Zmíněná fráze, kterou jsem z obrazovky slyšel ve spojení se rty, nebyla zdaleka jediným případem, kdy v rouškových časech bylo náhle všechno jinak.

Ba dokonce i silácké rčení „Řeknu ti to na plnou hubu“ pozbývá pod epidemiologickou ústní oponou na věrohodnosti. Není nám totiž dáno spatřit dotyčný tělesný otvor a zkontrolovat jeho podobu.

Stejně tak nemůžeme o někom říct, že svá slova jenom „procedil mezi zuby“. Pod rouškou se nedá ani zjistit, zda dotyčný by k takovému procezení měl vůbec dostatečně zaplněný chrup.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o beznaději při pěstování rajčat a touze po kousku hroudy

Chápeme se?

Psychologové vědí, že k dojmu z nějaké tváře bezděčně přispívá i celkový tvar rtů. Pod rouškovou záclonkou jsme však ochuzeni o spatření tohoto výrazného prvku.

Snad jen jasnovidec by si troufl odhadnout, která z variant se ve skrytu nachází. Z odborné charakteristiky cituji rozličné možnosti: plné rty, vyšší horní ret, široké rty, vyšší spodní ret, vyšší a širší spodní ret, široké úzké rty, případně rty tvarované ve tvaru srdce. Nebo snad rty botoxové, zvané někdy taky kačeří?

Kromě tvaru rtů zahalují roušky i některé pohyby, které mají své významy. Hryzání rtů při řeči vyjevuje vnitřní nervozitu. Špulení je pak pokládáno za výraz určité rezervovanosti vůči osobě, s níž se vede dialog. Pak je tu ovšem ještě celá škála úsměvů. Od pohrdavého, zdvořilostního, pochybovačného až po ten nejcennější – upřímný.

Čtěte také

Hana Halfarová

Čtěte také

Hana Halfarová o tom, jak mizí kouzlo vykání a proč nám může chybět

Žádný z těch právě jmenovaných výrazů rtů však nevidíme. Můžeme se jen dohadovat, který z nich se právě skví za tajemnou plentičkou.

Je možné, že ve skrytu probíhá i jiný jev, a to olizování rtů. Těm, kdo trpí na jejich suchost, je možná příjemné, že se v případě roušky může vše odehrávat jaksi v zákulisí bez svědectví publika.

Nicméně dermatologové by spíše doporučovali odbornou konzultaci a hledání východiska prostřednictvím náležitých pomocných prostředků.

Rouškové souvislosti jdou dokonce až tak daleko, že dělají starost špionům. Ti kromě jiného umějí za použití dalekohledu odezírat na dálku z pohybu rtů různé rozhovory politiků. Ale když pozorovaná osoba má přes ústa roušku, není co dešifrovat.

Svým způsobem se dá říct, že sourozencem roušky je vědomé zakrytí úst, jak to učinil například slávistický fotbalista Ondřej Kúdela. Snažil se, aby kamery nemohly zaznamenat pohyb jeho rtů, když letos nadával soupeři z mužstva Glasgow Rangers.

Čtěte také

Eva Vychodilová

Čtěte také

Glosa Evy Vychodilové: Aby nám dětská moudra neprotekla ušima

Nevyplazuj jazyk

Pro úplnost dodávám, že za rouškových poměrů lze v zahalení dokonce na někoho beztrestně vyplazovat jazyk.

Tento akt si pamatuji z dětských časů, ale vyskytuje se někdy i u dospělých. Při hádce se sousedkou tak před pěti lety učinila jedna žena v Ostravě. Jak zaznamenal regionální tisk, byla pak žalována za urážku na cti. Při soudním projednávání se hájila tím, že nešlo o nic hanlivého, ale že jí jenom bylo „horko na jazyk“.

Specifikou současného rouškového času je i možnost se skrytě někomu pošklebovat, aniž by to bylo vidět. Já vím, není to hezká vlastnost, ale přesto lidská. Režisér Jiří Menzel v jednom z rozhovorů uvedl, že už v klukovském věku se mu líbily holky, jenže nelibě nesl, že některé z nich se mu pošklebovaly. Kdyby dotyčné tehdy měly roušky, mohlo vše zůstat dějinám skryto.

Čtěte také

Ženy způsobí jen dvacet procent dopravních nehod

Čtěte také

Žena za volantem, auto bez řidiče. Taky vás tahle věta pořád vytáčí?

Zároveň je radno dodat, že v řadě případů je štěstím, že v minulosti nebyla ústa zabarikádovaná. Kdyby tomu tak bylo, byli bychom ochuzeni třeba o zobrazení záhadného úsměvu Mony Lisy. A taky o domněnku vyslovenou jedním z britských profesorů medicíny, že výraz její tváře mohl být výsledkem snížené funkce štítné žlázy. Podoba jejích rtů že je tak prý projevem svalové slabosti v ústní oblasti.

Vrátím-li se ještě k vypláznutým jazykům, pak ten na známém logu hudební skupiny Rolling Stones vytvořil výtvarník John Pasche podle Micka Jaggera. Autor kresby prohlásil: „První věc, která vás u Jaggera napadne, když ho vidíte poprvé, je velikost jeho rtů a jeho pusy.“ S rouškou na Jaggerově tváři bychom o takové logo přišli.

Stejně tak by nevznikl ani slavný portrétní snímek Alberta Einsteina v okamžiku, kdy slavný fyzik v závěru oslavy jedněch svých narozenin měl už dost fotografování a na reportéry okázale vyplázl jazyk.

Závěrem je však namístě dodat, že kromě svého základního zdravotního významu mohou mít roušky ještě i jeden další klad: nemůže nám vlétnout do pusy moucha.

RUDOLF KŘESŤAN

Český spisovatel a novinář. První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce. Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let. Je na volné noze. Vydal dvacet knih. Jeho žena Magdalena je malířka.

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Pandemické vaření aneb proč děti nesnášejí pečené kuře