Mimo škatulky

Německý fotograf Peter Lindbergh začínal v 70. letech a velmi brzy se propracoval mezi nejlepší v oboru. Fotografoval pro prestižní módní časopisy po celém světě. Byl to právě on, kdo v 90. letech odstartoval éru supermodelek a portrétoval Lindu Evangelistu nebo Cindy Crawford. Lindbergh během své kariéry vystavoval převážně snímky ze zákulisí módy. Vloni se ale čtyřiasedmdesátiletý fotograf rozhodl, že ukáže zcela jiný pohled do svého archivu. „Vysnil si, že tentokrát to nebude pouze o módě, ale také o momentkách z každodenního života,“ říká tisková mluvčí Michaela Hille, když mě provází jedním ze sálů v Museum für Kunst und Gewerbe, kde je 200 snímků na výstavě Untold Stories. Lindbergha prý od první chvíle naprosto okouzlila impozantní vstupní hala, jejíž celou plochu nechal polepit obřími plakáty. Na první pohled mohou vypadat nesourodě a možná si říkáte, jak k sobě pasuje dívka v dlouhých večerních šatech a snímek točitého schodiště? Jenže když se podíváte blíž, pak vám dojde, že jsou to dokonale propojené motivy.

Životní zlom

Podobné překvapení vás čeká i v dalších sálech, kde Lindbergh dokázal zkombinovat nezkombinovatelné. Řada fotografií totiž není v rámech, ale je nalepená na stěnách jako na plakátovací ploše. Velkoformátový portrét Helen Mirren se tak ocitl těsně vedle detailního záběru na nohy modelek kdesi na večírku. Radikální byl slavný fotograf nejen v přístupu k jednotlivým snímkům, ale také v hledání nových témat. Na výstavě se promítá jeho krátký film, který dokončil pár měsíců před tím, než vloni zemřel. Vejdete do místnosti, kde uvidíte tvář muže, o kterém nevíte vůbec nic. Ani jméno, ani jeho příběh. Jen z popisky se dozvídáte, že je odsouzený k smrti. Lindbergh záměrně nechtěl prozradit nic víc a nechal na divákovi, aby pozoroval jemné pohyby ve tváři a přemýšlel, co má tento muž za sebou. „Peter říkal, že film není o konkrétním člověkovi, ale obecně o nás. Měli bychom se zamyslet, co se asi může stát, že se najednou něco v životě zlomí a dokážeme někomu ublížit, nebo dokonce ho zabít,“ říká Hille v potemnělém sále a já procházím zpátky do vstupní haly plné černobílých příběhů. V Hamburku bude výstava do 1. listopadu, od 4. prosince výstava putuje do Darmstadtu u Frankfurtu nad Mohanem, kde bude do 7. března v Hessisches Landesmuseum.

Tisíce v ulicích

Dlouhý a napínavý život měl také Albert Ballin. Narodil se v roce 1857 v Hamburku, s rodiči bydleli nedaleko přístavu, kde měl otec cestovní agenturu, která prodávala lístky na loď do Ameriky. Když bylo Albertovi sedmnáct, musel firmu převzít, protože otec náhle zemřel. „V polovině 19. století byl Hamburk jedním z největších přístavů, kam mířili lidé z celé Evropy a čekali na loď. Od konce 19. století až do první světové války přes Hamburk vycestovalo 5 milionů pasažérů. Jenže řada z nich tu byla naprosto bezprizorně několik dnů nebo týdnů a živořili v ulicích. Hamburská radnice si s tou situací nevěděla rady, zato Albert měl řešení. Spojil síly s velkou firmou HAPAG a vystavěl v roce 1901 obytný komplex za městem, který měl kapacitu pro pět tisíc pasažérů. Byla tu přijímací kancelář, karanténa, noclehárna, škola, školka,“ říká Julia Clossen v Muzeu emigrace – Ballinstadt, které stojí na místě, kde býval obytný komplex. Ve třech budovách najdete konkrétní příběhy lidí, kteří tu čekali a doufali, že se jim podaří odjet do vysněné Ameriky. „Naše muzeum se netýká jen emigrace před sto lety. Stále jsou tisíce lidí po celém světě daleko od domova. Máme tu řadu osobních věcí, které nám emigranti darovali, například hračky, knížky nebo fotoaparáty,“ vypráví Julia, a právě míjíme jednu z vitrín, kde se prezentují osudy slavných emigrantů. Jedním z nich byl rodák z Bavorska Löb Strauß, který se v 19. století vydal do Ameriky, kde se přejmenoval na Lévi Strauss a založil firmu na výrobu modré džínoviny – levisek. Pokud vás baví pátraní po osudech vašich předků, pak máte v muzeu výjimečnou šanci. Je zde totiž bezplatný přístup do celosvětové genealogické databáze (běžně je zpoplatněná), kde si můžete vyhledat své příbuzné po celém světě včetně seznamů pasažérů na zámořských lodích.

