„Nápad se změnou bydlení vzešel z mé hlavy, ale manžel vše nadšeně odsouhlasil. Náš barák byl krásný, ale pro nás dva zbytečně velký. Obě děti mají také baráky a na návštěvy jezdíme většinou my, proto byla většina místností nevyužívaná. Práší se ale všude, tak jsem musela uklízet i tam. A já už na to prostě neměla energii a už vůbec ne chuť. Barák nás doslova vysiloval, spousta práce uvnitř i venku, oba už jsme potřebovali větší klid. Prodali jsme ho za cenu nového bytu s předzahrádkou, neuměla bych si představit nemít prostor na svoje kafe a cigárko,“ směje se Edita.

Čtěte také

Starosti o finance mě umoří

Čtěte také

Judita (56): Splnila jsem si sen o domě se zahradou. Dluhy mi ale nedávají spát

Žárovku si vyměním sama

Manžel Aleš skákal kolem původního domu celý život, věčně něco kutal, řezal a opravoval. „Trochu jsem se bála, jestli mu to v bytě nebude chybět, přeci jen je to velká změna. Ale velmi rychle mi došlo, že moje obavy byly úplně zbytečné, od nastěhování se ve volných chvílích jenom válí. Myslela jsem si, že opravdu potřebuje odpočinek, a pár měsíců ho nechala být. Samozřejmě umím vyměnit žárovku a podobné drobnosti, ale vždy to byl Alešův úkol a já mu do něčeho takového nesměla zasahovat,“ říká Edita.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o tom, proč se české ženy tak moc stydí zpívat nahlas

Nábytek se sám nesloží

„V novém bytě je všechno jinak, než jsem byla zvyklá. O výměnu žárovky jsem prosila skoro týden, než jsem na to sama vlítla. Aleš ani neceknul. A začalo se to zhoršovat, o nové poličky do skřínky prosím už tři měsíce, prý se na to brzy vrhne. V pokoji pro hosty máme už přes měsíc novou skříň, která má přijít do ložnice, ale stále zabalenou, do toho se prý pustí také. Z komod jsou složené dvě ze tří, stejný příběh. Se zahradním nábytkem také tak. V podstatě máme pro Aleše to nejdůležitější, jídelní stůl stojí, gauč je připraven k válení, televize připojená a v ložnici se také vyspíme, vše ostatní má svůj čas. Veškeré oblečení je nacpané v malé skříni, aby se neválelo v pytlích po zemi. Připadám si jak na vejšce, kdy mi holobyty připadaly strašně fajn. Když zavedu debatu na toto téma, okamžitě jsem považovaná za hysterku, která je moc hrrr a vše by chtěla hned. Mně ale přijde až trochu komické mít veškerý nábytek v pokoji pro hosty, a to v původním obalu, když už mohlo být všechno dávno vybalené, smontované a my bychom mohli žít jako lidé.

Samozřejmě nastaly dny, kdy jsem se do skládání nábytku pustila i sama, ale ani jeden z pokusů nevyšel. K tomu tichá domácnost, protože Aleš řekl, že to udělá, tak to mám prý nechat na něm. Začínám o něj mít trochu strach, toto mu není podobné, takové práce ho celý život bavily. V bytě se mu prý líbí, ani zahrada mu nechybí, ale něco s ním je určitě špatně, jenom zjistit co,“ popisuje své trápení Edita.

Čtěte také

Mám výčitky, ale péči o rodiče nezvládám

Čtěte také

Kamila (55): Jsem vyčerpaná. Péče o nemocné rodiče je víc než náročná

Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace

Určitě bych paní Editě doporučila si s manželem promluvit. Měla by mu otevřeně sdělit své obavy o něj a pokusit se společně přijít na to, co za jeho netečností vůči domácím pracím je. Vysvětlit mu, že ho opravdu nechce stále pobízet, ale že se obává o jeho zdraví, když u něj došlo k tak velké změně osobnosti.

Třeba se mu jen stýská po starém prostředí, i když se změnou bydliště souhlasil, případně může mít třeba nějaké starosti v práci, důvodů může být mnoho. Pokud se manželům příčinu najít nepodaří a manželův stav se lepšit nebude, měl by manžel paní Edity navštívit svého praktického lékaře, za takovouto změnou chování může stát i nějaký fyzický důvod. Paní Editě přeji, aby se situaci podařilo brzo srovnat a v novém bydlišti byli s manželem spokojení.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz

Čtěte také

Málokdo by řekl, že mám nízké sebevědomí

Čtěte také

Andrea (41): Malé sebevědomí se snažím maskovat. Ale moc mi to nejde