Když šlo o nás děti, byla obzvlášť nekompromisní. A tak životem proplouvala vyčerpaná a pocit, že ostatní umí všechno o třídu hůř než ona, jí dodnes zůstal. Mám ji ráda a tátu taky. I když za to nevyzvednutí ho omlouvat nebudu. Ten skličující pocit, když jste ve školce poslední, rodiče nikde a vy hypnotizujete dveře z točité židle u piana, za zády vám stepuje nafuněná učitelka, která se už vidí ve frontě na maso, tak tenhle pocit už nikdy nevymažete. Byla to zkušenost nepříjemná. Já bych na mámině místě tehdy dala tátovi šanci číslo dvě. Protože zbavit muže zodpovědnosti, to je chyba.
Svému muži dopřávám zodpovědnosti spravedlivým dílem. Pravda, prát už ho radši nenechám. Po tom, co dva dny nevyndal prádlo z pračky s tím, že to nevadí, protože aviváž to napraví a nahnilé džíny navoněné změkčovadlem nikdo nechtěl nosit, byl po šanci č. 2 a č. 3 z praní vyloučen.
Odtučněné mléko?
Na nákup ho ale pošlu. Samozřejmě vím, že lépe nakoupím já. Ale tahat se s taškami nonstop, to je cesta do hrobu. Občas mu přibalím papírek a spoléhám, že s ním to nejde zvorat. A ono jde… Poslední zdařilý nákup byl karton plnotučného mléka. Co myslíte, že přinesl? Karton mléka to byl. Ale mělo obsah tuku 0,5%. Zřejmě si myslel, že když na krabici uvedou procenta, zaručuje to plnotučnost – kdo by se zdržoval čtením nadpisů. Nevím, jestli pijete nízkotučné mléko. A i když ano, zaručuji vám, že poslední, co si doma o svátcích přejete, je 12 krabic tohoto zázraku sinavé barvy, z kterého i pudink chutná tak, že ho děti vyplivnou.
Seděla jsem tam a brečela, nad nerozlitým nízkotučným mlékem. Snažila se ho telepaticky přinutit, ať ho vymění. Jenže jsem zřejmě podprůměrná telepatka, protože to nepomohlo. Navíc přiznal, že účet cestou vyhodil. Mezitím přišla na návštěvu jeho maminka. A ta se ho při pokuřovaní na terase zeptala, co máme v plánu dělat s 12 krabicemi nepříliš vhodného mléka pro děti. A on? Najednou otočil. Změnil názor, jako když bičem práskne. Náhle a hned! Synové prostě dají na matky víc než na manželky. Výměna proběhla hladce a mléko přinesl plnotučné. Výhra to byla jen částečná. Přinesl 12 lahví mléka s datem spotřeby do dvou dnů! Utřela jsem slzy, polkla výčitku a obešla kamarádky s baťohem, jestli náhodou nemají v lednici „odmlíčeno“. Od té doby píšu obsah tuku na tahák k nákupu tlustou fixou.
Do toho dorosteš
Co mě ale nenapadlo psát ani ve snu, je věk dětí, když se zmíníte, že je třeba koupit nějaké oblečení. To nějak automaticky čekáte, že aspoň u prvního to nesplete. Ale i to jde! Naše dvouleté batole se tak dostalo ke značkovým skejťáckým kraťasům, co stály víc než moje zimní kozačky. Jediná jejich vada byla velikost. Byly na šestiletého prvňáka. Nosit je ale musel, takže jsem je na bocích zašívala, aby mu nepadaly na kotníky. Každý skejťák mu musel závidět ten padlý sed u kolen.
Rok co rok jsem je přešívala a nakonec úspěšně vypárala i poslední kousek niti. To mu už bylo těch šest a tatínek se celá ta léta chlubil jak výhodně nakoupil. Dobře jsme se nasmáli, nosil je pak druhý syn a naštěstí třetí už nemusel, rozpadly se. Vtipné nákupy ale neskončily. Pokračovaly plavkami na desetileté dítě, kterými obdaroval našeho hubeňourka ze školky. Chudinka malá. První den plaveckého kurzu trávil v plovoucí sukýnce.
I tak ho ale z nakupování nevyloučím. Děti ty fórky milují. A on je zřejmě nedělá naschvál. Také jsem jednou dostala dárek, na který nezapomenu. Bylo to krásné značkové pero plné broušených třpytivých kamínků, prý na podpis pracovní smlouvy. No a hned potom mě zaparkoval na osmiletou mateřskou. Toho chlápka zkrátka nejde nemilovat!
