nevím, jestli na Srí Lanku ještě pojedu. Jsem s ním v kontaktu minimálně, ale vždycky ho ráda vidím,“ říká Lenka.

Aby ale takový vztah fungoval, je třeba, aby obě strany byly srozuměny s „pravidly hry“ a dokázaly je respektovat. Podle psycholožky Jany Mazurové mají ženy často sklon svoji prázdninovou lásku přeceňovat. „Mám klientku, která se dohodla s o mnoho mladším mužem z Tunisu, s nímž se příležitostně vídala, že spolu začnou nový život. Všechno tu prodala, přestože se fyzicky viděli jen asi pětkrát během dvou let. Odjela za ním a zjistila, že má rodinu. Úplně ji to zničilo, přestože mi potom řekla, že jí on vlastně nic závazně neslíbil. Je to ten případ, kdy se vzdušné zámky postaví jen z jedné strany. Přitom, jak klientka sama řekla, nebyla to její první zkušenost v zahraničí. Jezdila na tyto nezávazné dovolené už dlouho. Bohužel majetek už zpět nezískala,“ popisuje jeden z takových příběhů psycholožka.

Sex ano, manželství ne

Obdobných případů je celá řada. I když se podoba sexuální turistiky liší zemi od země, je možné říct, že ty arabské jsou jí ještě daleko otevřenější než evropské. Důvodem může být nelehká ekonomická situace v zemích, jako jsou třeba Tunisko nebo Egypt, kde vládnou náboženská omezení, a nezávazný sex je pak vlastně možný jen s ženou z jiné kultury.

Paradoxem je, že ač jsou turistky kvůli sexu velmi vyhledávány, je na ně poté nahlíženo skrz prsty. Místní muži to tedy berou tak, že jsou výborným zdrojem peněz, zábavy a nezávazného sexu, ale manželku je vždy lepší vybrat si ze své kultury. A to bychom si měly pamatovat.

Zdroj: časopis Vlasta

Související články