Výhodou počítačově elektronického odpadkového koše je skutečnost, že k jeho vyprázdnění nemusím opustit byt. Tudíž ani dbát na to, jak se obléknout, abych nevzbuzoval případné pohoršení, že jsem oděn jen příliš domácky.
Smekám před pečlivostí žen, které i pro cestu s odpadky se neopomenou náležitě společensky zušlechtit. V době covidové karantény s omezeným pohybem se proto moderátorka Eva Perkausová nechala zobrazit, jak i kráčení ke kontejneru s odpadky lze pojmout jako povznášející. Zde je svědectví z médií:
„Oblékla si černé minišaty s výstřihem, vyfénovala vlasy, nahodila sexy make-up a rudé rty. Vše doplnila luxusními lodičkami na vysokých podpatcích, aby dokázala, že v pandemické době lze i tuhle krátkou cestu z domova k popelnici považovat za slavnostní.“
V uvedené citaci byl použit tradiční výraz popelnice. Jako pamětník vím z mládí, že se tam tehdy opravdu sypal i popel. Dnes už popelnice nemají s popelem povětšinou nic společného. Možná i rčení „sypat si popel na hlavu“ by se mělo změnit na rčení sypat si tam směsný odpad.
S vynášením odpadků se pojí někdy i zajímavé historky.
Tak například jeden emeritní profesor pobavil v rozhlasovém pořadu posluchače vzpomínkou, jak mu jeho žena řekla, ať cestou z domova vyhodí pytlík s odpadky. Pan profesor však ve své roztržitosti minul příslušný kontejner a s pytlíkem v ruce nastoupil do tramvaje. Po následném návratu domů pak sdělil manželce, že svůj slib s vyhozením odpadků splnil a že je navíc předtím ještě povozil po Praze.
Odcházení s odpadky z bytu může však někdy mít i vážnější komplikace. Svědčí o tom i následující policejní zpráva z Moravskoslezského kraje:
„Na tísňovou linku oznámila několik minut po půl osmé večer žena, že pohřešuje své dvě malé děti. Žena odešla vynést odpadky a při svém návratu zjistila, že zapomněla zavřít dveře bytu a že její děti se už v bytě nenacházely.“
Policejní zpráva pak pokračuje informací, že do pátrání bylo zapojeno několik hlídek. Výsledně vše šťastně skončilo nalezením obou dětí, které pak policisté předali 25leté matce.
Kolem odpadků v přírodě se novodobě zrodil dokonce speciální druh běhu. Vznikl v roce 2016 ve Švédsku a o dva roky později se objevil už i u nás. Říká se mu plogging. Dotyčné označení je spojením švédského výrazu „plocka“ (sbírat) a termínu pro kondiční běh „jogging“. Jde o běh s plastovým pytlem, do kterého se cestou sbírají v parku či v lese odpadky, které tam nepatří.
Ctitelé této nové disciplíny prohlašují, že jde jednak o službu přírodě a jednak i o službu tělu, neboť běh je průběžně střídán patřičnými předklony.
Ad odpadky doplňuji ještě, že v dětství jsme po jednu dobu byli s bratrem odměňováni za různé domácí práce. Podle nedávno zveřejněného průzkumu je tomu tak v naší zemi dodnes – v šestnácti procentech rodin. Názory na (ne)výchovnost takového postupu se různí. Jisté je, že u nás doma bylo v příslušném dětském sazebníku i vynášení odpadků.
To jsme s bratrem preferovali, i když v ceníku šlo o nižší sazbu než za jiné činnosti. Ale zato jsme takové vynášení mohli plynule spojit s odchodem z bytu ven za kamarády.
Člověk by netušil, co všechno může souviset s odpadky. Ba i přímo s odpadkovým košem jako takovým. Viz následující zaznamenaný kuriózní výrok Vladimíra Renčína, jednoho ze tří ilustrátorů mých knížek:
„Ve škole jsem kreslil mizerně. Jednou mi dokonce učitel přikázal, zatímco třída kreslila hranoly a kužele, abych namaloval koš na odpadky. A dodal, abych tam pak hnedka svůj výtvor vyhodil.“
Za zmínku stojí i skutečnost, že odpadkové téma se vyskytuje dokonce i v jednom ze snářů. Zdá-li se člověku v noci sen o nevynesených odpadcích, pak to prý znamená, že – cituji – „už delší dobu odkládáme něco osobního, co se nám nechce řešit. Neměli bychom potřebné řešení odkládat, aby se nám ulevilo.“
Poučení? Nezapomeňte včas vynést odpadky!
RUDOLF KŘESŤAN
RUDOLF KŘESŤAN
Český spisovatel a novinář. První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce. Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let. Je na volné noze. Vydal dvacet knih. Jeho žena Magdalena je malířka.
