Ema Destinnová patřila bezesporu k výjimečným ženám české historie. Mnozí ji sice považovali za podivínku a během života se setkávala s nepochopením, přesto dokázala svým hlasem oslnit nejen rodnou vlast, ale celý svět.

Narodila se jako Emilie Pavlína Kittlová a byla jednou z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky Šrutové. Jejím pradědečkem byl údajně léčitel Jan Josef Antonín Eleazar Kittel. Rodina byla bohatá, tatínek svou dceru rozmazloval a nikdy na dceři nešetřil, pokud jde o podporu jejího talentu. Malá Emilie byla temperamentní, výstřední, nebála se a už v osmi letech veřejně vystupovala s houslemi. I díky tomu jí umožnil studovat na konzervatoři a plánoval, že z dcery vyroste houslistka. Profesor, který ji vyučoval, ale doporučil otci, aby se věnovala zpěvu. Tehdy se začala připravovat na pěveckou dráhu.

Čtěte také

Eva Jakoubková s osudovým mužem Petrem Novákem

Čtěte také

Eva Jakoubková: Královnu jeviště s uhrančivýma očima zničil alkohol i manžel

Odmítnutí doma a útěk do ciziny

Snadné to ale mladá Emilie neměla. Bylo jí devatenáct let, když se v roce 1897 ucházela o místo sboristky Národního divadla, ale tehdejší ředitel ji tvrdě odmítl. Jak píše Robert Rohál v knize Lesk a bída slavných českých žen, prý nemá vůbec žádný hlas a že by si měla dopřát raději ledové sprchy. To bylo pro Emilii velmi hořké zklamání, ale ona se nezhroutila. Věřila si a dala sbohem české krajině a zamířila za hranice do Drážďan. Chvíli pobyla v Dvorní opeře, ale i tam jí řekli, že není dost muzikální. Zamířila tedy do Berlína, kde se snažila získat angažmá v Theater des Westens, ale ani tam to nevyšlo. Místo ovšem nedostala nikoli proto, že by neuměla zpívat, ale proto, že prý byla málo hezká.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Fenomén Frida Kahlo: Proč nás tolik fascinuje příběh mexické malířky

Černooká dívka se nevzdala a nakonec dostala angažmá ve svých dvaceti v berlínské Dvorní opeře. Tam se stala téměř přes noc hvězdou první velikosti, a to díky záskoku v opeře Sedlák kavalír, kdy bez zkoušení doslova excelovala v roli Santuzzy. Tehdy také začala používat umělecké jméno – Emmy Destinn. Zvolila si ho podle manželů Loewe-Destinnových, kteří ji učili hudbu, když jí bylo čtrnáct, a už tehdy jí předpovídali velkou slávu.

Milovali ji lidé i císař

V berlínské Dvorní opeře zpívala deset let a dostávala spoustu nabídek ze světových oper, dokonce i Metropolitní v New Yorku. Zbožňovalo ji publikum i dvůr, protože byla také inteligentní a velmi vtipná. Hovořila německy, anglicky, francouzsky a italsky. Byla ženou mnoha talentů, kromě zpívání také psala, vydala několik básnických sbírek, a dokonce začala psát autobiografický román. Její hlas miloval císař Vilém II., kterému jeden čas zpívala každý den árii z Figarovy svatby. Cestovala po světě, vystupovala v Paříži i v Praze, která ji kdysi odmítla. Teď ovšem jako hvězda vyprodala v Národním divadle všechna představení. Okouzlila i londýnské publikum, kde v roce 1904 zpívala se slavným Enrikem Carusem. V její kariéře byla nejpopulárnější opera Aida, kterou milovala.

Čtěte také

Eva Olmerová měla hlas bohyně a žila jako bohémka.

Čtěte také

Eva Olmerová: Jazzová bohyně měla divoký život, ale nikdy nikoho nepodrazila

Ve třiceti se stala čestnou členkou Národního divadla v Praze a získala titul „pruská dvorní komorní pěvkyně“. Tehdy také poprvé vystoupila v Metropolitní opeře jako Aida ve Verdiho opeře. Tento koncert odstartoval její americkou úspěšnou kariéru. Byla tou, která se zasadila o to, aby se v Metropolitní opeře hrála Smetanova Prodaná nevěsta. Jako Mařenka byla neodolatelná a není divu, že se Prodaná nevěsta hrála postupně i v dalších amerických městech. Mnohem více ale milovala postavu Milady ze Smetanova Dalibora.

