Gabriela Míčová: K životu potřebuju přírodu a klid

Martina Vlčková | 2. 7. 2022

V televizním seriálu Specialisté ji můžeme vidět jako patoložku Ivu Malinkovou, ve hře Kočka na rozpálené plechové střeše, kterou uvádí pražský Činoherní klub, coby schopnou manipulátorku Mae. A okouzlující je i v roli statkářky Raněvské v Divadle pod Palmovkou. Herecký život Gabriely Míčové je víc než pestrý a jak to tak bývá, má i své odbočky a zákruty.

Herci jsou odjakživa v centru zájmu veřejnosti a čeká se od nich názor snad na všechno – od politiky až po gastronomii. Jak to snášíte?

Je mnoho hereček a herců, kteří vnímají podobné výzvy stejně jako já a jsou vůči tomuto imunní. Nemáme potřebu ani se necítíme být kompetentní vyjadřovat se ke všem oblastem, které se ukazují jako společenská témata k diskusi. Samozřejmě i herečky a herci reflektují, co se ve společnosti děje, a mluví o tom stejně jako kdokoli jiný. Veřejně, ale nemám potřebu sdělovat své názory. I když teď to vlastně dělám… Ráda poslouchám umělce a umělkyně, kteří mluví o své práci, tvorbě, inspiraci a motivaci ke zpracování konkrétního textu nebo ke ztvárnění dané role. To mi dává smysl. Proč bych o tom měla přemýšlet jinak?

Třeba kvůli tomu, abychom vás lépe poznali…

A vidíte, já si myslím, že takové odhalování se není potřeba. Mně osobně přijde zajímavé, když na mě přijdete do divadla nebo mě vidíte ve filmu či v televizi, jak se vám líbí mnou zahraná role. Zaujala jsem diváky, baví je to, jak na ně v dané roli působím? No, a k tomu přece není potřeba vědět, co si myslím o energetické krizi, inflaci, změnách vlakových spojení nebo kam se chystám na dovolenou.

Divoký Waldemar lámal dívčí srdce. Češi mu umožnili zpívat česky i v Americe
Příběhy

Divoký Waldemar lámal dívčí srdce. Češi mu umožnili zpívat česky i v Americe

Jak vás tak poslouchám, vy asi nemáte sociální sítě?

Neměla jsem, nemám a ani se k tomu nechystám. Komunikaci mé práce nechávám na profesionálech v divadlech, filmových produkcích a televizích. Doufám, že se nedočkám doby, kdy o hereckém obsazení nebudou rozhodovat schopnosti, ale počet sledujících.

Když se ohlédnete za letošní divadelní sezonou, co vidíte?

Pomalý rozjezd. Covid zasáhl do všech oblastí našeho života. A hned poté přišly další zásadní události. Objevila se nejistota, pochyby i strach, což se přirozeně odrazilo i na návštěvnosti divadel. Momentálně s návštěvností ani zdaleka nejsme tam, kde před pandemií. Nejvíc toto pociťují kolegyně a kolegové, kteří hrají v zájezdových představeních. Spousta jich odpadá a hůř se prodávají. Na druhou stranu vznikají nové věci a nové formáty, které se setkávají s velkým ohlasem. To mě těší.

Jednou z nich je určitě Kočka na rozpálené plechové střeše, která měla v Činoherním klubu premiéru v dubnu a kde hrajete postavu jménem Mae. Jak ji vnímáte?

Je to skvělý text! A v něm zajímavé charaktery jednotlivých členů rodiny, kteří se setkají v domě otce v den jeho narozenin. Je to rodina bohatého plantážníka, který zatím netuší, že umírá. A že se jeho nejbližší „nenápadně“ připravují na dělení rozsáhlého majetku… Moje postava má pět dětí a šesté na cestě. A je připravena pro ně urvat, co se dá. Nejde na to ovšem nátlakem a silou. Snaží se přes city s lidmi manipulovat a vetřít se do jejich přízně. Pro mě je zásadní, že u takového pokleslého charakteru mám co hrát. A taky s kým. Režisér Martin Čičvák dal dohromady skvělé obsazení – Annu Fialovou, Honzu Hájka, Naďu Konvalinkovou, Vladimíra Kratinu a Matěje Dadáka, který hraje mého manžela. Baví nás to spolu a tu inscenaci máme rádi.

Letní účesy, které vás omladí. Inspirujte se slavnými kráskami
Krása

Letní účesy, které vás omladí. Inspirujte se slavnými kráskami

Činoherní klub patří k nejmenším pražským scénám. Vyhovuje vám, že vás mají diváci takřka na dosah?

