„Asi každá žena má jasno v tom, co je pro ni důležitější, jestli práce nebo rodina. Já jsem si vybrala rodinu. Měla jsem sice prima zaměstnání, ale jakmile za mnou zaklaply dveře kanceláře, už jsem přemýšlela, co všechno musím stihnout, abych byla ta nejlepší máma a manželka. Moji tři pánové mi tak říkali a já jsem na to byla patřičně pyšná. Svého manžela i syny jsem obskakovala, co mi síly stačily. Přece mají právo si doma odpočinout, když práce a škola je tolik vyčerpává. Veškeré povinnosti tak ležely na mně, ale já jsem si nestěžovala.“
Neplacená služebná
Elena denně a s láskou absolvovala maraton nákupů, plnění lednice, praní špinavého prádla, kolotoč u plotny, dohlížení na domácí úlohy a venčení jezevčíka. Sem tam musela s kluky k doktorovi, na třídní schůzky, do knihovny a tak dále. „Občas jsem si říkala, že třeba do té knihovny by si hoši mohli zaskočit i sami, ale nakonec, když třeba pršelo, jsem byla ráda, že nešli. Ještě by zmokli a byli nemocní. Naivně jsem věřila tomu, že kdyby bylo potřeba, moji chlapi by ruku k dílu přiložili, jak mě občas všichni tři svorně ujišťovali.“ Celé dlouhé roky to však potřeba nebylo. „A pak došlo na lámání chleba a idylka byla v mžiku rozcupovaná na tisíc malých dílků. Konečně se ukázalo, jak to s těmi mými chlapy doopravdy je.“
Možnost to ještě někam dotáhnout
Eleně nabídli povýšení. A slušný finanční bonus k tomu. Podmínka? Titul, tedy tři roky studia při zaměstnání. „Kvalifikaci jsem si chtěla dodělat už dávno, tak jsem nadšeně kývla. Další příležitost bych už nemusela dostat.“ Pánové doma sice nehýřili nadšením, ale protože měli mámu za všeho schopnou, nakonec ji podpořili. Bohužel jenom slovně! Elena velmi záhy pochopila, že jí k výčtu všech povinností přibylo studium. „Přestože jsem s každým z nich mluvila o tom, že se musí trochu zapojit a pomoci mi školu zvládnout, všechno zůstalo na mně. Ani toho psa nebyl schopen nikdo z nich vyvenčit, o ostatním nemluvě. Manžel říkal, že je unavený z práce a že jsem si měla školu rozmyslet, když to nezvládám. No a téměř dospělí synové jen krčili rameny, jako že oni s tím vlastně nemají nic společného.“
Konečně jsem se rozhoupala
A Eleně to konečně došlo. „Ano, chvilku jsem přemýšlela o tom, že studium vzdám. Ale něco ve mně křičelo DOST!“ Když druhý den všichni odešli z domu, sbalila si dva kufry a počítač a bez jediného psaného slova na rozloučenou odjela ke své mámě. „Maminka se na to už delší dobu nemohla dívat a nabízela mi, ať v tom nechám svoje chlapy plavat. Konečně mi to došlo. Bydlím v našem starém bytě víc než půl roku a dnes a denně čelím telefonátům synů a manžela a jejich prosbám, ať se vrátím domů. Stýská se mi, ale vytrvám. Ne kvůli škole, ale kvůli sobě. A pokud se snad někdy vrátím do domu, nastavím naprosto jiná pravidla. Možná to nebude potřeba, dvakrát jsem zašla na návštěvu a bylo vidět, že se pánové snaží. Nechci nastolit staré pořádky a potřebuji cítit, že mě chtějí doma ne jako služku, ale jako mámu, manželku a parťáka. Já sama si teď užívám nový život, a přestože mám spoustu práce se školou, zbývá mi čas i na koníčky. To v mém starém životě neexistovalo,“ usmívá se Elena.
Pohled psychologa: Mgr. Zuzana Hyblerová, Online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled psychologa: Mgr. Zuzana Hyblerová, Online psychologická poradna Mojra.cz
Někteří lidé takřka obětují svůj život starostlivosti a péči o druhé. To jim dává pocit užitečnosti a smysluplnosti. Těší je to a cítí se pyšní na to, jak jsou pro druhé nepostradatelní a důležití. V případě paní Eleny došlo ke zlomu a náhle si uvědomila, že rodina její péči bere jako samozřejmost a neopětuje ji. Tato situace jí pomohla začít víc vnímat sebe samu a uvědomovat si svoje potřeby, nejenom potřeby „svých chlapů“.
Toto zklamání nebo procitnutí najednou vytvořilo prostor pro její seberozvoj i rozvoj rodiny. Paní Elena teď víc vnímá své potřeby a jde si za svými cíli a ambicemi. Potřebuje se naučit vnímat sebe sama ve vztazích, učit se nastavovat a udržet hranice. Rovněž je to příležitost pro celou rodinu vytvářet zdravější vztahy, kde všichni vnímají své potřeby navzájem, vztahy, které nejsou založené pouze na poskytování služeb a péče, ale vztahy, kde se vytváří opravdová vzájemnost.
Kontakt: www.mojra.cz