Žena toužící po lásce

V sedmnácti byla zamilovaná do cyklistického závodníka Jindřicha Vodílka, ale ten se s ní po čase rozešel. To Emilii velmi zranilo. V životě měla několik vztahů, většinou krátkodobých. Někteří muži o ni měli zájem, ale ona ne – odmítla dokonce Pucciniho nebo Enrika Carusa. Vdávat se jí nechtělo, a pokud by se vdala, jedině za Čecha, jak říkala. Deset let však měla vztah s pěvcem Dinhem Gillim, který pocházel z Alžírka a s nímž se poznala v Metropolitní opeře. Jezdil za ní do Čech a účinkovali spolu i v Národním divadle v představení Libuše. To, že byl ženatý, nevadilo sice ani jemu, ani jeho ženě, ale Ema si musela vyslechnout hodně urážek a morálního opovržení.

Čtěte také

Vlasta Fialová: Proslavila ji Divá Bára, ale ona zůstala věrná jevišti

Čtěte také

Vlasta Fialová: Jako Divá Bára uhranula svět, zemřela uprostřed divadelní práce

Vztah ženáče s pěvkyní byl často velká Itálie, oba byli temperamentní, takže hádky u nich nebyly nic výjimečného. Přesto se vzájemně obdivovali a respektovali. Ačkoli nebyl stále rozvedený, žili spolu jako manželé, ona mu dokonce svěřila veškeré svoje finance. V roce 1912 se spolu vrátili z Čech do New Yorku, o dva roky později koupila Ema zámeček ve Strži nad Nežárkou a nechala ho za velké peníze opravit. Všechny své cennosti nechala odvézt právě sem. Bohužel přišla první světová válka a Gilli jako francouzský státní příslušník byl na zámku internován. Ona na dvě sezóny odjela do Ameriky, on zůstával ve Stráži.

Vlastenka rebelující proti Rakousku

Psali si dopisy, ale v roce 1916 obvinily rakouské úřady Destinnovou z protistátní činnosti. Vzali jí pas a na zámku zůstala i ona. Tehdy také definitivně skončil jejich vztah. Jakmile odmítla účast na koncertě podporujícím rakouský Červený kříž, návrat do Ameriky byl nemožný a veškeré smlouvy byly zrušeny. Proti Rakousku protestovala aspoň tím, že zpívala na velkých národních koncertech a většinou měla na šatech červenobílou stuhu. Po rozpadu Rakouska-Uherska vyprodala 24 koncertů v Národním divadle a už v roce 1919 se vrátila do Ameriky, kde ještě v roce 1921 podnikla turné. Na někdejší věhlas už ale nikdy nenavázala.

Čtěte také

Karel Zich

Čtěte také

Karel Zich: Neměl rád, když se o něm říkalo, že je český Elvis Presley

Ding Gilly skončil v táboře pro cizince v Raabsu a v roce 1917 se Ema zamilovala do lesního inženýra Viléma Kunstovného. Bohužel lásku jí neopětoval, nicméně mu dávala hodiny zpěvu. Neopětovaná láska ji trápila, začala žárlit a o své lásce psala i své sestře.

Nešťastná a nemocná

Romantickou aférku prožila v roce 1922 na svém zámku s nadporučíkem letectva Josefem Halsbachem a za rok se konala svatba. Manželství s mužem, který byl o dvacet let mladší, však nebylo spokojené. Manžel by vypočítavý a ona se uzavřela do sebe. Josef hýřil a dělal dluhy, tajně prodával její majetek.

Mezinárodní kariéru skončila v roce 1928 vystoupením v Londýně, v Queenʼs Hall, v rámci desátého výročí vzniku Československa. Přestože ji stále považovali za velkou zpěvačku, nabídky na vystoupení nedostávala. Peníze jí ubývaly a dluhy naopak rostly. K tomu se přidaly zdravotní problémy, nešťastná byla i z odmítnutí stát se profesorkou zpěvu na pražské konzervatoři. Útěchu hledala hlavně v rybolovu a zahradničení, věnovala se ochotničení. Přestala vidět na jedno oko, měla problém s tlakem, žaludkem i srdcem. Ztratila důvěru v lidi, tak psala denně dopisy a byla téměř stále sama. Ve Stráži napsala román Ve stínu modré růže, který vyšel v roce 1924 a ocenili ho i kritici. Zemřela v tichosti náhle v lednu 1930 v českobudějovické nemocnici.

Čtěte také

Vlasta Kahovcová získala uznání nejen jako zpěvačka, ale i jako výtvarnice

Čtěte také

Vlasta Kahovcová: Zpívala se Suchým i Gottem, teď maluje zátiší a vystavuje

Zdroj: Leska a bída slavných českých žen, Robert Rohál, Petrklíč, 2016