Kdo to nezažil, neuvěří, jak bolí každý krok v obuvi, která vám nepadne. Marně se utěšujete tím, že ke španělské botě opatřené kovovými bodci má vaše obutí daleko.

Zpočátku můžete ještě doufat v to, že nepadnoucí obuv rozšlápnete, bývají to ovšem obvykle jen těšínská jablíčka. Nepohodlné boty nás podle zákona schválnosti většinou zradí v situaci, na které nám obzvlášť záleží. Třeba při první schůzce s mužem svých snů, který nás pozve na romantickou procházku. Už v její první třetině se přestaneme těšit z jeho obdivných pohledů i intelektuálních poznámek a začneme myslet pouze na to, jak se zbavit těch proklatých bot. Jenže zouvejte se před svým vyvoleným třeba v některé z půvabných malostranských uliček, navíc za káravých pohledů kolemjdoucích. K něčemu podobnému dostanou odvahu opravdu jen silné povahy.

Na první pohled by se možná zdálo, že nákup bot nemůže být žádný velký problém, realita je ale trochu jiná. Na první obutí nám totiž mohou střevíčky padnout jako ulité, krátkou procházku po prodejně zvládneme také bez obtíží, ale… Správně odhadnout, jak se v nich budeme cítit při delším výšlapu, nebývá vždycky zrovna snadné. Ještěže nám mohou pomoci odborníci. Ovšem i jejich pomoc může mít různou podobu. Krátce po sametové revoluci přijel známému na návštěvu synovec z Kanady a zatoužil přivézt si domů boty z čerstvě otevřené prodejny Baťa. Usedl na zkušební sedátko, a tak jak byl u této firmy z domova zvyklý, čekal, až se k němu s úsměvem přiblíží prodavač a začne mu nabízet nejrůznější modely. Nebýt mého známého, nejspíš by tam seděl dodnes.

Pokud by dnes zmíněný Kanaďan zavítal na nákup obuvi do některého z velkých nákupních pražských center, nejspíš by se divil ještě víc. Narazit na obsluhu je tady někdy hotový zázrak. Nepřebernými krabicemi se proto člověk musí přehrabávat pěkně sám. A navíc zápolit s tím, že velikosti bot se dnes značně liší, podle toho, z jaké země k nám připutovaly. „A bude ještě hůř,“ napadlo mě, když jsem si nedávno na internetu přečetla článek o obchodu, který zavádí moderní prodej obuvi. Na skeneru si oskenujete nohu, prostřednictvím tabletu vyberete boty a ty k vám během několika minut doputují na běžícím páse. K ruce tu váhaví zákazníci mají i humanoidního mluvícího robota. Pod zmíněným článkem se dost rychle rozvinula košatá debata. Jeden z diskutujících mužů v ní dokonce s nadsázkou nastínil, jak by se dal v blízké budoucnosti podobný nákup obuvi ještě vylepšit. Prostě bychom si nechali do hlavy implantovat čip, který by zachytil naši myšlenku, že potřebujeme nové boty. Na sítnici by nám pak pohotově promítl různé obuvní varianty. Z nabídky bychom si vybrali ty správné botky, které by nám až domů přinesl dron. Technika je vážně úplná čarodějka.

Ale ne každý dokáže podobné věci náležitě ocenit. Jedna z diskutujících žen si například povzdechla, že v obchodě ráda potkává lidi, kteří ji pozdraví. A já si při čtení její poznámky s dojetím vzpomněla na náš malý obchůdek na okraji města, kde obsluhuje prodavačka, která mě nejen pozdraví, ale také se mě přeptá, po jakých botách se právě poohlížím. A pak zkušenou rukou sáhne přesně do těch míst, kde se zmíněný druh obuvi vynachází. Zkontroluje, jestli mi sedí, a případně i ubezpečí o tom, jak mi sluší. Možná pouhé maličkosti? Ale i kvůli nim se na nákup bot radši i příště vypravím bez robota.

Autorka

Autorka

Vystudovala Fakultu žurnalistiky UK. Jako novinářka pracovala v časopisech Praha, Vlasta a Elixír. V současné době je na volné noze a píše hodně o medicíně. S chutí si ale odběhne i k jiným tématům. Vyšla jí knížka Srdce a srdíčka Jana Pirka. Jako lidi baví sbírat známky, ji baví sbírat příběhy lidí.