Gruzie se nachází na hranicích Asie a Evropy a je relativně mladým státem, od Sovětského svazu se osamostatnila až v roce 1991. Samotní Gruzínci nazývají svoji zemi Sakartvelo, anglicky mluvící země zase Gregoria, podle patrona země sv. Jiří. Gruzie je název pocházející z ruštiny. Sousedícími zeměmi jsou Rusko, Turecko, Arménie a Ázerbájdžán. Gruzie má dvě autonomní oblasti, Adžárii a Abcházii. Součástí Abcházie je i Jižní Osetie, která je ovládána a vojensky obsazena Ruskem. Hlavními jazyky jsou gruzínština a abcházština, s angličtinou zde kromě hlavního města moc nepochodíte. Pokud si ale ze školních lavic pamatujete ruštinu, domluvíte se bez problémů i v horských městečkách.

Tbilisi: hlavní město s moderní architekturou

Hlavním městem Gruzie je Tbilisi, které se nachází ve vnitrozemí. Protéká jím řeka Kura, přes kterou vede futuristický most, jedno z děl předních světových architektů. Moderní stavby jsou v centru Tbilisi k vidění skoro na každém kroku. Cílem vlády je, aby bylo hlavní město vnímané jako rozvíjející se evropská metropole, a nebojí se nových staveb, které vyrůstají vedle těch historických, jako je například katedrála Sioni z 5. století nebo kostel gruzínských králů Metechi ze 13. století.

Při procházce po Tbilisi můžete využít i lanovku, která městem prochází a vyveze vás na přilehlý kopec, nabízející krásný výhled. Pokud budete unaveni, odpočiňte si v místních sirných lázních. Sauny se nacházejí pod zemí, nad niž vykukují jenom cihlové kopule, které mají funkci komínků.

Čtěte také

Klára Kolouchová se svou kamarádkou Janou Počtovou natočila film o svém výstupu na K2

Čtěte také

Klára Kolouchová o výstupu na K2, o stýskání po dětech a novém filmu

V objetí kavkazských hor

Gruzie je země zaslíbená milovníkům horských výstupů nebo sjezdového lyžování, je totiž velmi hornatá. Na severu se vlní pohoří Velkého Kavkazu s vrcholy, které sahají v několika případech do více než 5000 metrů nad mořem. Na jihu země se zase tyčí do nebe vrcholy Malého Kavkazu, který je převážně vulkanického původu a nachází se zde i termální prameny. Obě horská pásma jsou spojena pohořím Lichi, které tvoří přirozenou vnitrostátní hranici mezi jednotlivými regiony.

Autorka textu na túře s místními průvodci. Zdroj: Archiv Lindy Vojancové

Sardinkou v maršrutce

Oblíbeným výchozím bodem pro horské túry je malebné městečko Mestia, které leží v severozápadní Gruzii. Do horského města turisty vozí maršrutky, ale není to nejpohodlnější způsob dopravy. V autě se tísníte s dalšími lidmi a cesta rozhodně není rovná, zážitek je to ovšem velmi intenzivní. Místní řidiči jsou zvyklí projíždět cestu několikrát denně a prokličkují mezi kameny až do městečka, které je obklopené starými obrannými věžemi. Další, o poznání pohodlnější možností je využít leteckou vnitrostátní dopravu, letenku si ale musíte rezervovat s dostatečným předstihem. Malé letiště se nachází kousek od centra Mestie.

Mestia byla považována za hlavní město provincie Horní Svanetie a po staletí byla centrem gruzínské kultury. Díky zachovalým středověkým památkám je zapsána na Seznamu UNESCO. Městečku dominují obranné věže, takzvané Svanetské. K věžím byly v minulosti připojeny další stavby, kolem kterých vedla obranná zeď, tento komplex sloužil k obraně vesnice i k ubytování jejích obyvatel. Věže je možné navštívit i dnes a v některých se dokonce můžete ubytovat.