Činoherák je jedno z těch komornějších divadel. Nic to však neubírá na jeho programové síle. Na malých divadlech panuje jiný typ atmosféry než na velkých scénách. My jsme blíž divákovi a divák je blíž nám. Tato blízkost se logicky odráží i na stylu herectví – volíte daleko jemnější výrazové prostředky, můžete si dovolit být daleko přirozenější a tím pádem i pravdivější, a to mám na tom ráda. Jinak prostředí této scény znám velmi dobře. Hraji zde ještě v inscenaci Bratři Karamazovi a před lety jsem zde hrála v komedii Klíčovou dírkou.

Jak prožíváte divadelní premiéry?

V kombinaci těšení se a obav. Ovšem s časem a zkušenostmi se to trochu proměnilo. Dříve jsem bývala přece jen nervóznější, dneska si to chci hlavně užít. Lidé si často myslí, že jsme na premiérách nejvíc nervózní z toho, že zapomeneme text. Ovšem větší obavy přicházejí z ohlasů publika. Na ty jsem vždycky zvědavá. Na premiérách jsou to první reakce, které přicházejí po dlouhém a náročném období zkoušek v prázdném sále. Spontánní ohlasy jsou důležité. A o dalších názorech se dozvídám později i zprostředkovaně.

Vzorový jídelníček pro ženy po padesátce. Takhle budete mít menší břicho
Hubnutí

Vzorový jídelníček pro ženy po padesátce. Takhle budete mít menší břicho

Od svého odchodu z Divadle Komedie působíte na volné noze. Jak těch deset let hodnotíte?

Nemám si na co stěžovat. Volná noha přináší svobodu, různé výzvy, ale i překážky, na kterých člověk může růst a posouvat se. Začátky ale nebyly vůbec jednoduché. Když Komedie skončila, protože nebylo možné najít s magistrátem společnou řeč ohledně financování, ocitla jsem se v bodě nula. Neměla jsem žádnou práci, což byl paradox, protože jsem doma měla čerstvě Cenu Thálie, Českého lva a Cenu České filmové kritiky. Ocenění jsem získala za jednu roli jak ve filmu, tak v představení Odpad, město, smrt. Ale nic se nedělo. Říkala jsem si, jestli nemám skončit v tom nejlepším, stejně jako to naše divadlo. Bylo to prostě velmi zvláštní a hluché období. Navíc spojené s koncem něčeho, co jsem milovala. Přiznám se, že mi tehdy chyběly kolegyně a kolegové, inscenace, celková atmosféra. I ten punc výjimečnosti, který k té scéně patřil. Dneska si uvědomuju, jaké jsem měla štěstí, že jsem něco takového mohla zažít.

V projektu Odpad, město, smrt jste zářila nejenom na divadelních prknech, ale i na filmovém plátně. Jak se vám pracovalo s režisérem Janem Hřebejkem?

Skvěle! Honza chodil k nám do Komedie často a tohle představení i náš styl práce ho zaujaly. A tak se rozhodl pro filmové zpracování. Celé natáčení trvalo nějakých dvanáct dní. Natáčeli jsme přes den, večer šli hrát představení a po něm zase filmovali. Celou dobu jsme se pohybovali v centru Prahy kolem Vodičkovy ulice, tedy kousek od divadla. A některé scény jsme točily dokumentárně. V jednu chvíli jsem se jako postava prostitutky Romi promenádovala po Václavském náměstí a v kabelce jsem měla schovanou vysílačku, přes kterou jsem dostávala pokyny. Než jsem sešla dolů, dostala jsem několik nabídek od kolemjdoucích mužů, kteří neměli tušení, že nejsem skutečná prostitutka. A evidentně věrohodně jsem zapůsobila i na jednoho pasáka, který mě seřval, že mu lezu do rajónu. Bylo to dobrodružné natáčení. A strašně mě to bavilo.

Chcete žít dlouho? Ujděte denně aspoň 7 tisíc kroků a vyhnete se nemocem
Zdraví

Chcete žít dlouho? Ujděte denně aspoň 7 tisíc kroků a vyhnete se nemocem

Jan Hřebejk vás později obsadil do své trilogie Zahradnictví, ve které jste ztvárnila jednu ze sester, Elu.

To byla nádherná dobovka. A velký projekt. Během půl roku jsme natočili tři celovečerní snímky. Architekti, kostýmní výtvarnice a maskéři předvedli špičkovou práci. Měnilo se vybavení domů a dekorací, kostýmy, účesy podle toho, jak šel čas a jak jsme se posouvali v ději. Někdy se vše měnilo i v jeden natáčecí den. Příběh se odehrává během druhé světové války a končí na konci padesátých let. Dovedete si tedy představit, že nešlo o drobné obměny. Všichni, kteří na trilogii pracovali mají můj obdiv.

