Takzvaně pod širákem jsem kdysi na výletě s kamarádem taky spal a odpovědně prohlašuji, že od té doby bych se dalšího takového nocování obával. Zmíněné inzerující osobě však může být šumafuk, že se vylučuji z možné kandidatury. Jednak jsem už dosti vysokého věku, jednak jsem takzvaně zadaný a jednak jsem si jednoho takového spaní už užil.
Plně respektuji, že zmíněné svobodomyslné přenocování v přírodě může být přitažlivé pro spoustu – zvláště mladých – lidí a poskytovat jim nezapomenutelné zážitky. I moje zkušenost byla v tomto ohledu nezapomenutelná. S kamarádem jsme si v mládí ustlali karimatky poblíž Máchova jezera a netušili jsme, že zároveň i poblíž mraveniště.
Naivně jsme se domnívali, že jsme udělali dobře, když jsme si k ležení vybrali rovný kus louky. Teprve po usnutí se ukázalo, že pod námi musela být nějaká utajená geologická sbírka kamenů. Pořád nás něco tlačilo. Nebo jsme snad byli z domácích postelí natolik zhýčkaní, že by nás tlačilo i zrnko hrášku? Tedy podobně jako pohádkovou princeznu, která i pod dvaceti matracemi pociťovala tlak zmíněné luštěniny.
Pro spaní pod širákem jsme se tehdy rozhodli dílem z finančních důvodů a dílem v romantické představě, že před usnutím se budeme dívat na nebe plné hvězd. Ve skutečnosti však bylo opakovaně zataženo a jednou i pršelo. V tom slejváku jsme si vzpomněli na radu, že v takové situaci je vhodné střechově natáhnout nad sebe igelit mezi dva stromy. Jenže my leželi na louce, kde žádné stromy nebyly.
Odhazuji širák
Už v mládí jsem rád chodil do divadla, jmenovitě do karlovarského. Tam jsem viděl i příběh o Cyranovi, který svůj širák odhazoval v dál. Že by proto, že nechtěl spát pod širákem? Mimochodem – musel by to být klobouk vskutku rozměrný, aby člověka přikryl.
Natož aby ho ochránil před případným nočním atakem divé zvěře. K tomu v mém případě zaplaťpánbůh nedošlo. Vzhledem k louce by mohly být rizikem nejspíš jen krávy. Ale zřejmě měly nějakou lepší zábavu v rámci některého z tehdejších blízkých JZD.
Vzato kolem a dokola, nic výrazně neblahého se nám tehdy při spaní pod širákem vlastně nepřihodilo. Jen jsem pak později nepociťoval touhu tento způsob už opakovat. Na rozdíl od jeho příznivců, kteří – například trampové – v něm spatřují zálibu. Nacházejí v takovém trávení noci rozličná potěšení, která jim mohu jen upřímně závidět.
Jsem si vědom, že jde o rituál svým způsobem přirozený. Navazuje na nocování, které v dávnějších dobách bývalo pro mnohé lidi – z různých důvodů – zcela běžné. Mám proto plné pochopení pro tradicionalisty, kteří čas od času podstupují tohle nocování v přírodě a nacházejí v něm osobité uspokojení.
Že jsem v daném ohledu takzvaný mastňák, s tím se smiřuji. Ale zároveň jsem byl v rozpacích, když jsem se dověděl, že takzvaně „pro náročné“ vznikla pro spaní pod širákem možnost v kategorii de luxe.
Věřte nevěřte (ale upřesňuji: věřte), že ve Švýcarsku v Toggenburgu se zrodila vskutku nebývalá hoteliérská nabídka k přespání pod otevřenou oblohou neboli pod širákem.
Jde o několik v přírodě instalovaných dřevěných plošin, na nichž jsou umístěny regulérní postele s peřinami. Dokonce i s nočními lampičkami na baterie. Pro případ špatného počasí je v záloze možnost ubytování pod střechou.
Zahrnuta je i donáška snídaně k oné posteli.
Celková cena za takto uměle vytvořený dvoulůžkový bizarní podširák činí v naší měně za jednu noc 6500 korun.
No, já nevím… Nebo spíš vím.
Když už nápodoba, tak předpokládám, že důsledná. Tedy že nocležníci tam budou mít pro věrohodnost k dispozici i objednané mravence k poštípání.
RUDOLF KŘESŤAN
RUDOLF KŘESŤAN
Český spisovatel a novinář. První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce. Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let. Je na volné noze. Vydal dvacet knih. Jeho žena Magdalena je malířka.
