První manželství se mi nevyvedlo. Vdávala jsem se mladá a nezkušená. Můj manžel byl umělec a snílek. Když zjistil, že reálný život má i méně příjemné stránky než posezení s přáteli, spaní pod širákem a toulání se s kytarou v ruce, upnul se k alkoholu. Mezitím nasekal spoustu dluhů, které po rozvodu spadly na mě, a já přišla nakonec i o byt, ale naštěstí jsme neměli děti a vše se nepříjemně dotklo hlavně mě. I proto jsem se do dalšího vztahu nehrnula, měla jsem sice pár známostí, ale když došlo na plánování společné budoucnosti, vždycky jsem zdrhla. A pak jsem potkala Radka!

Láska jako trám

Byl čerstvě rozvedený a tři roky trvalo, než se vyřešilo jeho majetkové vypořádání. Nakonec získal byt, a když mi po nějaké době navrhl, abych se k němu přestěhovala, s radostí jsem souhlasila. Na svatbu jsme nepomýšleli ani jeden. Moje sestra Klára do mě léta hučela, že bych měla na svatbě trvat, už kvůli tomu, že všechny vydělané peníze dávám do rekonstrukce a vybavení bytu, kde mi nepatří ani klika od dveří, ale já si byla naším vztahem naprosto jistá. Pak Radek těžce onemocněl, léčba se táhla dva roky, přišel o práci a já jsem všechno táhla sama, starala se o něj a veškeré moje finance spolkla jeho intenzivní nadstandardní léčba. Všechno jsme spolu zvládli, nemoc ustoupila a Radek se vrátil do vedení původní firmy. Konečně se vyprostíme z nepříjemné finanční situace, začneme si užívat, těch pár let do důchodu už nějak doklepeme, říkala jsem si.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Recenze na novou Kateřinu Tučkovou: Bílá Voda ukazuje řeholnice jako hrdinky

Jako blesk z čistého nebe

To jsem se ale sakra přepočítala! Krátce před Radkovou šedesátkou, jsme od sebe dva roky, se Radek začal chovat podivně. Často přišel z práce domů po půlnoci, služební cesty byly čím dál tím častější, náš dosud funkční intimní život se omezil na rychlovku z donucení. Nechtěla jsem si připouštět, že možná přišla druhá míza a můj partner začíná „blbnout“, u něj mi to připadalo nemožné. S něčím takovým jsem nepočítala a hodně mě to zaskočilo. Byli jsme spolu přes pětadvacet let, když jsem přišla na to, že má nejspíš milenku. Nenápadně jsem sondovala a přímá odpověď mě dostala do kolen. Jako by se Radkovi ulevilo, když šel s pravdou ven. Ano, bláznivě se zamiloval…

Absolutní šok

Byla jsem jako opařená. Tolik let jsem se o něj starala a dělala mu zázemí. Všechny své peníze jsem utratila za náš život, nenaspořila jsem si ani korunu. Těšila jsem se na společný důchod, dovolené, lázně, kulturu, na to nikdy nebyl čas. Těšila jsem se, že spolu spokojeně dožijeme. Byla jsem tak překvapená, že bych mu snad drobný úlet odpustila, jen aby to nenarušilo moje plány. Ale realita byla daleko krutější! Radek mi oznámil, že se musím co nejdříve vystěhovat, protože si chce svoji novou – pochopitelně mladší – lásku a kolegyni v jednom nastěhovat do svého bytu. A chce začít nový život. Bylo mu úplně jedno, že nemám kam jít, chtěl, abych zmizela co nejdřív.

Naprostá bezmoc

Byla jsem zase psychicky na dně. Když opadl prvotní šok, začala jsem trochu rozumně uvažovat a pídit se po tom, zda mám jako družka po tolika společných letech nárok třeba na nějaké odstupné. Ale zjistila jsem, že mám zkrátka smůlu. Byt byl jeho, já neměla nárok… S Radkem jsme se domluvili na měsíční lhůtě, konec se nezadržitelně blížil. Neměla jsem ani na první dvě kauce na pronájem jiného bytu, nehledě na to, že jsem pracovala na poloviční úvazek, aby měl Radek perfektní servis a zázemí. Začala jsem hledat práci. Už jsem úplně viděla, jak se ze mě brzy stane bezdomovkyně.

Čtěte také

Cítit se dobře je skvělým nábojem do života

Čtěte také

10 triků, které dělají štíhlé padesátnice. A co naopak nedělají nikdy?

Rodina je nejvíc

Zachránila mě sestra Klára. Přestože jsme se poslední roky příliš nestýkaly kvůli dohadům o případné svatbě a mém zajištění, od té doby mi nikdy nevyčetla: „Já jsem ti to říkala.“ Bez řečí mi s manželem uvolnili hostinský pokoj u nich v bytě, a dokonce mi pomohli se sháněním práce. Po dvou měsících pohovorů jsem nastoupila do účtárny v podniku, kde pracuje můj švagr, dokonce se rýsuje i malý byt. Stavím se na nohy s pomocí rodiny a slibuji si, že odteď budu stát na svých vlastních nohách a nikdy nebudu podporovat partnera na svůj vlastní úkor. A zadostiučinění? Radka jeho milá velmi záhy opustila kvůli mladšímu a zazobanějšímu kolegovi, pozval mě na večeři a snažil se mě přemluvit k návratu. Jak ráda jsem ho s tím nápadem poslala do háje.

Pohled odborníka: Mgr. Wiktoria Fiurášek, psycholožka online poradny MOJRA, www.mojra.cz

S podobnou situací se určitě setkal skoro každý. Často máme kolem sebe v blízkém okolí páry, které se po nějaké době rozhodnou skončit se vztahem, mění svůj styl života, partnera. Partner paní Evy se pravděpodobně nedokázal vypořádat s krizí středního věku. V životě každého člověka přichází období, kdy hodnotí své dosavadní úspěchy a styl života, potřebuje změnu.

Je zásadní se s jakoukoli krizí vypořádat, abychom mohli jít dál a nezůstali zaseklí na jednom místě. Nemluvím tady o krizi v klasickém slova smyslu, ale o krizi pojaté jako významné období v životě člověka, kdy čelí výzvě ve vývoji identity a osobnosti. Partner paní Evy pravděpodobně potřeboval změnu ve svém životě. Člověk v jeho věku potřebuje mít pocit, že přispívá společnosti, má o koho pečovat a vytváří něco užitečného. Pravděpodobně proto také udělal to rozhodnutí, o kterém jsme se dočetli.

Je určitě moc dobře, že paní Evě poskytla její rodina nesobeckou pomoc. Takové situace jsou velmi těžké a je dobré se ujistit, že kdyby se cokoli ve vztahu stalo, máme finanční zajištění a nejsme závislí pouze na rodině nebo přátelích.

 

Kontakt: www.mojra.cz