„Až do svých pětatřiceti let jsem neřešila nic jiného, než aby byl můj život zábavný. Dala jsem na rady svojí babičky, abych si všechno dostatečně užila ještě zamlada, a ono to fungovalo. Samozřejmě jsem chodila do práce, dokonce mě v rámci naší firmy bez jakékoli mé snahy posouvali výš a výš, tedy jsem se neměla vůbec špatně, ale i tak jsem vždy rozfofrovala celou výplatu. Žila jsem hlavně pro zábavu se spoustou kamarádek a kamarádů. Snad na každý večer to byl jiný plán a v jiné společnosti, hlavně abych nebyla sama doma. A že se vám to zdá rozlítané? Komu ne, i já si to zpětně myslím,“ vypráví Ema.

Ve chvíli, kdy se většina kamarádek usadila, provdala a měla rodinu, začalo Emě docházet, že by si možná měla najít vztah. Na delší dobu než na pár týdnů, jak jí dosud vyhovovalo. Nijak se však nestresovala a zase tak moc se do chomoutu nehnala, biologické hodiny neslyšela tikat ani tím nejtišším zvukem, tak proč to řešit.

„Manžela jsem potkala až ve svých dvaačtyřiceti letech na svatbě kamarádky. Z dálky mě pozoroval lehce prošedivělý, ohromně elegantní muž se skleničkou vína v ruce. Naprosto mě okouzlil a už v té chvíli bylo jasné, že se ještě toho dne dáme do řeči. Povídali jsme si snad celou noc, imponoval mi svým rozhledem, byl galantní, charismatický a sečtělý, úplně jiný než muži, které jsem do té doby znala,“ vypráví Ema.

Netrvalo to ani rok a už jsme posílali svatební oznámení

„Upřímně, na co čekat… Já měla čtyřicítku za sebou a Pavel ještě o patnáct let víc, pár týdnů po seznámení už jsem u něj bydlela, znala se s jeho dospělou dcerou a plánovala společnou budoucnost. Na pořadu dne byla svatba i dítě, ač mi to vzhledem k věku přišlo takřka nemožné. Věřící sice nejsem, ale otěhotnět ve třiačtyřiceti, to by musel být zázrak, říkala jsem si. Zbytečně. Přišlo sice těhotenství rizikové, ale aspoň že tak. Ovšem ruku v ruce nastaly první problémy. Já to s penězi nikdy neuměla, vždycky jsem utratila výplatu do poslední koruny a nešetřila prakticky na nic. A v tomto modelu jsem pokračovala dál…

Samozřejmě jsem přispívala na chod domácnosti, ale ‚své‘ zbylé peníze jsem si utrácela dál. Za dobré jídlo, nákupy pro nenarozené miminko, různé výstavy a kávičky, dost jsem se v těhotenství nudila. Pavel mi navrhnul, že se s narozením miminka začne starat o rodinný rozpočet on, financím rozumí více a neutrácí za kraviny. Nijak mě to nepřekvapilo, vlastně to byl dobrý nápad, mně by toho totiž moc nezbylo,“ směje se Ema.

A začaly se dít věci…

„Pavel si můj účet převedl pod ten svůj, tedy měl stoprocentní kontrolu nad mými výdaji. Kartu jsem měla vlastní, vlastně i veškeré přístupy, nijak omezovaná jsem nebyla. Po dobu mateřské mi to nevadilo, sama jsem dozrála do fáze, že utrácet za drobnosti nelze, a vše jsem s rozvahou pořizovala primárně naší malé Klárce. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem nastoupila zpět do práce. Výplata byla pochopitelně daleko vyšší, proto jsem chtěla účty opět rozdělit a domluvit se pouze na společných platbách za chod domácnosti a rodiny. Tahle debata ovšem vždycky končila hádkou, proto jsem se stáhla a přestala to řešit. Občas mě překvapil Pavlův dotaz, proč jsem utratila tolik peněz v drogerii, podruhé v obchodě s oblečením, potřetí na večeři s kámoškami, ale nic, čemu bych přikládala nějakou váhu.“

Život s cenzurou

Trvalo nějaký čas, než Emě došlo, že je vážně něco špatně. Otázky na každý pohyb na účtu jsou na denním pořádku, a to i když se nákupy týkají malé Klárky. Vyhrocená debata často vyústí ve velký konflikt. „Než abych musela vysvětlovat, kolik mě stála každá kravina, ať už koupená z nutnosti, nebo jen pro radost, najela jsem na model, který si Pavel přeje. Šetřím totiž každou korunu a je to fakt přes čáru. A čím dál tím víc si uvědomuju, jak mě Pavel svým nuceným dohledem ponižuje. Přemýšlím, jak dlouho v takovém vztahu s akurátním mužem budu schopná fungovat,“ říká skleslá Ema.

Pohled psychoterapeuta: Mgr. Gabriela Skružná

Pohled psychoterapeuta: Mgr. Gabriela Skružná

Ema sama o sobě píše, že to s penězi nikdy neuměla. Svůj vztah k nim nezměnila ani po svatbě. Její manžel, který evidentně umí hospodařit odpovědně, jí to toleroval až do chvíle, kdy se její příjem v důsledku nástupu na mateřskou dovolenou významně pokrátil. Paní Ema to v tu dobu chápala a akceptovala. Nyní po návratu do zaměstnání jí však už manželova rozpočtová odpovědnost a kontrola nevyhovuje.

Je vidět, že manželé mají každý zcela odlišný přístup k penězům. To z hlediska soužití není dobrá situace. V tuto chvíli se paní Ema podřídila manželovi, ale necítí se v tom dobře. Vzhledem k tomu, že byl Pavel ochotný manželčin vztah k penězům až do narození dcery akceptovat, považuji za pravděpodobné, že by bylo možné se s ním domluvit na určitém kompromisu. Například by si Ema mohla nechávat určitou část svého příjmu, který by manžel nekontroloval, zbytek by patřil do společného rozpočtu pod jeho kontrolou. Vytvoření dohody ale předpokládá klidný přístup a potlačení výčitek. Pokud sami manželé nejsou takového přístupu schopni, mohli by využít služeb některé manželské poradny nebo mediátora. 

Kontakt: www.psychoporadna.eu