Miniaturní kajuta

Zámořské lodě, rybářské loďky, plachetnice nebo vory. To všechno můžete vidět v Mezinárodním námořním muzeu, které sídlí uprostřed Speicherstadt, kde byly skladovací prostory celého přístavu. I tohle místo je propojené s jedním výjimečným snem. Peter Tamm dostal od maminky model lodě k šestým narozeninám. Maličká hračka ale neletěla za pár měsíců do kouta, Peter si ji nechal a brzy vyhecoval rodiče, aby mu koupili další kousky do sbírky. V dospělosti se Peter stal novinářem a manažerem, ale neustále se věnoval lodnímu „hobby“. Desítky let nakupoval po celém světě modely lodí a vybudoval jednu z největších soukromých sbírek na světě. Devítipatrová stálá expozice zaujme i toho, kdo o lodích nebo modelařině neví skoro nic. Určitě vás bude bavit nakukování do titěrných kajut nebo pozorování, co se zrovna děje na palubě výletní lodi. A pozor! Uvidíte tu mnoho unikátů, ale jeden z nejzajímavějších je sedmimetrový model luxusní výletní lodi Queen Mary 2, která je poskládaná ze 780 tisíc kostiček Lega. Předem raději varuji rodiče, aby počítali s tím, že tady se jejich dítě rozhodně nezastaví na pár vteřin.

Paláce i chatky

Lodě ještě zdaleka neopouštějte a objednejte se na projížďku napříč městem. Nástupní místo je kousek od stanice metra Rathaus. Firma Alster Touristik nabízí několik typů projížděk, ale v době koronavirové epidemie se některé nekonají, takže sázka na jistotu je plavba po hlavních kanálech. Čeká vás sedmdesát minut na lodi, která pluje za každého počasí. Kapitán vypráví, že po pravé straně právě míjíme Hotel Atlantic Kempinski, kde bydlel Pierce Brosnan alias James Bond a potrénoval fyzičku, když šplhal na střechu hotelu. Plujeme dál a na břehu vidíme pompézní paláce, kde bydlí německé celebrity. Za pár minut už se scenérie na břehu mění a před námi je zahradnická kolonie, kde jedna chatka střídá druhou. Plavba na lodi je v Hamburku symbolem příjemné kratochvíle, ale také příslibem, že loď vás může zanést tam, kde vás možná čeká nové životní dobrodružství.

Čokoládový suvenýr

Cestou k Mezinárodnímu námořnímu muzeu si nenechte ujít ChileHaus. Fascinující kancelářský komplex z roku 1924 je dokonalou ukázkou toho, že i úředníci mohou mít hodně zajímavé prostředí. Hned naproti je ChocoVersum neboli zážitková čokoládová degustace. Během komentované prohlídky se dozvíte, odkud se do Hamburku vozí ingredience pro výrobu čokolády i která země jí produkuje nejvíc. Po stručné teorii přejdete k praktické ukázce, kdy se vás průvodkyně zeptá, jakou ingredienci máte nejradši. Vzápětí si můžete vyrobit vlastnoruční čokoládový suvenýr a je jen na vás, jestli ho posypete kokosem nebo gumovými medvídky.