Na kontě máte i řadu televizních seriálů, třeba První republiku, Mamon, Bohému nebo Specialisty, ve kterých už čtyři roky hrajete soudní lékařku a koronerku Ivu Malinkovou. Kam vás zavedla tahle role?

Než přišla pandemie a s ní spojený přesun do ateliérů, tak jsme točili v reálném prostředí, tedy na skutečné pitevně v pražské Thomayerově nemocnici. Někdy byli přítomni i zaměstnanci. Dýchali jsme tamní vzduch, který je velmi specifický, a chvíli nám trvalo, než jsme si na něj zvykli. Byla v tom velká autenticita. Zajímavé je, že tamější patologie je umístěná v přízemí a nad ní je kaple. Když jsme natáčeli v neděli, nad námi probíhala mše. Byla to zajímavá zkušenost, ale ne nepříjemná. Smrt je přirozenou součástí života, a také jediná opravdová jistota každého člověka.

Rozvod očima dětí. Mrazivá zpověď dívenky v dopise soudci zvrátila střídavku
Knihy

Rozvod očima dětí. Mrazivá zpověď dívenky v dopise soudci zvrátila střídavku

To jste jedna z mála. Mám pocit, že v dnešní společnosti se smrt a umírání nenosí.

Je pravda, že spousta lidí se tomuto tématu cíleně vyhýbá. V naší kultuře zvlášť. Všichni chtějí být na věky mladí a krásní a stáří, nemoc a umírání je pro ně něco, o čem se nemluví. Snad už se tenhle krátkozraký přístup trochu mění. Přispěl k tomu určitě i dokumentární film Jednotka intenzivního života, ve kterém má stěžejní roli moje spolužačka z DAMU Kateřina Rusinová. Souběžně s herectvím studovala medicínu a dnes se mimo jiné specializuje na paliativní medicínu. Pokud jste tento skvělý dokument neviděli, rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.

S prací ve zdravotnictví máte taky svoje zkušenosti – vystudovala jste zdravotnickou školu, obor všeobecná sestra. To bylo vaše přání?

Původně jsem chtěla dělat rehabilitaci, ale nakonec jsem šla na všeobecnou zdravotnickou školu, což bylo takové rozhodnutí z rozumu. Dokonce mám za sebou i roční praxi v nemocnici na onkologickém oddělení ORL, ale už je to skoro třicet let. Ovšem, kdyby došlo na věc, jsem si jistá, že injekci bych píchnout ještě zvládla. V ostatních věcech je zdravotnictví a medicína už hodně jinde než za mých studií.

Kouzlo letního půvabu udělá BB krém: Co všechno umí a jak na něj
Krása

Kouzlo letního půvabu udělá BB krém: Co všechno umí a jak na něj

Jak se ze zdravotní sestry stala herečka?

Shodou různých okolností. Jsem introvert a o divadlo jsem se do svých patnácti nezajímala. Studovala jsem tu svoji střední zdravotnickou školu, se kterou jsme v rámci povinné výuky jezdili do Brna do divadel. No a jednou nás vzali do proslulé Husy na provázku na představení Dětského studia s názvem Panna a netvor. To byl zásadní zlom. Naprosto mě to nadchlo, a to především kvůli tomu, že v tom skvěle a věrohodně hráli moji vrstevníci. Vracela jsem se za nimi snad na každou další reprízu. Když pak studio vypisovalo konkurz na nové členy, dvě moje kamarádky se rozhodly, že to zkusí. A já se k nim přidala. Do té doby jsem nikdy před nikým nic nehrála. I recitování před třídou mi dělalo problémy. K mému milému překvapení mě přijali. No, a bylo rozhodnuto.

Vaše kroky pak směřovaly na pražskou DAMU, kde vás mimo jiné učil Boris Rösner. Jak na něj vzpomínáte?

Byl součástí generace, která vnímala divadlo úplně jinak. A dávala mu úplně všechno. Byla to vášeň. Boris před diváky vstupoval s obrovským nasazením a stejně tak zkoušel a učil. Byl pro nás velkou autoritou, uměl správně motivovat a vytáhnout z nás maximum. Dostal z nás i to, o čem jsme nevěděli, že v sobě máme… Byl prostě charismatický, výjimečný a je škoda, že odešel tak brzo.

Co by asi říkal tomu, že v době covidových lockdownů se našli tací, kteří umělce posílali k lopatě?