Pohled na městečko Mestia, zapsané na Seznamu UNESCO. Zdroj: Shutterstock

Na malém náměstí se v podstatě neustále scházejí řidiči maršrutek a nabízejí možnost absolvovat s nimi výlet po okolí. Minibus totiž vyjíždí až ve chvíli, kdy je plný, což znamená, že v něm opravdu nezbývá ani centimetr místa. Většina turistů ale raději volí pěší trasy po stezkách, které sice nejsou značené tak dobře jako u nás, ale s drobným blouděním se můžete vydat od jednoho horského městečka k druhému a obdivovat majestátní masivy kavkazských hor. Oblíbená cesta vede z Mestie do Ušguli, do jednoho z nejvýše osídlených míst. Stálých obyvatel zde žije pouze několik desítek. Když sněhem zapadne jediná příjezdová cesta, je většinou nemožné se do Ušguli dostat, takže místní obyvatelé žijí půl roku v izolaci.

Oblast kolem Mestie bývá docela příznačně nazývána malé Švýcarsko, kvůli zeleným pastvinám, které jsou obklopeny zasněženými vrcholky hor.

Čtěte také

Tipy na knihy oblíbené v redakci

Čtěte také

Tipy na knihy: Rodinná sága a další neapolské příběhy jak z pera Eleny Ferrante

Jeskynní klášterní město

V jižní části Gruzie, v oblasti Malého Kavkazu, bylo ve 12. století vybudováno jeskynní město s názvem Vardzia. Původně bylo hraniční pevností, která měla ochránit obyvatele před nájezdy Turků a Peršanů, později se z něj stal klášter. Ve skalní stěně byly postupně vybudovány jeskynní pokoje, které byly propojeny spletitými chodbami tunelů, vznikly také terasy, balkony a schodiště. Jeskynní město bylo schopné pojmout neuvěřitelných 50 000 lidí, pro které bylo do skály vytesáno více než 3000 bytů. Součástí celého komplexu byl také kostel nebo knihovna. Právě klášterní kostel, vyzdobený barevnými freskami, je v dnešní době hlavním cílem turistů. Velká část jeskynního města byla bohužel zničena při zemětřesení, zachováno je ale stále více než 700 místností. Průvodci po komplexu jeskynního klášterního města jsou mnichové, kteří jsou stále jeho obyvateli.

Ochutnat musíte plněné knedlíčky chinkalli, nebo placky chačapuri z kynutého těsta, plněné sýrem. Pozvání na večeři neodmítejte! Zdroj: Shutterstock

Kolébka vína a země gastronomických zážitků

Víno je součástí gruzínského kulturního dědictví a Gruzie je někdy nazývána kolébkou tohoto nápoje. Na základě archeologických nálezů bylo zjištěno, že vinohradnictví se místní obyvatelé mohli věnovat již před osmi tisíci lety. Víno doprovázelo vývoj celé země, její tradice, náboženství i folklór. Popínavá vinná réva prý byla inspirací i pro vznik gruzínského písma, které skutečně kudrnaté úponky vinné révy obsahuje. Nejrozsáhlejší vinařskou oblastí je Kachetie na východu Gruzie, která byla až do 12. století samostatným královstvím. Zdejší víno (vyhlášené je oranžové) se skvěle hodí i k místním pokrmům.

Základní přílohou, kterou Gruzínci jedí skoro ke všemu, je bílý chléb. Ochutnat určitě musíte knedlíčky plněné mletým masem a bylinkami, které se jmenují chinkalli. Dalším častým pokrmem jsou chačapuri, které se prodávají všude. Jedná se o placky z kynutého těsta, které jsou plněné sýrem. Výborným dezertem je čurčchela – ořechy navlečené na niti a namočené do šťávy z hroznů, která je smíchaná s moukou. Pokud budete mít možnost povečeřet s Gruzínci, určitě pozvání přijměte. Pohostinnost místních obyvatel je vyhlášená, stoly se prohýbají pod domácími dobrotami a jídlo je svátkem. Gruzínci věří, že hosty přivedl do jejich domu Bůh, a společná hostina je skutečným obřadem.