Zbožňuju jasná rána, kdy je nebe čisté jako to nejprůzračnější jezero na světě a vás náhle aspoň na vteřinu přepadne pocit, že vaše možnosti jsou naprosto nekonečné. Nikdy se nenabažím koupání, je jedno, jestli v bazénu, na pískovně, v rybníku nebo oceánu. A ty letní vůně! Borový les po dešti, kouř z táboráku, louka za prudkého poledního vedra, borůvkový koláč v mámině kuchyni (já si na kynutý koláč netroufnu ani ve svých jednačtyřiceti letech). Léto, to jsou ovocné orgie: třešně, jahody, nektarinky, meloun, rybízová limonáda, ten nejsladší angrešt ze zahrady. Léto jsou prašné cesty za pozdního odpoledne. Vzduch před bouřkou a vzduch po bouřce. Romantika letních večerů, kdy vás náhle přepadne tak silná touha po něčem nepoznaném, až se z toho zatočí hlava.

Čtěte také

Mirka Vopavová, novinářka a scénáristka

Čtěte také

Glosa Mirky Zlatníkové: Odrostly vám děti? Dejte si pohov!

Užívám naplno

Začátkem každých prázdnin si říkám, že tohle léto si, řečeno reklamním terminologií, „užiju naplno". Že budu víc venku, budu se chodit častěji koupat, slunit, grilovat, ochutnám víc druhů zmrzliny, seberu víc hub (no, dobře, neseberu, houby moc nemusím).


Místo sledování televize nebo účastnění se zbytečných a vyčerpávajících diskusí na Facebooku budu sedět venku na lavičce před naším domem a nasávat přitom léto (a pivo).
Přivádí mě to k otázce, na kterou se snažím odpovědět vlastně celý svůj život: Jak nejvíce vytěžit přítomný okamžik? Jak uzamknout hezké vzpomínky, aby zůstaly pořád čerstvé? Jak zpomalit čas? Způsoby, jak docílit většího prožitku aktuálního okamžiku, se zabývá psychologický obor zvaný „mindfullness". Jde o jakýsi duševní program určený ke snižování stresu a jednoduše znamená „všímavost". Experti na všímavost radí, abyste neřešili minulost, neodkládali potěšení na později, abyste se co nejvíce soustředili na přítomnou chvíli. Cílem je naučit zájemce plné prožívání přítomného okamžiku a jde se na to přes dýchání i nehodnotící pozorování myšlenek a představ. Takže všímavosti, pojď mi hop!

Čtěte také

Novinářka Renata Kalenská

Čtěte také

Glosa Renaty Kalenské o tom, proč nevěří horoskopům

Vzdávám to

Lekce první: Jdu se psem do parku, je příjemný podvečer chvíli po dešti, všechno je svěží a čerstvé. Pes vesele skáče do řeky pro klacek. Všímám si toho? Ano, na sto procent. Několikrát mi pípne mobil, kdo asi píše? Snad nic důležitého. Dobře, radši se podívám. Aha, aha, jedna zpráva z práce, to počká, anebo to vyřídím hned? Píše kamarádka, můžu odepsat až večer nebo klidně taky ráno. Ale zpráva už je přečtená, bude neslušné se neozvat. Aha, půl hodina uplynula dopisováním. Schovávám mobil do kabelky a pokouším se opět plně vnímat. Jak myšlenky plynou, vzpomenu si na pět let starý trapný zážitek. Na to, že jsem magistrátu zapomněla zaplatit za psa. Že musím jít koupit chleba, než mi zavřou. Že musím napsat ten mail, který už dva týdny odkládám. Objednat syna k zubaři. Dopsat konečně tu slíbenou povídku OE a tuhle glosu. A tak, místo toho, abych se zaměřila na přítomný okamžik, mi v duchu šrotují věci, které už jsem udělala dávno nebo mám udělat v blízké budoucnosti.
Vzdávám to.


Je mi jasné, že než se jakž takž vzpamatuju z omamného kouzla léta, bude půlka srpna, dny se budou zkracovat, noci už budou chladné a mě přepadne ta zvláštní tesknota končících prázdnin ale dost! Právě teď to všechno začíná. Právě teď venku svítí slunce nebo prší nebo je tma, a čas utíká všem stejně.
Naštěstí si to příští rok zase zopakujeme. Krásné prázdniny!

Iva Hadji Moussa je textařka v reklamní agentuře a autorka knihy Šalina do stanice touha. Kreslí vtipy, píše scénáře (večerníček Nejmenší slon na světě, seriál Šéfová, ve kterém i hraje). Pochází z jihočeských Božetic, deset let strávila v Brně, kde vystudovala psychologii. Žije v Praze, miluje black metal a zlaté retrívry.