„Když jsem zjistila, že má Hynek poměr, byla jsem ochotna celou situaci nějak přejít, vyřešit to. Jenže Hynek měl jiné plány. Nebylo to jako z filmů – nesnažil se mě přesvědčovat, že to teda rozhodně není, jak to vypadá nebo že o nic nešlo. Jemu se ulevilo! Ulevilo se mu, že už to konečně vím a on nemusí vymýšlet výmluvy, proč přišel domů pozdě…“ vypráví Eva.
Oba partneři se pohádali a Hynek dal Evě jasně najevo, že milenku opustit nehodlá. „Pak to šlo všechno nějak ráz naráz, za pár dní měl kufry sbalené a odcházel za svou mladičkou milenkou. Prostě mě vyměnil jako auto, starou káru vystřídal nový sporťák…“ ušklíbne se Eva a protočí očima. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Byli jsme spolu skoro pětadvacet let a on to všechno zahodil, nechal se zblbnout mladou tvářičkou. Vždycky jsem se považovala za průměrně atraktivní ženu. Ale teď nevím, asi už jsem své kouzlo ztratila. Možná už nemám co nabídnout. Opravdu nevím.“
V práci mi najednou chybí jistota
„Jestli bych chtěla navázat nový vztah? Momentálně si to neumím představit. Jednak jsem se pořád nepřenesla přes Hynka a jednak teď s muži vůbec mluvit nezvládám. Vůbec si nevěřím. Pracuju jako servírka. Muži ke mně často pronášejí různé komentáře a poznámky. Dřív jsem se nad podnapilými kecy štamgastů dokázala zasmát a pohotově na ně reagovat. Od rozvodu se mě ale jejich poznámky často dotknou. Odpovědi mě nenapadají. Když se smějí, mám pocit, že se smějí mně,“ mluví Eva o svých pochybách.
„Taky jsem se přistihla, jak sleduju mladší kolegyni. Žárlím na ni. Štve mě, když vidím, kolik pozornosti jí muži v lokále věnují. Štve mě to, protože mi to znovu a znovu připomíná, že stárnu. A že jsem si nedokázala udržet svého chlapa…“
Chci se zase cítit jako dřív
„Vážně doufám, že tohle všechno přejde. Chci se zase cítit jako dřív. Chci se obléct a nepřemýšlet nad tím, jestli v těch šatech nevypadám moc staře. Chci vtipkovat se štamgasty. Chci se zase cítit jako ženská. Zatím se mi to nedaří. Kamarádky mají různé názory – některé opakují, že to chce přece svůj čas – a jo, asi mají pravdu, ale na tuhle větu jsem už opravdu alergická, protože já už nechci pořád na něco čekat. Jiné kamarádky zase razí teorii, že prostě potřebuju chlapa. Jenže já rozhodně nejsem připravená začít nějaký nový vztah. Ani nevím, kde se s někým seznámit. A upřímně, vůbec se teď necítím na to začít s někým jen tak flirtovat nebo tak něco,“ uzavírá Eva.
Pohled odborníka: Mgr. Kateřina Vozáryová, online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled odborníka: Mgr. Kateřina Vozáryová, online psychologická poradna Mojra.cz
Z příběhu paní Evy je patrné, že rozvrat manželství způsobil otřes v základech její sebehodnoty, sebejistoty a vztahu k sobě. Vzhledem k tomu, že nás v průběhu našeho života zásadním způsobem utváří právě vztahy s našimi nejbližšími, je přirozené, že s jejich odchodem ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Začneme pak pochybovat o všem, o čem jsme do té doby byli pevně přesvědčeni. V naší hlavě se vynořují otázky o tom, kdo vlastně jsme, co chceme, jak působíme na ostatní, jak jsme se sebou spokojeni a co od života očekáváme. Velká změna se tak stává milníkem, kde je skutečně potřeba se na chvíli zastavit, zmapovat situaci, přijmout to, co nám do života přichází s tím, když nás někdo opouští. Teprve tehdy, když přijmeme nové uspořádání našeho života, srovnáme si, jak se v této nové situaci cítíme a co bychom potřebovali, aby nám v ní bylo lépe, teprve potom můžeme hledět do budoucnosti, znovu se naučit věřit sami v sebe, objevit svou vnitřní sílu a najít nové způsoby, jak ji nechat zazářit. K přijetí nové situace i hledání sebe sama v kontextu životní změny jistě pomůže spolupráce s psychologem či terapeutem, který nás tímto procesem může provést.
Kontakt: www.mojra.cz
