Od určitého věku je zkrátka slečna nebezpečné oslovení, protože získává nádech upjatých anglických guvernantek. Slečna Smithová je s dětmi na výletě u jezera, říká vévodkyně a významně usrkává svůj čaj, jako by chtěla plukovníkovi něco naznačit… No jo, jenže pokud slečna začíná být tak od třicítky riskantní, jaká je lepší varianta? Když na mě pokladní zavolá „paní, nechala jste si tady ten toaleťák“, vždycky mě napadne, že už asi vypadám fakt unaveně. Věčně nespokojená, že? Na slečnu moc stará, na paní moc mladá… Přitom jsem jednoznačně paní. Padesátka na krku, tak co si budu vymýšlet, že?

Korunu tomu nasadil před pár lety ochrankář na jednom food festivalu, když jsem se v podpatcích a šik šatičkách coby pravá hvězda nesla v zákulisí k pódiu. Pán s rudým obličejem v černé uniformě se přede mě postavil a říká „Tudy nesmíte, madam!!

Čtěte také

Marie Majerová byla maskotem komunistické strany, ale taky žena plná vášní

Čtěte také

Marie Majerová: Autorka Robinsonky a nymfomanka vyznávala volnou lásku

Tak madam, jo? To už je další level. Madam se říkalo mojí babičce Zdence, když za hlubokého socialismu brouzdala ulicemi Děčína. Vždycky měla klobouk, krajkové rukavičky a sukni ke kolenům! Prababička mou babičku zkrátka naučila, že se za žádných okolností nemá vzdávat elegance. A to ani tehdy, když je děda zavřený jako politický vězeň v Jáchymově a babička přišla o práci učitelky a dělá ve výkupu jablek.

Právě proto babičku všichni oslovovali madam. Cítila jsem v tom směs obdivu a posměchu. Byla jiná, možná podivínská, svá, prostě madam. Na šperky neměla, tak nosila výraznou bižuterii, a nosila ji jako pávice. Možná že ostatní mají škodovky, chaty a kaviár z tuzexu. Já jsem ale zas dáma, víte?

V poslední době slýchám oslovení „madam“ opět v posměšném smyslu. Nejčastěji v diskusích na Facebooku, a téměř vždycky od pánů, ke kterým perfektně pasuje rudý obličej a uniforma sekuriťáka. Víte co, madam? Nechte si ty svoje rozumy a vraťte se k vařečce a knedlíkům, jo?

No jistě! Pravá madam umí uvařit špičkové menu, i když má obě kapsy vysypané. Je jí upřímně jedno, co si o ní kdo myslí. Vezme si krajkové rukavičky, i když ví, že polovina lidí spráskne ruce se slovy „na co ona si proboha hraje?“. A nese se jako pávice, i když právě přišla o práci a ví, že ji nečekají snadné časy.

Ano, být madam je fajn. Díky, babi!

Čtěte také

Těhotenství není vždy plánované

Čtěte také

GLOSA: Rozhodli jsme za vás, nemáte zač. Nechte si to dítě, i když ho nechcete

Autorka

je gastronomická novinářka, autorka čtyř kuchařských bestsellerů, od loňského roku vede Nutriční poradnu pro gurmánky.

Čtěte také

Žena, co chce mít kariéru, často nemá čas na rodinu

Čtěte také

Glosa: Vedoucí pozice? Rodíme potomky, abychom je pak tajně předaly chůvám

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Zrodila se Barbie. Na počátku byl komiks a pak panenka, kterou nechtěli prodávat

Čtěte také

Maminka a dcera

Čtěte také

Bez šťastného konce. Zmizel mi manžel, od jeho rodiny jsem s dcerkou utekla