Pocházím z generace, která poslouchala. Boty, svetry, mašle, umýt pusu, neodmlouvat, neskákat dospělým do řeči, dojídat. Všechny děti stejně, jsou to děti, na názor nemají nárok. A někdy si říkám, jestli to rodičovství tehdy nebylo pro moje rodiče jednodušší. I když ve společnosti, v níž nás v osmdesátých letech vychovávali, byli stejně nesvobodní jako my ve svém dětství. Být matkou ve svobodném světě je paradoxně mnohem těžší. I dnes, za covidu. Svoboda je tou největší pastí. Svoboda dělat cokoli s sebou přináší i nutnost rozhodnout se, co z toho „cokoli“ dělat nebudu. Svobodu odmítnutí.

Ráno otevřu mail a přistane mi v něm pozvánka na rozvojový seminář. Někdo mi chce poradit, jak najít samu sebe, své ženské já, a vystředit tak svoje chování, najít rovnováhu. Když se nepřihlásím, navíc za tuhle skvělou akční cenu, budu stále šejdrem. Pak píšou z knihovny, že otevřeli výdejní okénko. Objednám deset knih, ale mohlo by jich stejně být padesát. Nabídka je obrovská, chci něco o klíčení semen a fermentaci, zápisky dobrodruhů, činy velkých žen, něco o vesmíru a lidském těle, i když takových knih máme asi dvacet doma. Kdy je přečteme (a přečteme je vůbec?), než bude čas je zase vrátit?

Přihlásím se na Facebook a bum: dřevěné hračky, online kurz hudby pro děti, kreativní časopisy, sada plastelíny, permakultura a návod, jak rozpoznat fake news. Sedm rozhovorů o současné pandemii si uložím do oblíbených, abych je našla, až budu mít čas, i když vím, že tam zůstanou uložené navěky spolu s dalšími stovkami odkazů, protože čas mít nebudu, to bych musela žít do dvou set let.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o tom, proč se české ženy tak moc stydí zpívat nahlas

Vaření bez tahini

Vaření oběda. Když vařila moje máma, neměla miso pastu, mořské řasy ani tahini, měla jeden druh čočky, a ne sedm, jako mám možnost použít já. Neměla jahody v únoru a jáhly byl jen verš z říkanky. Dělala věci prostě tak, jak se dělaly, protože jinak se dělat nemohly. Neměla informace, banány, toaletní papír ani olivový olej, smažila na Ceresu a nám chutnalo. Protože jsme nedostali možnost, aby nám nechutnalo. Neútočily na ni reklamy na menstruační kalíšky a nanomenstruační kalhotky, šetřila si „violety“. Trička šila z prostěradel a zdobila je volánkem ze záclon. Já zkoumám vodní sloupec u sedmi typů bund.

Když pouštím dětem pohádku po obědě, abych mohla chvíli pracovat, hlavou mi pochodují zástupy názorů na to, jak moc vhodné a nevhodné je vystavovat děti v jejich věku různě dlouhým kresleným seriálům, jak obejít reklamy a vyvážit je pohybovou aktivitou, až pohádky skončí. Najdu skvělé video, v němž klavírní virtuóz hraje nejtěžší klavírní skladby všech dob a vysvětluje, proč jsou zrovna tyhle tak obtížné. Jenomže hned vedle se to řetězí: Deset skladeb, které znáte, ale nevíte, jak se jmenují a kdo je zkomponoval. Deset nejlepších filmových melodií. Deset nejznámější melodií z počítačových her. Deset nejznámějších písniček z večerníčků. Byli bychom tu do noci a pořád by bylo co objevovat.

Čtěte také

Eva Jakoubková s osudovým mužem Petrem Novákem

Čtěte také

Eva Jakoubková: Královnu jeviště s uhrančivýma očima zničil alkohol i manžel

Jdeme ven a já řeším prodyšnost materiálů a funkci merino vlny, barefoot boty a do kapsy pytlíky na pečivo, abychom neplýtvali igelitem. V obchodě nakonec nekoupím těstoviny v obalu a slibuju si, že se vydáme do bezobalového obchodu, abych další den stejně ty těstoviny koupila, protože jsou ve slevě a do háje s bezobalem, nejsem Rothschild, zato výčitky svědomí mám větší a hustší než barel ropy.

Čtu zprávy. Skoro každá budí další otázky, náměty na další články, směry, kterými pátrat, obohatit sebe, děti, náš život, společnost. Dnešní svět je těžký, protože se rozbíhá do nekonečných nitek, ale která z nich je Ariadnina, která nabízí cestu ven z labyrintu? Mám pocit, že když je prozkoumám všechny, už budu vědět. Už budu dost dobrá, poučená, vzdělaná, osvícená.

Jestli jde syn na zahradu bez bot? Ať si to rozhodne sám podle sebe! Nebo ať to za něj, pro tentokrát, rozhodne befelem děda. Aspoň jednou někdo rozhodne za mě.

Autorka vystudovala sociologii a žurnalistiku na FSS MU. Deset let působila v MF Dnes, nejprve jako kulturní redaktorka, později jako reportérka sobotní přílohy Víkend. Je spoluautorkou knihy Kapky na kameni o českých a slovenských rebelkách. Má čtyři děti. Žije v Brně.

Čtěte také

Jiří Šlitr a Jiří Suchý, autorská dvojice, která zásadně přepsala dějiny naší pop music a objevila desítky talentů.

Čtěte také

Fenomén Semafor: Vychoval desítky hudebníků a ovlivnil několik generací