Plno lidí nemá o naší práci velké povědomí. Občas si myslí, že naše případná popularita a peníze přicházejí snadno. Ve skutečnosti se však většina z nás věnuje i jiné činnosti, protože se nám střídají období, kdy toho máme hodně, a kdy naopak méně. A i když máte hodně představení a premiér, vytvořit si finanční polštář není snadné. Nejistota je tak velkou součástí našich životů. A hlavně myslím, že Boris Rösner by takové názory neposlouchal a prostě by zkoušel a věnoval se tvorbě.

Trápí vás chutě, deprese, obezita či kožní problémy? Zaměřte se na mikrobiom
Zdraví

Trápí vás chutě, deprese, obezita či kožní problémy? Zaměřte se na mikrobiom

Měla jste někdy krizi? Pocit, že byste s hraním nejraději skončila?

Myslíte během covidu? Samozřejmě pokud by epidemie trvala déle, asi bych musela jít do jiného odvětví. Zřejmě bych se vrátila do zdravotnictví. Považuji péči o druhé za důležitou, naplňující. V nejhorší covidové době jsem se zaregistrovala do iniciativy Sestry v záloze. Divadelní život se však zase rozjel.

Už řadu let bydlíte na venkově a do hlavního města jezdíte pouze za prací. Není to vyčerpávající?

Je pravda, že když do Prahy nemusím, tak tam nejedu. Jezdím tam hlavě za prací, za sestrou a kamarády. Bydlíme s manželem kousek od hlavního města, takže se necítíme úplně odříznutí. Ale došla jsem do fáze, kdy potřebuju k životu přírodu a klid. A mám ráda samotu.

A jak to máte s popularitou? Poznávají vás lidé v civilu?

K tomu mám historku. V jednom přestavení Divadla Komedie jsem hrála prvorepublikovou krásku Lídu Baarovou. Když jsem po představení sundala paruku, šaty, lodičky a šla v mikině a džínách na bar pro pivo, tak se mi stávalo, že mě diváci nepoznali. Prostě si tu malou ženskou s velkým pivem vůbec nespojili s tou femme fatale na jevišti. V civilu jsem pro ně prostě byla neviditelná. Teď se to změnilo díky seriálu Specialisté. Po čtyřech letech s patoložkou Malinkovou si uvědomuji, kolik máme diváků a jak rozdílné věkové skupiny seriál sledují. Holt, to je síla televizní obrazovky…

Oceán, hory, pouště i rozmanitá kultura. Seznamte se s pestrobarevným Marokem
Cestování

Oceán, hory, pouště i rozmanitá kultura. Seznamte se s pestrobarevným Marokem

Co plánujete na léto?

V nejbližší době mě čeká cesta do Karlových Varů na festival, kde bude mít premiéru film Slovo. Hraji v něm menší, ale výraznou roli. Přála jsem si pracovat s režisérkou Beatou Parkanovou a to se mi touto nabídkou spolupráce splnilo. Dále bychom měly dotáhnout s kolegyněmi nový scénář k interaktivnímu představení, které budeme hrát ve školách. Máme už desetiletou zkušenost s představením o šikaně, tak chceme nabídnout zpracování dalšího tématu. Bude se jmenovat „Neubližuj si!“.

GABRIELA MÍČOVÁ (47)

  • Rodačka z Prostějova vyrůstala ve Vyškově, kde vystudovala střední zdravotnickou školu. Rok pracovala jako sestřička na ORL a pak nastoupila na pražskou DAMU. 
  • Po škole získala angažmá v Divadle Komedie, kde zářila například v inscenacích Antiklimax, Goebbels/Baarová, Spílání nebo Odpad, město, smrt. 
  • Na kontě má několik prestižních ocenění. Cena Thálie, Cena Alfréda Radoka, Český lev... 
  • Deset let působí na volné noze. Vidět ji můžeme třeba v Činoherním klubu, ve Studiu Dva nebo v Divadle pod Palmovkou. 
  • Zahrála si v řadě filmů, například Zahradnictví, Já, Olga Hepnarová, Vlk z Královských Vinohrad, Zloději zelených koní, a televizních seriálů: Specialisté, Dáma a Král, Božena, Bohéma, Mamon... 
  • Je vdaná a žije na venkově za Prahou.

ZDROJ: časopis Vlasta

Stylistické triky pro menší postavu. Proporce, podpatky a proužky
Krása

Stylistické triky pro menší postavu. Proporce, podpatky a proužky

Tagy Činoherní klub Divadelní fakulta Akademie múzických umění divadlo Divadlo Komedie Divadlo pod Palmovkou Gabriela Míčová herec Lída Baarová Praha představení